Jaký byl 11. Fresh Film Fest? Umělecký ředitel Jan Stehlík rekapituluje.

Jak byste zhodnotil 11. ročník Fresh Film Festu?
Jako ročník kdy jedenáctku tvoří sehraný tým, hraje – alespoň dle mého soudu – kvalitní hru, jen ty tribuny nejsou tak plné, jak by si hráči představovali. Na otázku, proč tomu tak je, by asi tento rozhovor nestačil. Osobně mám dojem, že sledování tvorby filmových talentů a jejich zanícené snahy dělat filmy svěže, přemýšlivě a nevycházet vstříc zaběhnutým formulkám a očekáváním, je pro domácího diváka malá motivace. A ještě aby u toho přemýšlel? Fuck off!

Není to tak dávno, co jsem byl vyloženě zaskočený faktem, že tuzemští adepti filmového řemesla nemají příliš zájmu (to je eufemismus) sledovat nejen to, s jakými debuty vstupují do kin jejich kolegové z Polska, Německa nebo Rumunska, ale ani filmovou klasiku. Kinematografie pro ně zřejmě začíná se vznikem Marvel Studios. Vím, že to nelze generalizovat, ale čekal bych, že majoritu tady budou tvořit ti, co mají o reflexi a komparaci zájem. Bohužel, opak je pravdou. Je jich zoufale málo.

Myslíte, že by Fresh Film Fest mohl v rámci tzv. ozvěn probíhat i v mimopražských regionech?
Mohl. Šlo by jen o to dohodnout práva na projekce s producenty nebo distributory filmů. A samozřejmě mít na takovou akci nebo akce i položku v rozpočtu festivalu. Ten se s postupujícími léty úží jako světlo mezi přivírajícími se dveřmi. Sotva se tam protáhnete.

Jste uměleckým ředitelem festivalu. Dá se říct, kolik z vámi vytipovaných snímků se do finální přehlídky podaří dostat? A jaké s tím souvisejí peripetie?
Opět to souvisí s rozpočtem a možnostmi, které skýtá. Michal Hogenauer jako programový dramaturg sekce soutěžních celovečerních debutů i dalších částí programu spojených s celovečerní tvorbou ve spolupráci s ředitelkou festivalu Radkou Weiserovou a mnou vytváříme seznamy filmů vhodných k zařazení do soutěže nebo programu. Je to takový po měsíce morfující tvar, kde rozhodují finanční podmínky, akceschopnost nebo naopak nahákismus těch, kdo mají na starosti prodej, takže těžko říct. Asi bych to charakterizoval tak, že nakonec se vždycky podaří sestavit programovou skladbu tak, že si za ní stojíme a současně je nám líto těch klenotů, které byly zkrátka nedobytné.

FFFest představuje debuty a druhé filmy začínajících režisérů. Jak si v přehlídce ve srovnání se světem stojí čeští tvůrci?
Nepoužil bych slovo přehlídka, je to úzká selekce, ale i tam je zjevné, jak moc je český debutový film nevyzrálý. Pokud v mezinárodním měřítku zaujme, jsou to buď dokumenty a v hrané tvorbě zcela ojedinělé případy, které ovšem nevstupují na skutečně špičková kolbiště. Český debutový film zkrátka při komparaci se světem už dlouho stojí v zadní řadě. Trpí především egocentrismem, povrchností, nedospělostí a upatlaností.

Podívejme se třeba na pokus Michala Samira experimentovat s formou ve filmu Hany (2014). Pro někoho možná dost málo na to, aby šlo o výjimečné dílo, nicméně v německém Oldenburgu zaujal natolik, že si odvezl hlavní cenu a porazil i hvězdu amerického indie-filmu Gregga Arakiho nebo v Berlíně úspěšný snímek Samuraj (2014) talentovaného Tilla Kleinerta. Pro mě doklad toho, že odvaha udělat film skutečně autorsky, se venku cení.

Co vás na letošním FFFestu zaujalo? Které filmy byste doporučil?
Velmi mě zasáhnul celovečerní dokument letos zesnulého Michaela Glawoggera Sladký život kurev (2011), který jsme promítali v rámci vybraných snímků členky poroty Moniky Willi (mj. je i dvorní střihačkou Michaela Hanekeho). Pokud vám u tohoto triptychu nespadne brada v úžasu z toho, v jakém luxusu si žijeme, jaké svobody se nám dostává, pak byste se měli nad sebou vážně zamyslet. Mimořádné dílo s nadčasovým poselstvím. Film, o kterém jsem si jistý, že mi z paměti jen tak nevymizí.

Už přemýšlíte o ročníku FFFestu 2015?
Ano, ale nechme to zatím jen u toho přemýšlení.

Více se o Fresh Film Festu dozvíte na jeho webu.