68%
Trafačka - Chrám svobody
- Dokumentární
Jak jste se dostal od natáčení přírodovědných dokumentů k Trafačce?
Několik lidí ze současných rezidentů Trafačky jsem znal, bylo mi jimi nabídnuto, abych se šel podívat do prostoru, který se v roce 2006 otevíral v pražských Vysočanech. Hned jak jsem to viděl mě napadlo, že by stálo za to natočit o tom dokumentární film.
Dokument je pojat tak, že v něm není umělcům nadržováno. Nikdo z něj nemůže nabýt dojmu, že by ti umělci byli chudáčky, kteří ustupují stavebním developerům.
Je to pravda. Doteď to vidělo pár lidí a už jsem slyšel námitky, že ten dokument je povrchní, málo angažovaný. Ale takhle jsem to udělal. Já jsem mezi těma klukama celou tu dobu fungoval jako insider, chtěl jsem to v prvý řadě natočit o nich. Pokud bych tam měl zmiňovat něco o developerech, z jakýho důvodu se z domu vystěhovávají lidi, tak už by to byl jiný příběh. Chtěl jsem natočit příběh o partě šikovnejch, ambiciózních, talentovanejch umělců ve spojení s místem, které mělo a pořád má unikátní atmosféru. Doufal jsem, že to bude nějaká výpověď, která bude oceněna teprve po letech.
Je možné, že to umělecké prostředí, ve kterém jste natáčel, ovlivnilo formu dokumentu?
To bych neřekl, to rozhodně ne. Ti kluci zaprvé nevěděli, co bude v dokumentu použito. Poprvé viděli autorizační projekci těsně předtím, než to šlo na barvení a zvukovou postprodukci do televize. Takže ovlivňování, jak to bude vypadat, to tam nebylo určitě.
Mně v tom dokumentu přišly jako jednoznačně pozitivní reakce těch spolunájemníků, lidí, kteří v objektu bydleli. To mi přišlo jako dobrá vizitka pro umělce.
Ono to skutečně tak bylo. Nájemníci, kteří tam bydleli, nemohli mít důvod, aby měli s Trafačkou problémy. Před každou akcí, která by mohla rušit jejich klid, lidi z kulturního centra Trafačka obešli nájemníky s flaškama, pozvali je dovnitř. Ta symbióza, o které mluví Kuba Nepraš na začátku, ta fungovala.
Trafačka - Chrám svobody: Trailer
Trafačka už měla být srovnána se zemí, ale zatím stojí a funguje. Točíte na místě dál?
Ta setrvačnost a pocit, že bychom měli točit, tam je. Ale to bychom z toho potom udělali televizní seriál. S Romanem Vávrou jsme do toho šli téměř před šesti lety s tím, že z toho uděláme projekt, který bude časově jasně definován. V podstatě to bylo to největší lákadlo, že budeme točit něco, o čem se dopředu ví, že bude jednou mrtvé, že v tom nepůjde pokračovat.
Vašemu dokumentu nicméně ona tečka schází.
Je to pravda, tečku nemáme, ale doufáme, že ten lajtmotiv je z filmu cítit.
Byl byste radši za tečku, nebo jste radši, že Trafačka funguje?
Byl bych radši za tečku, ale kdybych točil další dva roky, tak nemám o čem, protože to, co jsme chtěli, jsme natočili. Trafačka se stabilizovala, funguje jako kulturní centrum. Už by bylo rozplizlé, abychom kupříkladu dva roky čekali se založenejma rukama na to až objekt zbouraj. To by nemělo význam. Ale třeba právě bouráním Trafačky začne nějakej jinej příběh.
