Wild Wild West - příběh slavného propadáku, kvůli kterému dal Will Smith košem roli Nea v Matrixu

Hraní si se žánry se může i nemusí tvůrcům vyplatit. Je to otázka balancu a také toho, zda si autoři nějak svou volbu obhájí (ve smyslu "jo, tohle spojení dává příběhově smysl"). Akční komedie z roku 1999 Wild Wild West zkusila zkombinovat steampunk (subžánr sci-fi zaměřený na technologii a páru) s westernem, přičemž režisér Barry Sonnenfeld a herec Will Smith se chtěli svézt na úspěchu svého předchozího společného hitu Muži v černém (1997).

Na papíře celý koncept nevypadal marně: hláškující hrdina s hvězdnou tváří se dá dohromady s lehce střeleným vynálezcem a společně vyrazí proti podstatně šílenějšímu generálovi. V té zápletce se dalo pracovat prakticky s čímkoli. Navíc šlo o ověřený model – námět vycházel ze stejnojmenného seriálu z 60 let. Bohužel, ono „s čímkoli“ se stalo nakonec filmu osudným.

Jakoby samotní tvůrci nevěděli, jaký žánr točit. A tak využili v podstatě všechny. Sezením na více židlích připomíná Wild Wild West jiný slavný propadák, Hudson Hawka (1991) Bruce Willise - prolínání různých filmových žánrů a vypravěčských technik způsobuje, že prakticky nelze snímek někam zařadit. Na jedné straně se tváří jako western, na druhé jako sci-fi, na třetí jako parodie toho všeho, na čtvrté atakuje žánr akční komedie, pak přijde groteska atd.. Jde de facto o několik různých filmů sešitých dohromady.

Že jízda na tomhle koni nepůjde hladce naznačoval již průběh samotného natáčení. Vzhledem k televizní předloze se nabízelo cameo Roberta Conrada, jenž v seriálu ztvárnil hlavní roli. Conrad však po přečtení scénáře odmítl s tím, že je to opravdu blbě napsané a postupem času jeho averze v projekt přerostla téměř v nenávist. Po prvních testovacích projekcích si přisadilo publikum, které nechápalo, zdali viděný snímek byl či nebyl komedií. Studio ve snaze o záchranu dotočilo komediální scény. A nepomohlo to.

Když snímek dorazil do kin, zavládlo trapné ticho. Blockbusterový potenciál se na celovečerní ploše vymkl kontrole, těkal všemi směry, unavoval diváky svou neuspořádaností a šel velmi rychle v žebříčku návštěvnosti ke dnu.

Dějovou přeplácanost a celkový dojem "šití horkou jehlou" vysvětlil kultovní režisér Kevin Smith na jednom ze svých seminářů. Smith byl v polovině devadesátých kontaktován studiem Warner Bros., aby pomohl s natočením nového Superman. Smith měl na starost scénář a pracoval pod vedením producenta Jona Peterse. Peterse v zásadě postava Supermana nezajímala (a vlastně ji ani moc neznal), důležité ale pro něj bylo následující: Superman nesmí mít svůj typický oblek, nesmí létat a hlavně musí na konci bojovat s obřím mechanickým pavoukem. Smith měl pocit, že tu jde hlavně o toho pavouka a byl proto rád, že ze Supermana nakonec nic nebylo. Na dohru došlo příští léto, kdy vstoupil do kin Petersem produkovaný Wild Wild West, na jehož konci hrdinové bojují - ano - s obřím mechanickým pavoukem.

Snímek si z celosvětových pokladen odnesl čtvrt miliardy. To sice není zanedbatelná částka, skoro tu samou sumu ale i s propagací stál. A Smith navíc, aby mohl ve Wild Wild West hrát, odmítl roli Nea v Matrixu (1999). Hádáte správně – dodnes to považuje za největší omyl své kariéry.

I když jde o jeden z největších komerčních průšvihů Willa Smithe, současně se sluší dodat, že kdyby každý propadák slavných herců vypadal takhle, byl by na tom Hollywood ještě docela dobře. Smith a Kevin Kline si coby parťáci sedli, Kenneth Branagh si postavu záporáka vychutnal a Sonnenfeld se v rámci režie snažil, jak mohl. Nejedna scéna mu ve filmu funguje opravdu dobře. Jen to vůbec nedrží jako celek. Co nezpůsobí jeden obří pavouk...