Petr Vachler o Českém lvu po 20 letech před hlavním večerem

Z časového hlediska mám pocit, že Lev probíhá každý měsíc, ne jednou za rok. Tak už to funguje – když se věci dějí pravidelně, čas ubíhá rychleji. Život je změna. Změna je život?

I kdyby člověk dělal tu nejzábavnější věc na světě, dříve nebo později se stane rutinou… i když v případě Lva pořád inspirující a často překvapivou. Když budeš pracovat třeba jako horník v dolech, a jednoho dne najdeš zlatou hroudu, budeš z ní mít obrovskou radost. Jenže když za chvíli najdeš další a pak další, stane se to pro tebe samozřejmostí. Kouzlo zlata se vytratí. Budeš si ho pořád vážit, ale stejně už budeš toužit po něčem novém. Přičemž zlato je v tomhle případě samozřejmě metafora pro cokoli, třeba pro pocit a prožitek.

Ale ano, lva si vážím. Jsem rád, že vznikl a že je. Jen nesmím v něm hledat stále to samé. Jsou to úžasné zážitky s moderátory, herci, filmaři, realizačním týmem. Pokud to přirovnáme k hinduismu, jsme teď ve fázi Višny. Brahma tvoří, Višna udržuje, Šiva ničí. Něco jsem stvořil a teď je velmi těžká fáze vydržet a udržet dál tradici, než jednou přijde Šiva, aby umožnil vzniknout něco nového.

Trochu mě mrzí výběr nominací: Že třeba Konfident zabodoval jen v kategorii nejlepší kamery. A obecně mě mrzí, že v televizi vznikají zajímavější filmy, než jaké jdou do kina. Tím mám na mysli hlavně výborný Hořící keř od HBO. Přál bych si aby měl český film dostatek financí na lepší snímky – aby se filmaři mohli věnovat své profesi.

Třeba Argo, Až vyjde měsíc, Atlas mraků, Bůh masakru… těším se Hanekeho Lásku a celou řadu dalších.

Je těžké říct, že se mi filmy jednoho režiséra líbí plošně, tak to nefunguje. Ale pokusím se namátkou jmenovat Hayao Miyzakiho, Jima Jarmusche, Woodyho Allena, Paula Thomase Andersona, Davida Lynche, Pedra Almodóvara, Tima Burtona… těch jmen by bylo nespočet, ale tyhle mě právě napadly. A čeští? Tady z úcty abych někoho nezarmoutil radši nebudu jmenovat mladší kolegy a kamarády, takže kdo mi vytane na mysli z těch starších… Karel Zeman, Karel Kachyňa, František Vláčil, Věra Chytilová, Miloš Forman, Ivan Passer, Oldřich Lipský...

Akademie už léta hlasuje velmi podobně jako novináři. Výsledky bývají prakticky stejné. Na obou březích se lidé vzájemně ovlivňují, vytvářejí se zájmové skupiny... mě by potěšilo, kdyby hlasovali jen ti, kteří se nenechají ovlivňovat. Vždy to asi bude subjektivní pocit. Ideálně bych si představoval porotu, složenou z filmařů, kteří v daném roce nenatočili film – tak, jak to bylo v prvních letech existence Českého lva. Zmenšil by se potenciální kolegiální lobing, který se snažíme eliminovat tajným hlasováním. S takovým problémem se ale potýká celý svět. Cechovní ceny ten podtext mívají.

Každá podpora českého filmu je fajn. Mrzí mě jen slabost organizátorů, že tyto ceny zasadili jen pár dní před nominační večer Českého lva, který má po tolika letech už své tradiční místo. Mohli si vybrat prosinec nebo třeba březen či duben, a ne chvilku před naším termínem. Na to není žádná omluva a odvolávání se na to, jak to chodí ve světě – to se prostě nedělá. Přesto jim přeji hodně dobrých voleb a pozitivní podporu českého filmu… a méně kritizování, více odborných recenzí. Přál bych si, aby posuzovali filmy tak, že povzbudí tvůrce i k další tvorbě, i když je to samozřejmě každého osobní rozhodnutí. Tohle je jen můj názor, přání.

Mohli jsme být kratší a vypustit několik vstupů. Příští rok už například nepočítám s pokračováním Ceny filmových kritiků a teoretiků, přinejmenším ne v téhle podobě. Ta cena se za prvé ustálila jinde a za druhé se tak večer se zkrátí, což mu prospěje.

Ano, tohle bude už jeho druhé kolo. Honza je člověk autorský a výborně se doplňujeme, leccos jsme spolu zažili – třeba když jsme putovali po Americe s Indiány. Přesto jsme každý úplně jiný. Honza má smysl a odhad pro velmi precizní a do konce dotažený humor. Dělá se mi s ním dobře, jako se mi vždycky dělalo třeba i s Jardou Duškem. Navíc v letošním roce do programu zasáhne výtvarně i režijně Michal Caban.

V posledních letech zvu k přípravám večera stále více spoluatorů. S předchozími dvěma ročníky nám pomáhal Marek Najbrt, letos výrazně Michal Caban se svým bratrem Šimonem, za Českou televizi je dramaturgem režisér a úspěšný scenárista Ben Tuček. Prim ale stále hraje moderátor, který je vystavený největšímu tlaku pobavit své kolegy v jámě lvové přímého přenostu.

To ze svojí pozice přeci nemůžu hodnotit. Ale co se týká sledovanosti a zájmu, pak určitě. Z tohoto hlediska jsme na výsluní a já za to děkuji všem, co se na akci podílejí. Zbytek můžu jen ponechat na druhých – ať už chtějí chválit nebo hanit. Večer samotný je ale hlavně o filmech, k večeru jsou názory vždy různé, jako k filmům. Tomu se ale člověk nevyhne, tak je to všude ve světě.

Určitě můžu zopakovat, že hlavní večer bude částečně rekapitulační a vzpomínkový, s ohlédnutím za událostmi, které v našem filmovém světě proběhly od roku 1993. Hodně napovídá už samotná bilanční upoutávka. Ale samozřejmě půjde hlavně o kvalitu českých filmů loňského roku.

V rámci Evropy jsme se dostali až na samotné nekonkurenceschopné dno… žijeme v nějakém akváriu a myslíme si, že je stále ještě možné točit filmy za pomyslné dvě koruny. Některé výsledky tomu bohužel odpovídají. Myslím, že se ztratila částečně soudnost a kontinuita s Evropou, světem. Bohužel, že o tom takto mluvím, ale je to tak. Naštěstí nedávno, za pět vteřin dvanáct, konečně i přes prezidentské veto prošel nový zákon o audiovizuálních dílech a podpoře kinematografie. Je to sice pořád málo, ale je rozhodně dobré, že k takovému pozitivnímu vývoji konečně došlo.

Určitě entuziasmus. A taky aby jedinou dominantou nemusela být sledovanost, ale aby hrála roli i kvalita. Abychom nebyli tolik tlačeni ekonomickými zájmy, ale našli si v životech i něco navíc. Jakmile je duše umělce příliš svázaná, nedýchá do hloubky… takže bych chtěl českému filmu popřát, aby získal sílu dostávat se častěji víc do hloubky… v jakémkoliv smyslu, třeba i komediálním.

Ať žije český film, ať žije Český lev... ať se všem daří a jsou všichni šťastni.