Lucifer Falling. Zesnulý režisér Kenneth Anger provokoval satanismem i skandály celebrit

V prvním filmu Kennetha Angera Ohňostroj (1947) je hlavní hrdina, ztvárněný samotným autorem, svlečený donaha a umlácený k smrti skupinou námořníků. Jeden z nich mu poté střepem rozřízne hruď a z jeho útrob vyloví kompas. Film vrcholí záběry na muže, který odpálí rachejtle, jež má umístěné v rozkroku, a scénami s hořícím vánočním stromečkem. Anger byl po premiéře obviněný podle zákona o obscenitě a stejně explozivní byla i další kariéra jednoho z nejvýznamnějších amerických avantgardních filmařů.

Ohňostroj už v mnohém předznamenává prvky, které pak byly typické pro jeho další tvorbu – zájem o subkultury, fetišismus, zneužívání popkulturních symbolů a artefaktů do provokativních celků. Anger tematizoval mladé motorkáře ve slavném filmu Scorpio Rising (1964), hot rod auta ve snímku Kustom Kar Commandos (1965) a především okultismus, konkrétně mystiku Aleistera Crowleyho, k níž se vrací ve filmech Inauguration of the Pleasure Dome (1954), Invocation of My Demon Brother (1969) a Lucifer Rising (1972).

Všechny tyto motivy jsou v jeho filmech předváděné jako rituální fetiše se silně homoerotickým podtextem, proto je dodnes připomínaný jako klasik nejen avantgardy, ale také queer cinema. K jeho podvratným hrátkám s popkulturou patří i to, že v jeho filmech namísto mluveného slova zní většinou jen popové písně, které v souvislosti s obrazem nabývají nových, nečekaných významů.

Anger se neustále vracel k obrazům ohně. Vizuální stránka jeho filmů bývá často výrazně hýřivě barevná, což ho spojovalo s šedesátkovou psychedelickou estetikou. Hlavně na přelomu šedesátých a sedmdesátých let se Anger dostal díky svým okultním zájmům do kuriózní společnosti. Ve dvanáctiminutovém filmu Invocation of My Demon Brother vystupuje Mick Jagger, který tenkrát inklinoval k satanismu, a také zakladatel Satanovy církve Anton LaVey.

Ještě kurióznější osud potkal jeho následující projekt Lucifer Rising. Ten Anger natočil už v roce 1972, nicméně film vyšel až v roce 1980 kvůli komplikacím ohledně jeho soundtracku. Na tom měl původně pracovat kytarista hardrockové skupiny Led Zeppelin Jimmy Page, nicméně ten se s Angerem rozhádal poté, co ho režisér v tisku označil za umělecky vyčerpaného hudebníka.

Jeho místo zaujal Bobby Beausoleil, jeden z členů sekty Charlese Mansona, který se podílel na vraždách páchaných tímto gangem. Beausoleil napsal Angerovi z vězení, že by rád Page v roli autora soundtracku nahradil. Anger souhlasil a Beausoleil nakonec hudbu k filmu nahrál přímo ve vězení se skupinou složenou ze spoluvězňů na nástroje vytvořené přímo ve vězeňské dílně.

Zmíněná historka nejlépe dokazuje, jak Angera fascinovaly zlopověstné osobnosti a kult zločinců-celebrit. Tenhle zájem se promítl do jednoho z jeho nejznámějších počinů. Tentokrát ovšem nejde o film, ale o knihu. Ve dvoudílné publikaci Hollywood Babylon Anger shromáždil zprávy o nejproslulejších skandálech klasického Hollywoodu – smrti herečky Virginie Rappe na večírku proslulého komika Fattyho Arbuckla, vraždě herce a režiséra Williama Desmonda Taylora či o sebevraždě herečky Carole Landis.

Publikaci nicméně rozhodně nelze brát jako zdroj seriózních informací. Anger naopak cíleně vycházel z drbů, městských legend, senzacechtivých zpráv či čirých spekulací. Publikace je psaná barvitým stylem, který vypadá jako bulvární text přefouknutý do čirého deliria. Anger samozřejmě knihu nenapsal se záměrem přiživit se na hollywoodských skandálech. Spíš mu jde o hru s moderními mýty, tentokrát o skandál jako zvláštní odvrácenou stranu hollywoodské továrny na sny i fenomén, který nabourával tehdejší představu o Hollywoodu jakožto původci kultivované zábavy pro spořádané publikum.

Po téměř dvacetileté přestávce v osmdesátých a devadesátých letech se Anger k natáčení vrátil v roce 2000. Tentokrát ovšem ne v roli buřiče, ale naopak jako uznávaná umělecká persona, která už z principu nemůže nikoho šokovat, protože to od ní všichni očekávají. Navíc to byl autor, k jehož odkazu se hlásilo velké množství tvůrců napříč různými generacemi. Jeho queer estetika a podvratné zacházení s popem ovlivnily počátky Johna Waterse – jeho celovečerní prvotina Mondo Trasho dokonce používá hudbu podobným způsobem jako Angerovy filmy.

Stejně tak je znát na počátcích tzv. new queer cinema zkraje devadesátých let s prvními filmy Todda Haynese či Laurieho Lynda. Jeho zvláštní pohled na macho subkulturu motorkářů ve Scorpio Rising učaroval třeba Nicolasu Windingovi Refnovi, který s Angerem natočil dlouhý rozhovor. A Hollywood Babylon byl údajně jednou z hlavních inspirací pro nový snímek Damiena Chazelleho Babylon.

I tenhle výčet víceméně excentrických tvůrců, kteří si Angera zvolili za svůj vzor, ukazuje, co jeho tvorba filmovému médiu přinesla. Anger, který prohlašoval kinematografii za zlo a prohlásil, že „den, kdy vznikl film, byl černým dnem pro lidstvo“, nás dodnes učí dívat se na popkulturu fascinovaným, ale zároveň velmi podezřívavým pohledem. Plánovaný třetí díl Babylonu Hollywood zatím nevyšel, jelikož Anger poprvé narazil na mocného protivníka – scientologickou církev, která pečlivě chrání své tajemství a členy, jimiž jsou Tom Cruise či John Travolta.