Kathleen Turner byste dnes nepoznali. Nezkrotná diva s hlubokým hlasem je stále unikátní osobností

Turner se po letech v ústraní, kdy sklízela potlesk pouze od divadelního publika, znovu dostala na titulní stránky roku 2018. Tehdy ji vyzpovídal magazín Vulture a žena s odkazem sexsymbolu, která navzdory zdravotním komplikacím zestárla přirozeněji než většina slavných kolegyň, nenechala na nikom nit suchou. Nešířila pomluvy, pouze se srdcem na dlani vylíčila své zkušenosti s filmovým průmyslem a některými kolegy, z čehož by každá prostořeká kadeřnice měla týdenní žně. „Můj hlas mě prozrazuje mnohem častěji než vzhled,“ poznamenala tehdejší šedesátnice, která ale kariéru nastartovala především díky vizáži klasické filmové hvězdy 50. let. I díky specifickému hlasu ji přirovnávali k Lauren Bacall, čemuž se diva z dobrodružných, erotických i detektivních klasik osmdesátek nebránila.

Imponovala i mužským kolegům, z nichž nejčastěji hrála s Michaelem Douglasem. Poprvé se potkali v dobrodružné komedii Roberta Zemeckise Honba za diamantem, společně si editovali narychlo splácaný scénář k pokračování Honba za klenotem Nilu a vzájemně se nenáviděli v komediálním thrilleru Válka Roseových. „Má první velká role byla v Žáru těla, potom se ze mě stal sexuální terč,“ vrátila se k průlomové úloze v erotickém thrilleru Lawrence Kasdana, kde jí dělal společnost William Hurt. Turner měla tehdy za sebou divadelní průpravu, na Broadwayi debutovala roku 1978 ve hře Gemini a za studentských let strávila většinu večerů zkouškami. Praxe byla její teorií, vysvětlila s tím, že nezná žádné herecké teorie a nechápe metodické herectví.

„Později jsem se od Michaela Douglase dozvěděla, že mezi ním, Jackem Nicholsonem a Warrenem Beattym se vedla soutěž, kdo mě dřív dostane,“ rozvedla pletichy slavných herců, jimž nikdy nepodlehla. „Všichni měli smůlu. Nesnáším, když se o mě smýšlí jako o trofeji,“ pronesla herečka, která už před čtyřicítkou pocítila sexismus a genderové znevýhodnění také v práci. Na jednu stranu měla štěstí, že se rychle stala „leading lady“ a dle svých slov nemusela snášet mužská příkoří uvalovaná na většinu začínajících hereček.

Vybírala si různorodé projekty a vždy zkoušela něco nového, pokaždé chtěla odloupnout jinou psychologickou slupku a lépe tím poznat sebe sama. „To mi v Hollywoodu moc nepomohlo. Lidé říkali, ‚Líbí se mi Náhodný turista. Oh, byla jsi taky v Semtex Blues? To bylo super! A Čest rodiny Prizziů? Sakra, tam jsi hrála taky.‘ Nikdy si mou práci nespojí, protože jsem pořád nedělala to samé, což pro mě nebylo ideální finančně,“ líčila Turner, podle níž jistá nejmenovaná slavná herečka předvádí dvacet let totéž a musí být nejbohatším člověkem v branži.

Na první pohled ji přibrzdily komplikace spojené s revmativní artritidou, která se u ní začala projevovat začátkem 90. let. Měla šílené bolesti, s nimiž vstávala z postele, vycházela schody nebo jen držela pero. Léky jí nedělaly dobře na paměť a alkohol, jímž tišila bolest, zapříčinil šíření historek a zvěstí o jejím komplikovaném a neprofesionálním chování. Na Turner si stěžovala hlavně herečka Eileen Atkins, která nelibě přihlížela, když si kolegyně oceněná dvěma Zlatými glóby marně vybavuje repliky během zkoušení divadelní hry Indiscretions. Turner prý v jednu chvíli předstírala smrt a Atkins jí na scéně přisedla zápěstí, které bylo v té době epicentrem bolesti.

Víc si ale stěžovala na vystupování Burta Reynoldse, jenž Turner ve společném filmu Přepnout na život neuznával za sobě rovnou a misogynními přístupem ji dohnal až k slzám. Na genderové záležitosti nahlíží zvlášť citlivě a jsou pro ni nejproblematičtější součástí průmyslu. „Když na scénu nakráčí muž a prohlásí, ‚Takhle by se to podle mě mělo udělat,‘ lidé si o něm řeknou, že se umí rozhodovat. Pokud to zkusí žena, pomyslí si ‚A kruci, je to tady,‘“ vyprávěla Turner, již na Hollywoodu vadí také předpojatost v otázkách ageismu. „Vzpomínám si, že mi jednou poslali scénář, kde mou postavu popsali jako sedmatřicetiletou, ale pořád atraktivní. To mě nakrklo. Američané jsou v tomhle příšerní,“ upřesnila herečka, která vyrůstala střídavě v Kanadě, Velké Británii, na Kubě či ve Venezuele.

K diagnóze, již se dařilo zvrátit až po osmi letech díky vynálezu moderních léčebných metod, se odmítala přiznat. Psalo se o ní tudíž jako o nafrněné alkoholičce, což bylo pro Turner vlastně schůdnější. „V té době o autoimunitních onemocněních nikdo moc nevěděl, takže má nemoc byla zdrojem negativní záhady – zvlášť v porovnání s tím, co se dělo s takovým Robertem Downeym Jr.,“ připomněla drogově závislého kolegu, jehož producenti dál najímali, protože „si spočítali, že takové chování zvládnou kontrolovat.“ Turner si však nemohla být jistá, jestli další den ještě dokáže chodit, a takové neznámé riziko by ji zřejmě připravilo o práci. Uchýlila se tudíž k divadlu, kde od přelomu století aktivně střídá londýnské a broadwayské produkce.

Ve filmech od poloviny devadesátek přijímala výhradně menší role, výjimkou byl například chválený debut režisérky Sofie Coppoly Smrt panen. Turner, která odmítla role v pozdějších hitech Madisonské mosty a Duch, brala za vděk také dabingovými melouchy. Její svůdný projev Jessicy Rabbit v legendárním filmu Roberta Zemeckise Falešná hra s králíkem Rogerem zakořenil v popkultuře podobně jako postava Matty Walker z Žáru těla, díky níž časopis Empire roku 1995 Turner zařadil na seznam 100 nejvíc sexy hvězd filmové historie. Dabovala také v Simpsonových, a to zakladatelku panenky Malibu Stacey, nebo v seriálech Griffinovi a Rick a Morty.

V televizi jsme ji mohli také několikrát spatřit. Rozpolcené pocity si odnesla z krátkého účinkování v sitcomu Přátelé, kde v sedmé sezóně hrála drag queen otce Chandlera. „Necítila jsem se být vítaná,“ řekla na adresu hlavních herců, kteří mezi sebou měli sympatické pouto a podle Turner je nikdo zvnějšku moc nezajímal. Rozhodla se také nekomentovat jejich herecké dovednosti, i když uznala, že by s nimi potřebovala strávit víc času. Mezi její další výraznější seriálové role patří sexuálně aktivní šéfka ze třetí série Californication nebo netflixovská Kominského metoda, v níž se počtvrté sešla s Michaelem Douglasem. Loni si připsala menší roli ještě v seriálu HBO Instalatéři z Bílého domu.

Vedle dvou Zlatých glóbů má na kontě ještě nominaci na Oscara za retro komedii o dospívání Peggy Sue se vdává, v níž ji roku 1986 režíroval Francis Ford Coppola. Ve svých memoárech Send Yourself Roses: Thoughts on My Life, Love, and Leading Roles, publikovaných roku 2008, na svého tehdejšího kolegu a Coppolova synovce Nicolase Cage práskla, že se opil a odnesl si malého podvraťáka, jemuž nemohl odolat. Cage ji hnal k soudu za pomluvu a Turner se mu veřejně omluvila. Za svým si pro změnu stála v případě dobrodružného sequelu Honba za klenotem Nilu, k němuž se smluvně zavázala ještě před premiérou prvního dílu. Zaslaný scénář jí přišel mizerný a s Douglasem jej sama upravovala do podoby, kdy se za projekt nemusela tolik stydět. Vycouvat nemohla, jelikož studio 20th Century Fox hrozilo žalobou za 25 milionů dolarů. Douglase a Dannyho DeVita, s nimiž v 80. letech natočila tři filmy, dodnes považuje za dobré přátele.

„Jsem teď takový strom se silným kmenem a hlubokými kořeny. A mohu se rozrůst jakýmkoli směrem – učím, hraji, účinkuji v kabaretech. A každým dnem sílím,“ vypověděla, jak se cítí před sedmdesátkou. Alkohol už má dávno pod kontrolou a chronické bolesti ustoupily, tudíž může studentům svých hereckých lekcí předávat letité zkušenosti i haldy nezkrotné osobitosti. Její osud jí stále přivolává pocity osobní ztráty, ale ve vlastní dovednosti a minulá rozhodnutí chová důvěru. „Profesionálně hraji přes čtyřicet let a schopnost živit kariéru tak dlouho podle mě svědčí o nějaké kvalitě,“ uzavřela Kathleen Turner. Za pravdu by jí nedal málokdo.

Podívejte se na žebříček nejlepších hereček podle databáze Kinoboxu.

Zdroje: Vulture, Kinobox