Mádl si prý kvůli dřevákům nevzpomene na žádné emotivní zážitky z natáčení Colette, od Lustiga žádnou knihu nečetl

Sami tvůrci tvrdí, včetně herců, že natáčení byl pro ně obrovský zážitek, kdy se jim některé scény dostaly pod kůži tak, že na ně nikdy nezapomenou. Tedy asi kromě Jiřího Mádla, který si hlavně vzpomíná na dřeváky, v kterých bylo těžké chodit. Film byl natočen technologií 4K, což je dnes nejkvalitnější možné rozlišení, které je v tuto chvíli k dispozici.

Složité hledání vhodných představitelů hlavních postav se prý Milanovi Cieslarovi vyplatilo. Obsazení Clémence Thioly jako Colette a Jiřího Mádla do role Viliho se ukázalo jako nejlepším a jediným správným. Sám k tomu dodává: „Výběr herců byl dlouhý proces, neboť jsem tušil, že oni nesou jeho první poselství filmu k divákovi. Navíc jsem potřeboval francouzsky hovořící herečku, Němce a Čecha - alter ego Arnošta Lustiga, což bylo zavazující. Jako producent jsem věděl, že nemohu oslovit hvězdy, ale skutečně výjimečně talentované herce. Proto jsem osobně skautoval herce v Paříži, Bruselu, Berlíně, Mnichově a Praze téměř dva roky. Samozřejmostí byly herecké a kamerové zkoušky, protože třeba pro Erika Bouwera (Weissacker) to byla jeho první filmová role. Clémence mě přesvědčila už na prvním castingu. Obsazení Jiřího Mádla bylo i pro mě překvapivé. Byl totiž pro roli nejlepší.“

A co na to Jiří Mádl, proč se rozhodl hrát Viliho Felda: „Nebylo nad čím váhat, ten scénář byl skvělý! Takové role nechodí každý den, ani každý rok. Navíc dle předlohy Arnošta Lustiga, opravdu nebylo co řešit.“ A přidává zážitek z natáčení, na který nikdy nezapomene: „Hrozně těžké bylo pohybovat se v dřevácích. Rád bych řekl nějakou emotivní scénu, ale dřeváky to všechno přebijí.“ A co ještě Jiří Mádl prozradil?

Jak se vám spolupracovalo s Clémence Thioly (Colette)?
Byla skvělá. Bylo znát, jak moc je za tu roli vděčná. Vlastně jsem ani nevěděl, co je zač. Zažil jsem na castingu obě adeptky, obě byly skvělé. Milan má cit na výběr herců.

Jste spolu stále ve spojení?
Ne nějak moc, ale jsme. Strašně rád jsem jí teď po pár měsících znovu viděl na tiskovce.

Jak se vám spolupracovalo s Milanem Cieslarem, a setkali jste se na place poprvé? 
S Milanem jsem dělal už Znamení Koně a vzhledem k tomu, že se točilo rok, troufám si říct, že se známe vcelku dobře. Je vždycky dost specifické, když točím s režisérem, který je zároveň autorem. Méně si do toho nechá kecat. To je případ Milana. Ale nikterak mě to nesvazuje, přizpůsobím se obojímu. Bylo příjemné s ním dělat, protože to opravdu stavěl na hercích a to je příjemné.

Četl jste nějakou knihu Arnošta Lustiga? Jakou?
Nečetl a vím, že bych měl. Začal jsem ale pořádně číst až před pěti lety a tak stále doháním povinnou četbu.

Co bylo pro vás během filmu největším zážitkem?
Rád jsem hrál s Clémence a s Ericem. Bylo to najednou trošku odjinud a mělo to vždycky náboj. Jinak, cokoli v tomto prostředí bylo zvláštní. Čas od času na nás atmosféra přeci jen dolehla.

Co si myslíte o Vilim Feldovi a o postavě Colette?
Jsou to úplně obyčejní lidé, jejichž jedinou, ale silnou motivací cokoli konat je láska a přežití. Nic víc nic míň.

Dozvěděl jste se díky filmu něco, co vám neřekli ve škole?
Něco málo, ale myslím, že povědomí o druhé světové válce je velké. Ten film není jenom o tom, je to přenositelný příběh lásky do jakéhokoli jiného místa a období v těžkých podmínkách. Děsivé na tom je, že zmiňované období je pořád úplně nedávno.