Týdenní VOD tipy: Skvělá česká novinka na Netflixu, kontroverzní psychologický experiment a podmanivý art ze švýcarských Alp

Už Domestik, celovečerní hraný debut Adama Sedláka, vybočoval z průměrné české produkce. Film na pomezí chladné observační studie a body hororu, sestávající převážně ze statických záběrů, cílil v prvé řadě na festivalové publikum. BANGER. natočený na iPhone je oproti tomu daleko přístupnější. Přesto si zachovává větší než malé množství radikálnosti a svěžesti. Ač se tak Sedlák neřadí k představitelům Nové české intimity (NČI) a na rozdíl od nich nestudoval FAMU, ale soukromou Filmovou akademii Miroslava Ondříčka v Písku, jeho BANGER. naplňuje program NČI asi nejlépe ze všech tuzemských snímků minulého roku. Zaslouženou Cenu české filmové kritiky za nejlepší režii a osm nominací na Českého lva nyní doplňuje ještě vítané zpřístupnění širokému publiku díky uvedení na Netflixu.

Rapem žijící Alex (Adam Mišík) zrovna sekl s dealováním kokainu, ale musí se k němu na poslední noc vrátit, aby sehnal peníze na feat se Sergeiem Barracudou, od něhož si slibuje banger, co ho proslaví. Perou se v něm při tom zbytky pošlapané něhy s frustrací a nenávistí vůči těm, „co maj bohatý fotry“. Mišík svou roli zvládá až překvapivě dobře, i tak ho místy zastiňuje Marsell Bendig jako Alexův zfetovaný, v pikařském tempu hláškující kamarád Láďa.

Filmů kombinujících zlodějskou zápletku s akčními scénami a oslňující rychlostí luxusních aut existuje přehršel a pro mnoho lidí fungují jako adrenalinová zábava na odreagování. Není proto divu, že tento žánr můžeme objevit i na Pyrenejském poloostrově, konkrétně ve filmografii Daniela Calparsora, jenž se od uvedení svého A ciegas (1997) v hlavní soutěži festivalu v Benátkách již téměř výhradně zaměřuje na žánrovou akci.

Modus operandi dvou zlodějíčků, přitažlivé Ari a automechanika-závodníka Navase, působí prostě. Ari balí movitě vyhlížející muže, které následně odvede k sobě domů, zatímco její přítel Navas se zmocní jejich cenností, nejlépe automobilů drahých značek. Zločinecká rutina se naruší, když se jejich novou objetí má stát pracovník ve zlatnictví Mikelom. Začíná jízda plná problémů řešitelných pouze prostřednictvím akce, rychlosti a síly.

Pravidelným čtenářům a čtenářkám Kinoboxu může být název švýcarské festivalovky Kousek nebe povědomý, na konci prosince jsme ji totiž zařadili do výběru pěti nejlepších artových snímků minulého roku. A ve chvále na tento opus Michaela Kocha rozhodně nezůstáváme sami, zvláštní uznání si čtyřicetiletý režisér, mající za sebou teprve dva celovečerní snímky, odnesl i z loňského Berlinale.

Kruté drama odehrávající se uprostřed majestátnosti švýcarských Alp sleduje prostřednictvím dlouhých statických záběrů statného dobráka Marca. Muž, jenž je v horské vesnici cizí, pomáhá na statku zdejšího farmáře Aloise a pomalu si vyzískává respekt místních. Zamiluje se do svobodné matky Anny a jejich vztah zůstává i po svatbě plný něhy a pochopení. Horská idylka však náhle skončí, když se s čím dál větší intenzitou začínají projevovat příznaky Marcovy neúprosné nemoci.

Floridský rodák Kyle Patrick Alvarez zaujal filmové kruhy hned na začátku kariéry. Za svou prvotinu, romantické drama Není to tak snadné o začínajícím spisovateli, jemuž změní život sex po telefonu s tajemnou dívkou, si vysloužil Independent Spirit Awards pro objev roku. A již jeho druhý film figuroval v hlavní soutěži amerického festivalu Sundance. Do třetice všeho dobrého se zatím nejvíc zadařilo psychologickému dramatu Stanfordský vězeňský experiment, který na plátna převedl jeden z nejkontroverznějších a nejznámějších psychologických pokusů v historii.

V roce 1971 vybral nyní proslulý americký psycholog Philip Zimbardo 24 dobrovolníků z řad studentů a rozdělil je na dvě skupiny – vězně a dozorce. Studenti představující vězně se museli v kamerami sledovaném komplexu simulujícím vězení chovat podle jasně daných pravidel, zatímco dozorci měli za úkol je jakýmkoli dostupným způsobem ovládnout. Překvapivě brzy vznikla v prostorech experimentu velmi realistická mocenská dynamika opravdového vězení, z dozorců se stali brutální sadisti a vězni se začali podrobovat jejich vůli.

Již po šesti dnech musel být experiment ukončen a dodnes bývá kritizovaný kvůli porušení výzkumné etiky a neprůkaznosti závěrů. I přesto svým kouskem přispěl například lepšímu pochopení chování dozorců v koncentračních táborech. Alvarez v rámci dvouhodinové stopáže zkoumá všechny tři skupiny zúčastněných, vězně, dozorce i psychology pod vedením Zimbarda, a jejich dilema, zda pokus vymykající se kontrole utnout, nebo pokračovat a ohrozit životy dobrovolníků.

Festival Jeden svět uvede na konci března dokument Kuciak: Vražda novináře o zločinu, jenž otřásl slovenskou společností i politikou. Ještě než se tak stane, mohou si zájemci a zájemkyně doplnit kontext snímkem Očista slovenské režisérky Zuzany Piussi, jež se ožehavými socio-politickými otázkami dlouhodobě zabývá.

Vyšetřování vraždy Mariana Kuciaka odhalilo masivní propojení organizovaného zločinu s politiky i soudy. Ač toto zjištění vedlo k řadě náprav, soudci na Slovensku musí čelit nebývalé nedůvěře veřejnosti v justici. Piussi se na pozadí politického dění soustřeďuje jak na snahu soudců očistit pověst jejich povolání v očích spoluobčanů, tak na několik aktuálních případů naprostého selhání spravedlnosti hraničících se šikanou ze strany státní moci.

O sektě Chrám lidu, již vedl reverend Jim Jones, vzniklo již mnoho dokumentárních i hraných filmů a seriálů. V roce 1978 spáchalo přes 900 jejích členů hromadnou sebevraždu, když vypili jed. Český snímek režiséra Jana Bušty se pokouší uchopit tragédii jinak než všechna ostatní díla.