Jaké jsou nejlepší komiksové filmy všech dob? Mají akci, drama, humor a Toma Hankse

Žádná žánrová TOPka nám ještě nedala tolik zabrat. Nemusí se to zdát, ale filmaři věnují tomuhle odvětví úsilí už poměrně dlouho a za tu dobu vznikla obdivuhodná řádka památných kousků. Kdyby tu měli být všichni, co za něco stojí, byl by z toho nekonečný článek. Díky tomu musela řada ukázkových hrdinů padnout (omlouváme se hlavně pekelníkovi Hellboyovi, Bladeovi a třetímu Thorovi, na jehož zařazení - ač je na dobré cestě - je zatím brzy). Výsledná desítka je mixem známek z amerických a českých recenzí + diváckých ohlasů. Jejich sečtením nám vyšlo následující pořadí.

Pokud vám výběr nevyhovuje, nemá smysl se zlobit na naši redakci. Výsledná sestava není náš osobní názor. Jen zprůměrování toho, jaké  komiksové filmy si nejlépe vedly (a vedou) v číslech u vás, samotných diváků. A mimo jiné dobře demonstruje, že komiksy nejsou jen o superhrdinech.

Zajímavá alternativa ke všem hrdinům v latexových oblečcích. Tom Stall v podání Vigga Mortensena je naprosto obyčejný chlápek, jemuž pozice hrdiny zkomplikuje život - když zmaří loupež a stane se mediální hvězdou, zaměří se na něj nebezpečný muž Carl Fogaty, jenž začne tvrdit, že Tom není tím, za koho se vydává. Studie rozkolu mezi americkým ideálem a drsnou skutečností zajistila Davidu Cronenbergovi nominaci na Zlatou Palmu a filmu dvě oscarové nominace (pro nejlepší scénář a Williama Hurta).

Ve stínu Christophera Nolana se na to trochu zapomíná, stejně překvapivou volbou na režii velkorozpočtové komiksu byl ale svého času i "obvyklý podezřelý" Bryan Singer. S první mutantí štací si poradil solidně, měl ale znatelné rezervy v akčních pasážích (což naštěstí v jedničce dostatečně vyvažoval pečlivým vykreslením všech charakterů). U dvojky máknul, akci dostal na úroveň propracovaného děje a přinesl jeden z nejpamátnějších filmů svého žánru vůbec. Úvodní akční teleportovací sekvence dodnes nemá obdoby.

Adaptace, kterou za nezfilmovatelnou svého času označil Terry Gilliam, nakonec skončila na stole Zacku Snyderovi, jehož žánrově spřízněná Třístovka komerčně zazářila. A stalo se, co se stát muselo – hustá alegorie americké historie propadla. Snyder šel proti očekáváním a namísto efektních akčních sekvencí naservíroval tříhodinovou hype verzi Orwellova 1984, která používá mozek i ve chvílích, kdy obecenstvo chtělo svaly. Některé kousky zkrátka nejsou určené k tomu, aby jim sláva přála hned jak přijdou do kin (obzvláště ty, ve kterých se na velkém plátně pohupuje obří modrý superpenis).

Když začal Marvel budovat filmový vesmír, poměrně rychle producentům došlo, že v jedné tónině to věčně nepůjde. K experimentálnímu slovu proto přišli "vesmírní spratci" Strážci Galaxie, aby na divácích vyzkoušeli, zda bude o nějaké ty alternativnější komiksovy v rámci MCU zájem. A vyšlo to. Strážci Galaxie jsou nejvýstižnější ukázkou toho, proč Marvel zatím válcuje DC v kinech - dokáže vyprodukovat film, který sice zapadá do většího celku, ale bezproblémově funguje i sám o sobě a ještě má vlastní styl. Nejen skvělá komiksovka, ale i nejzábavnější vesmírná blbina od Firefly.

Kam se Temným rytířem v rámci realističnosti vydal naplno Christopher Nolan, tam slušně našlápl již Sam Mendes adaptací mafiánského komiksu Road to Perdition (uváděno též jako Cesta do záhuby). Vybavil se oscarovými herci, nejsilnějšími body předlohy a filmu dodal poetiku velkolepé tragédie, u níž je vám jasné, že ta stahující se smyčka hlavním hrdinům z krku nesklouzne, i když jim budete držet palce sebevíc. Road to Perdition je plnohodnotným uměleckým dílem. Že film vznikl podle kresleného sešitu je pouze přidaná hodnota.

Byl by hřích zapomenout při výčtu zfilmových komiksových klenotů na japonskou Akiru. Existencionální anime, dechberoucí sci-fi, velkolepá ukázka jiného filmového přístupu. Akiru můžete ocenit tisícem přívlastků a vždy bude platit jedno – u téhle jízdy vám spadne brada na zem.  O velkoleposti podívané svědčí již fakt, že když počátkem devadesátých let zvažovali v Hollywoodu hranou adaptaci, předběžné odhady mluvily o megarozpočtu 300 milionů dolarů (asi chápete, proč se film nakonec nenatočil). Akira patří do zlatého fondu filmového komiksu a neměla by ujít pozornosti žádnému fanouškovi žánru.

Poslední a konečně bez kompromisů. Film, který si zasloužili nejen fanoušci za léta věrného čekání na eRkového Wolverina, ale i Hugh Jackman, který roli neskutečně mnoho obětoval a přesto nikdy předtím nemohl natočit film, jaký by byl hoden jeho nasazení. Logan: Wolverine je pravděpodobně to nejlepší možné zakončení, jaké si postava na filmovém plátně může přát. A současně jde o X-Men film, který jen stěží někdo v nejbližších letech překoná.

Nebojte, opravdu nemyslíme vykleštěnou hranou verzi, jakou nás letos Hollywood nechtěna rozesmál. Řeč je samozřejmě o japonské anime z roku 1995, která do velké míry "může" za to, jak vypadá Matrix. Ghost in the Shell má všechno - emoce, strhující příběh, velkolepou akci, přesah i dechberoucí vizuál. Říká toho hodně a přesto to nějakým zázračným způsobem zvládne jen za osmdesát minut. V Hollywoodu evidentně tuhle verzi nikdy neviděli, protože jinak by hraný remake nemohl být takovou navoněnou bídou.

U Persepolis se sešla nezvyklá kombinace – jde o kreslený film, který nabízí plnohodnotné drama. Snímek vypráví příběh krušného dětství a dospívání dívky v Íránu za dob války s Írákem a následného režimu. Nikoho nejspíš nepřekvapí, že něco podobně hutného nevzniklo v Americe. Persepolis je francouzský příspěvek do komiksového žánru, který byl zcela po zásluze nominován na Oscara pro nejlepší cizojazyčný film. Kdo nesnáší klasické komiksové filmy, ten by měl dát Persepolis šanci. Je to něco úplně jiného.

Tohle vítězství jste nejspíš mnozí odhali předem. Christopher Nolan už v Batman začíná (2005) solidně redefinoval komiksový žánr, když pilíře komiksu zasadil do realistických kulis. Teprve až dvojkou styl dotáhl na maximum. Místo hrdinské story přinesl divákům velkolepou mafiánskou fresku, v níž hráli padouši stejně důležitou roli jako hrdinové. A samozřejmě je tu jedinečný Joker. Geniálně uchopený záporák, jenž je smutně dokonalým rozloučením Heatha Ledgera s publikem. Ale není to jen o něm. Nolan si filmařsky Temným rytířem sáhl na vrchol a jak ukázuje trojka, byť jen přiblížit se téhle metě nebude vůbec snadné.