Oscarová Akademie milovaným Nolanem pohrdá. Letos jí zřejmě vypálí rybník

Nikoho tu už vlastně vyloženě neudivuje. Christopher Nolan obdržel oscarovou nominaci za nejlepší původní scénář za své průlomové Memento (2000), které vyprávěl v podstatě pozpátku. Podobně okázalé koncepty, které vyžadují plnou soustředěnost a současně baví a napínají, dál piloval v Dokonalém triku (2006), Počátku (2010), Interstellaru (2014), Dunkerku (2017) a v Tenetu (2020), který už dle mnohých překombinoval.

Akademie jej ovšem vzala na vědomí jen dvakrát v kategorii nejlepší film (Počátek a Dunkerk), jednou zopakoval nominaci za původní scénář a pouze díky Dunkerku se ucházel o cenu za nejlepší režii. Nolanovi obdivovatelé si zvykli, že jeho díla osobitě zacházející s časoprostorem a dějovými paralelami stojí mimo oscarové zorné pole podobně jako filmy Davida Finchera, jenž také většinou ostrouhal.

Třiapadesátiletý režisér ostatně nikdy příliš neusiloval o následování konvencí, namísto uspokojení akademiků se soustředil na to, aby posouval vypravěčské možnosti svých filmů a zanechával hluboký dojem v běžných konzumentech i ve zběhlých cinefilech. V tom uspěl také s komiksovou trilogií o Batmanovi, jejíž prostřední článek Temný rytíř (2008) posbíral osm nominací na Oscara. Vyhrál sice za nejlepší střih zvuku a herecký výkon tragicky zesnulého Heatha Ledgera, ale Nolan zůstal k nelibosti publika opět opomenutý.

Nicméně Oppenheimer, jenž se stal snad nejpřekvapivějším letním blockbusterem vůbec, se bude těžko ignorovat. Nolan si na jednu stranu neodpustil náročný narativ na několika časových úrovních, což Akademii nikdy moc nevonělo. Ačkoli režisérových dvanáct filmů dohromady vydělalo přes pět miliard dolarů (Tenet se navíc stal obětí pandemie) a kritika i obecenstvo je zbožňuje, oscaroví arbitři jsou zdrženliví. „Nemáme ho rádi,“ bez obalu přiznal jeden z členů Akademie reportérovi The Telegraph, jenž se na Nolana roku 2019 dotázal.

Možná jim vadí, že je režisér zkrátka nepotřebuje a že oscarová prestiž mu jeho status už ani nemůže zvednout. Jenže Oppenheimer přesně tohle dokázal. Nolan dosud nikdy nevyhrál Zlatý glóbus, ale 7. ledna si pro něj na pódium v Beverly Hilton jakožto nejlepší režisér roku konečně dokráčel. I když se nikdy nevyžíval ve veřejném vystupování a v propagaci svých filmů, tentokrát působil uvolněně, sympaticky a pokorně. Zavtipkoval o své trenérce pelotonu, která virálně setřela Tenet, a vzpomněl na Heatha Ledgera, za něhož před patnácti lety přebíral ocenění in memoriam. Jinou příležitost sklidit potlesk hollywoodské smetánky za celou kariéru vlastně nedostal.

Oppenheimer vyhrál Zlaté glóby také za nejlepší hudbu, herce v hlavní (Cillian Murphy) i ve vedlejší roli (Robert Downey jr.) a především jako nejlepší filmové drama. To se přitom víc očekávalo od Scorseseho Zabijáků rozkvetlého měsíce, kteří opanovali newyorské ceny kritiků. Tříhodinový životopis má tudíž nakročeno k Oscarům, i když skoro deset tisíc hlasujících akademiků tvoří dost odlišný vzorek než tři stovky novinářů a novinářek rozhodujících o Zlatých glóbech. Konkurenční Barbie, která byla ještě větším finančním hitem a s Oppenheimerem v létě vytvořila fenomenální kulturní tandem, navíc na cenách pohořela.

Za dva týdny se dozvíme letošní oscarové nominace, 18. ledna zveřejní své favority také britské ceny BAFTA. Ani na nich Nolan dosud nikdy neuspěl, ovšem jeho čas podle všeho konečně nastal. O ceny za scénář jej může tak jako na Zlatých glóbech oloupit skvělá Anatomie pádu, avšak režisérský Oscar se pro jednoho z největších současných pionýrů filmového média a zastánce kinozážitků rýsuje velmi nadějně.

zdroj: The Telegraph