Shia LeBeouf je člověk! Ne Optimus Prime.

Lavinu článků, kde nezřídka padají slova jako "šílenec", vyvolaly události na Berlinale s Shiovým poněkud netradičním pojetím zaběhnutých rolí na tiskových konferencích – v tomto případě k prodloužené verzi posledního filmu Larse Von Triera Nymfomanka a posléze s velmi neobvyklou performancí na červeném koberci (sáček na hlavě s nápisem „Už nejsem slavný“).

O tom, že Shia Le Beouf je talentovaným hercem netřeba diskutovat. Co vlastně tak pobuřujícího udělal? Údajně pokazil tiskovku, na které se ho (po kolikáté už) zeptali, jaké to je natáčet explicitní sexuální scény. Skutečně otázka za sto bodů. Nevím, kolik z vás má zkušenosti s tiskovými konferencemi k filmům, ale málokdy tam zazní něco, co by novináři už nevěděli (na exkrement zoufalosti novinářů nezapomenu z karlovarské tiskovky s Woody Harrelsonem, kde se jedna z novinářek – těžko říct, jakou drogu měla v žilách - zeptala „Can you tell us any secret?“ a Woody s humorem jemu vlastním odpověděl „The Secret?!       I have no underwear right now.“). Takže to, že Shia LeBeouf přišel na tiskovku oblečený jako vágus, co hledá kartónovou krabici, aby se měl v noci čím přikrýt, beru jako recesistický protest nikoli samoúčelnou exhibici. Dostál smlouvě, kde měl nepochybně povinnost se účastnit propagačních akcí k filmu a současně trochu vzdoroval tomu, co mu nedávalo moc smysl.

A sáček na hlavě s nápisem „Už nejsem slavný“?. Pro někoho trapnost, pro další projev zoufalosti z mediální masáže, pro mě opět skvělá recese. Kdyby něco podobného udělal Sacha Baron Cohen, nikdo se nepodiví, když to udělá Shia, spousta lidí vrtí hlavou a říká „bože, ten kluk to nemám v hlavě v pořádku“. Co hůř, lámou hůl nad jeho hereckou kariérou.

Ano, zdá se, že není pochyb o tom, že 27-letý herec má problémy s mediální scénou a jakoby jeho psychická stabilita šla spíše do ostré lability. Záleží na úhlu pohledu. Stačí si například na youtube najít video, které ukazuje údajnou bitku Shii v londýnské hospodě s jedním z hostů. Tzv. "bar fight" (jak tvrdí titulek videa) ukazuje, jak se mírně opilý Shia baví s jedním z hostů a o nějaké rvačce nemůže být ani řeč. Podle této kategorizace by facka ze strany Shii znamenala patrně titulek "he tried to kill". Celebrity zkrátka mají v médiích jiná měřítka, než obyčejní smrtelníci. I to měl mít mladý herec na vědomí, když trochu lehkovážně vykradl konkrétní téma i celé sekvence komiksu "Justin M.Damiano" pro svůj krátkometrážní film Howard Cantour.com. Film měl premiéru na festivalu v Cannes a to, jakým způsobem pojal téma filmoví kritici versus filmoví tvůrci, mělo velmi slušný ohlas. Nicméně, pokud vás někdo inspiruje natolik, že máte potřebu ho citovat, pak je i slušné to v titulcích uvést. Shia to neudělal. Ooops.

To spustilo snad až příliš krutou lavinu, kterou mladý americký herec neustál (měřeno konvencemi celebritózního úzusu). Ano, omluvil se tvůrci komiksu, ale jeho omluva v záplavě sarkastických plivanců na jeho hlavu jakoby otočila skrytým knoflíkem v hlavě. Paradoxně to, že se z miláčka Transformers stal pochybný druhořadý vykradač (což je především práce novinářů, kteří zmíněný film ani neviděli, zato umí skvěle pracovat s ctrl c + ctrl v) transformovalo Shiu do psychického stavu, kdy už má zjevně světa slávy a paparazziovského zkoumání každého jeho uprdnutí plné zuby.

Po aféře se svým krátkometrážním filmem se zřejmě rozhodl, že už nebude své pocity skrývat. Příkladem budiž příprava na jeho hereckou premiéru na Broadwayi a to v divadelní hře „Orphans“. Týden před premiérou odstoupil od své role a jako důvod udal „tvůrčí neshody“. Zjevně si nerozuměl s Alecem Baldwinem. A samozřejmě se na něho snesla vlna kritiky – copak se tohle dělá? To si to nemohli nějak vyříkat? Jinými slovy – jsi komediat, tak hraj a nekecej. Už méně se zmiňoval email hercova kolegy – britského herce Toma Sturridge (Piráti na vlnách), který měl dost důvodů se na Shiu hněvat a naopak mu napsal, že mu bylo ctí pracovat s ním, jakkoli jen krátce a že to, co na pódiu v jeho podání viděl, „pozvedlo hru na úroveň, kterou si snad ani nezaslouží.“

To, co se odehrává v hlavě mladého herce, mohou napovědět jeho poslední performance. Nejprve to bylo tiché sezení s již zmíněným sáčkem na hlavě v malé galérii v Los Angeles. Kdokoli vstoupil, mohl se posadit proti herci a mluvit s ním. Byl to jednosměrný dialog. Shia mlčel, maximálně vám na závěr potřásl rukou. Vpravdě nekonvenční setkání s celebritou, nemyslíte? Kontrapunkt slávy a (marné) snahy vymanit se z jejího područí. Ale jak se říká "i cesta může být cíl".

Další vhled do momentální LeBeoufovy reflexe mediální masírky byla jeho skype infiltrace do semináře prestižní London College of Fashion, přesněji pro adepty módní fotografie. Třiceti studentům dvacet minut četl první kapitolu z knihy vlivného francouzského filosofa Guy Debordse „Společnost spektáklu“. Oč se v ní mluví? O tom, že pozdní kapitalismus a jeho konzumní kultura vede především k tvůrčí pasivitě a brání kritickému myšlení.

Z mého úhlu pohledu Shia LeBeouf nezešílel. Ocitl se zásluhou vlastního talentu ve víru, kterého má prostě plné zuby (však si také jeden už vytrhl) a odmítá se podřídit pořekadlu „kdo chce s vlky výti, musí s nimi býti“. Pro hollywoodského herce skutečně těžká výzva. Nesuďme ho a neoznačujme za šílence, který má našlápnuto do propadliště. Možná je tomu právě naopak. Terapie, kterou si sám ordinuje, ho může přivést na zcela novou cestu. Z Gandalfa Šedého se stane Gandalf Bílý. Michael Bay by asi řekl, ten kluk se mi nějak divně transformuje. Ale dodejme, že Shia není ani Megatron, ani Optimus Prime. Je to skvělý mladý herec, který má ještě vrchol své kariéry před sebou. Držme mu palce, aby k němu dospěl, aniž by rezignoval na svůj postoj. Pak nás totiž čekají velké filmové zážitky.