Jamie Lee Curtis je v 65 letech na kreativním vrcholu. Nenávidí horory, i když je scream queen

„Nikdy jsem nemusela tvrdě dřít,“ poukázala Jamie Lee Curtis v rozhovoru pro The New Yorker z roku 2019 na to, že cestu na výsluní měla díky slavným rodičům usnadněnou. Její matka se nejvíce proslavila zmíněným Psychem (1960), otec hrál ve filmech jako Někdo to rád horké (1959) nebo Útěk v řetězech (1958). Rodiče se rozvedli, když byly Jamie tři roky, a v mládí vůbec nemyslela na to, že by se mohla stát herečkou. „Měla jsem šedé zuby a nebyla jsem hezká, možná spíš roztomilá,“ zavzpomínala na svá středoškolská léta.

Ve škole se jí nedařilo. Byla dobrou roztleskávačkou, ale známky nosila sotva dostačující a vysokou školu opustila už po prvním semestru, kdy jí rodinný známý nasměroval k hereckým castingům ve studiu Universal. Stala se jednou z posledních hereček, již si v Universalu smluvně zavázali, propláceli jí 200 dolarů týdně a obsazovali ji do různých televizních pořadů. Poprvé se mihla v seriálu Quincy M.E. roku 1977, načež získala roli také v sérii Operation Petticoat, která adaptovala snímek s Tonym Curtisem Operace Spodnička (1959).

Operation Petticoat však záhy zrušili a Jamie se opakovaně ucházela o hlavní roli v chystaném hororu Johna Carpentera Halloween (1978). „Byla jsem na mnoha konkurzech. Ve finále se rozhodovalo mezi mnou a jinou herečkou, jejíž jméno si nechám pro sebe. Nepochybuji o tom, že jsem vyhrála díky tomu, že mými rodiči jsou Janet Leigh a Tony Curtis. Má matka byla v Psycho, což vám zajistí mediální pozornost. Nebudu předstírat, že jsem to dostala jen tak, byla jsem jen malá holka odnikud. Očividně jsem měla podporu,“ přiznala Curtis pro New Yorker.

Z nezávislého snímku, jehož štáb Curtis ve svém videoprofilu Vanity Fair popisovala jako „hrstku lidí, kteří jezdili v jediné dodávce po městě“, se vyklubal jeden z nejvýdělečnějších filmů všech dob. Halloween položil základy dosud nekončící éře slasher hororů a z postavy Laurie Strode se i díky přesnému hereččinu výkonu stala hlavní tvář, takzvaná ječící královna tohoto subžánru. Curtis nějaký čas u hororů setrvala, Carpenter s ní roku 1980 natočil kultovní Mlhu a vstup do osmdesátek doprovodila dalšími žánrovkami Vlak hrůzy, Maturiťák (1980) a Hry na cestě (1981). Ty se nedočkaly moc dobrého přijetí, ale zejména poslední titul zpětně adorují fanynky a fanoušci včetně Quentina Tarantina.

Roku 1982 se Curtis vrátila pro dobře hodnocený Halloween 2 a poté se chtěla vydat jinou cestou. Pomohl jí režisér John Landis, jenž tehdejší scream queen obsadil do úspěšné komedie Záměna (1983). Za roli dobrosrdečné prostitutky herečka obdržela cenu BAFTA a její kariéra se rázem proměnila. Roku 1984 si s kamarádkou a producentkou Debrou Hill pročítaly nové vydání Rolling Stone, v níž ji na fotografii upoutal herec a známý komik Christopher Guest (Hraje skupina Spinal Tap). „Toho si vezmu,“ předpověděla Curtis, která se o pět měsíců později za Guesta provdala. Tentýž rok ji kontaktoval člen skupiny Monty Python John Cleese, jenž jí nabídl roli v chystané komedii Ryba jménem Wanda. „Slíbil mi hromadu zábavy a spoustu peněz. Obojí se vyplnilo,“ zavzpomínala.

Ještě předtím si však zahrála po boku Johna Travolty v dalším kultovním snímku Dokonalí (1985) a jako fitness instruktorka se zařadila po bok tehdejších ženských sexsymbolů, jako byly Jane Fonda nebo Raquel Welch. Ryba jménem Wanda vyšla roku 1988 a šlo o kritický i finanční triumf. Herec Kevin Kline získal Oscara a Curtis za tuto bláznivou parodii obdržela zaslouženou nominaci na Zlatý glóbus. Další, tentokrát proměněná nominace následovala roku 1990 za sitcom Anything But Love, jehož natáčení před živým publikem herečka zbožňovala.

Curtis se dál vyhýbala hororům a po úlohách v oceňovaných filmech jako Moje první láska (1991) nebo Navždy mladý (1992) jí zatelefonoval James Cameron. Režisér Terminátora a Vetřelců napsal komedii Pravdivé lži (1994) přímo pro ni a Arnolda Schwarzeneggera, čemuž Jamie dodnes nemůže uvěřit. „Takhle to nechodí,“ ujišťoval ji prý agent, když mu vyjevila Cameronův zájem a ujištění, že do filmu počítá konkrétně s ní. 

Tentokrát to však tímto přímočarým stylem zafungovalo a Curtis si díky akční komedii orientované na postavy a vývoj jejich milostného vztahu došla pro druhý Zlatý glóbus. Užívala si, že se může zcela odvázat a připadat si volná, což ji na herectví přitahuje ze všeho nejvíc. Její roztržitost pomohla formovat jednu z nejzábavnějších postav, jež ztvárnila, a Cameron nechal ve filmu i dva momenty, kdy herečka neplánovaně ztratila rovnováhu. Poprvé šlo o její pověstný striptýz, kdy sebou náhle mrští k zemi a můžeme si všimnout, jak se Schwarzenegger na okamžik zdvihne ze židle a chce jí spěchat na pomoc. Druhé zaváhání přišlo při závěrečném tangu, kdy sklouzla na zem a zpočátku byla naštvaná, že režisér tento moment nevystřihl. „Chtěla jsem to zatančit perfektně, ale k té postavě to vlastně patřilo,“ řekla Curtis s úsměvem.

Roku 1998, dvacet let po premiéře Halloweenu, sama přišla s nápadem na pokračování. Přála si zmapovat trauma, s nímž se Laurie po osudné noci musela potýkat. Ačkoli se projektu přímo neúčastnili ani Carpenter, ani Debra Hill, Halloween: H20 dopadl dle Curtis dobře. Tehdy se herečka zbavovala závislosti na alkoholu a prášcích tlumících bolest, k čemuž ji inspiroval článek v magazínu Esquire popisující podobnou závislost. Curtis začala brát vicodin poté, co ji kameraman Gordon Willis při natáčení Dokonalých jednoho dne uviděl a poznamenal, že ji ten den točit nehodlá. Cítila, že má oteklé oči, šla tedy na kosmetickou operaci. A poté začala s prášky.

Mezi své nejlepší herecké zkušenosti Curtis řadí generační komedii Mezi námi děvčaty (2003), v níž si vymění tělo s dcerou v podání Lindsay Lohan. Herečka se mohla opět odvázat a dle kritiků ovládla povedený a úspěšný snímek, který má oficiálně dostat pokračování. Následně si s Timem Allenem zahrála v kritickém propadáku Vánoce naruby (2004), načež ohlásila herecký důchod. Chtěla se soustředit na rodinu, především na své dvě adoptované dcery. S Guestem, s nímž žije šťastně dodnes, se pokoušeli založit rodinu, ale adopce se po řadě neúspěšných pokusů jevila jako jediná možnost, jak mít děti.

Vedle herectví navíc Curtis píše dětské knihy, k čemuž ji roku 1990 inspirovala tehdy čtyřletá starší dcera Annie. Začala prý znenadání mluvit o „starých dobrých dnech“ a matka si uvědomila, že už přemýšlí o minulosti. Sepsala tedy knihu When I Was Little: A Four-Year-Old’s Memoir of Her Youth, na niž poté navázala řadou dalších dětských titulů.

Před kamery se po krátké pauze vracela sporadicky a začala přijímat víc televizních nabídek. Vystupovala v deváté řadě Námořní vyšetřovací služby a také v seriálech Nová holka a Scream Queens, kde ztvárnila děkanku pronásledující kolejní sesterstvo pod vedením Emmy Roberts. Režisér David Gordon Green jí zaslal svůj scénář k přímému pokračování původního Halloweenu a roku 2018 měl premiéru nesmírně úspěšný sequel, který odstartoval novou trilogii. Šlo o vůbec nejvýdělečnější snímek historie, v němž hlavní roli ztvárnila herečka starší 55 let. Zbylé dva díly Halloween zabíjí (2021) a Halloween končí (2022) završily pamětihodnou éru Laurie Strode, s níž Curtis zůstane přece jen spjatá nejvíc.

Své možná nejlepší a nejoceňovanější výkony však předvedla v posledních letech, a to v detektivní komedii Na nože (2019) a v loňské oscarové senzaci Všechno, všude, najednou. Role zapšklé finanční úřednice, která v jiných dimenzích mnohovesmíru nabývá až hororových rozměrů, jí vynesla nominaci na Zlatý glóbus a především na Oscara za vedlejší roli. Dané filmy v Curtis znovu probudily víru v kreativního ducha a vyjevily, jaká zábava může při natáčení panovat. Chystá se díky nim zrežírovat vlastní scénář s názvem Mother Nature. Nepřekvapivě půjde o horor protkaný ekologickým poselstvím, v němž si rovněž zahraje.

Horory přitom Curtis dle vlastních slov nesnáší, neboť ji umí zaručeně vyděsit k smrti. Nikdy například neviděla prvního Vetřelce, ve kterém hraje její dlouholetá skvělá kamarádka Sigourney Weaver. „Když jsme natáčeli Mojí první lásku, jeden z maskérů pracoval také na Mlčení jehňátek. To bylo zrovna v kinech a ten člověk mi udělal takový tahák, který jsem si s sebou vzala. Seděla jsem sama v zadní řadě. Na papírku stálo: ‚Když Jodie jde do komory, zavři oči, zacpi si uši a počkej na druhý výkřik.‘ Udělala jsem to a chvíli si broukala písničku,“ popsala hororová ječící královna, jak moc se bojí strašidelných scén.

zdroje: Vanity Fair, The New Yorker