Proč hrají bývalé velké akční hvězdy v těch nejlacinějších filmech, které jdou rovnou na video?

„Když Randyho vyhodíte dveřmi, přijde oknem. Když ho vyhodíte z okna, přileze komínem,“ těmito slovy popsal v roce 2012 Emmettovu povahu zkušený producent Avi Lerner (Expendables), který mu dělal mentora. Dnes má jednapadesátiletý Emmett coby producent na svém kontě více než stovku filmů, které dohromady vydělaly přes miliardu dolarů. Možná si říkáte, že něco takového zvládne jedna marvelovka. Tak jak se Emmett dokázal udržet na vrcholu potravního řetězce, když jeho filmy vlastně nevydělávají?

Snadno, točí levně. Emmett během své více než dvacetileté kariéry vydělal jmění na produkci záměrně špatných filmů, jejichž jediným cílem je dojit investory. To je Emmettův hlavní směr. A je mu jedno, kolik lidí tím naštve, ať už se bavíme o filmařích nebo divácích. Hlavní je, aby se peníze sypaly dál a přinášely další zakázky. A ačkoli by ve spravedlivém světě nemělo jít o model, který funguje, opak je pravdou. Emmettova formule je následující.

– Přijme peníze doslova od kohokoli, kdo je ochoten je dát –⁠ například herečka Meadow Williams si svou roli v Minuta po minutě (2019) koupila.

– Největší položkou rozpočtu je vždy nějaká stárnoucí hvězda, která ozdobí plakát, přestože její role bude minimální, na natáčení pobyde jen pár dní a následně se její jméno využije k prodeji filmu na zahraničních trzích.

– Během produkce se omezí počet natáčecích dní na minimum (maximálně dva týdny, spíše osm až deset dní), vyrazí se do levných destinací, kde se produkce zahojí na výhodných daňových úlevách (např. Portoriko).

– Omezí se vliv režiséra a scenáristů, aby se jim nemuselo extra platit.

Výsledkem je, že máte na plakátech lákavě vypadající akční kousky, kde hrají pro určitou kupní sílu stále atraktivní klasici žánru jako Bruce Willis, Mel Gibson, Sylvester Stallone, Al Pacino nebo Robert De Niro. Čas od času se navíc za fajnovou úplatu přidají i „mladší“ lákadla – viz Frank Grillo (Kosmický hřích, ‎12 hodin na odplatu) nebo Dave Bautista (Záškodníci, Plán útěku 2, 3). I když jsou nakonec zmíněné filmy otřesné kvality, protože byly výrobní náklady minimální a mají hvězdné tváře, snadno se celá produkce zaplatí na streamovacích službách, VOD a televizním vysílání. A kolona jede dál.

Emmett navíc úspěšně zaplnil prázdné místo, které vzniklo po pádu hollywoodského producenta Harveyho Weinsteina, jenž byl po desetiletí chráněný svou schopností vydělávat peníze a dodávat práce nadějným herečkám za patřičné (respektive nepatřičné) protislužby. Weinstein byl dlouho oním člověkem, za kterým jste šli, když vás jinde nevyslyšeli a nechtěli věřit ve vaši vizi. Jeho pád vedl k tomu, že najednou i Emmett, v rámci prestiže pan Nikdo, byl zajímavý pro (např.) Martina Scorseseho, aby mu pomohl s financováním Mlčení (2016) a hlavně ceněného Irčana (2019). Jakmile máte pod palcem i projekty takového kalibru, které by navíc bez vaší pomoci podle všeho nikdy ani nevznikly, hned jste v Hollywoodu lépe vidět.

Spojení se Scorsesem ale nebylo pro Emmettovu továrnu hollywoodského výprodeje bývalých hvězd zlomovým okamžikem. Ten přišel v roce 2013, kdy Emmett společně s dlouholetým spolupracovníkem Georgem Furlou, svým prvním věrným investorem, s nímž založil společnost EFO Films, pod jejíž hlavičkou vše vzniklo, vyprodukovali překvapivě solidní válečné drama Na život a na smrt. Snímek, v němž hrál hlavní roli Mark Wahlberg, byl kritiky nadšeně přijat a celosvětově vydělal 155 milionů dolarů. A Emmett najednou nebyl jen chlápek, co dělal filmy jako Žoldáci spravedlnosti (2006) se Stevenem Seagalem. Začal lákat velké hvězdy a hladové investory.

Mimochodem je to právě Wahlberg, jemuž filmový svět de facto vděčí za to, že nějaký Randall Emmett vůbec existuje. Emmett měl sice již na škole jasno v tom, že na rozdíl od jiných nechtěl být hercem nebo režisérem, ale producentem, byl to nicméně Wahlberg, který mu nabídl pozici svého osobního asistenta. Tehdy bylo Emmettovi 24 let a práce po Wahlbergově boku mu umožnila rozkoukat se v Hollywoodu a navázat první kontakty.

A protože peníze stoupají do hlavy, najdete později v Emmettově příběhu každé klišé, které vás napadne. Divoké večírky plné drog, mladé ženy, drahá auta, řadu obvinění z obtěžování, nabídky práce za sexuální služby, které momentálně ve velkém zaměstnávají jeho právníky, a další nejrůznější barvité žaloby, na které by se se svou fantazií nechytal ani manžel Heleny Vondráčkové. Dokonce i Emmettovi vlastní partneři z dubajské společnosti Oasis Ventures Entertainment, která je součástí EFO Films (zastupuje ono „O“ v názvu), ho žalovali za pokus o „krádež majetku“, včetně práv na různé filmy, které společně produkovali. Neví se, jak žaloba dopadla, tento příklad ale krásně ilustruje to, jak je Emmett schopný vyběhnout prakticky s kýmkoli.

Jen ony bývalé velké hvězdy si u Emmetta podle všeho nikdy neměly moc na co stěžovat. Robert De Niro dostal 11 milionů dolarů za roli v připravovaném filmu Savage Salvation, kde strávil na place pouhých osm dní, přičemž jeho rodina měla po tu dobu zaplacenou dovolenou v hotelu Ritz-Carlton v Portoriku. Al Pacino zase dostal 6 milionů za 19 dní práce na filmu V pasti zrady (2020) a také soukromé letadlo. V pasti zrady je mimochodem další film, kde si snaživá Meadow Williams zaplatila roli – tentokrát rovnou hlavní, což ji stálo 9 milionů. Takže Emmett měl na Pacina a ještě mu 3 mega zbyly.

A pak je tu samozřejmě Bruce Willis, člověk, který dobrovolně hodil ručník do ringu a po 16 blocích (2006) –⁠ první a poslední áčková willisovka z produkce EFO Films – začal najednou hrát převážně v béčkových (až céčkových) filmech od Emmetta. Prvotním hnacím motorem k tomuto rozhodnutí bylo to, že se Willis rozhodl věnovat více času rodině, namísto toho, aby měsíce trávil před kamerou. Což by ještě fanouškům nevadilo. V posledních letech ale začal točit opravdu otřesné kousky toho nejhoršího možného ražení. Pro Willise nicméně stále výhodné, protože za takové čtyři dny práce na Touha po vraždě inkasoval 1,5 milionu dolarů. Ve filmech z posledních dvou let už vypadal hodně unaveně, a když se ukázalo, že trpí afázií, takže byl často na place dezorientovaný a neschopný si pamatovat texty (dostával instrukce přes naslouchátko), zvedlo to diskuzi, zda Emmett jeho stavu nezneužíval.

Willisův špatný zdravotní stav byl ostatně veřejným tajemstvím. Na place o tom štáb samozřejmě věděl, jeho dialogy byly film od filmu více kráceny, a když s Emmettem loni natáčel detektivku Po stopách vraha –⁠ šlo o Emmettův režijní debut –⁠ Willis nebyl schopný pochopit, že má pro potřeby scény vyrazit dveře. Willisův právník později spekulace a zneužívání popřel a vydal následující prohlášení: „Můj klient po stanovení diagnózy pokračoval v práci, protože pracovat chtěl a byl toho schopen, stejně jako mnoho dalších lidí s diagnózou afázie, kteří jsou schopni nadále pokračovat v práci. Protože pan Willis v těchto filmech účinkoval, mohly být financovány. Díky tomu měly práci doslova tisíce lidí, mnozí z nich i během pandemie covidu-19.“

Zatímco Willis si svůj herecký podzim zvolil pro osobní pohodlí (leč s takovou smutnou tečkou, jakou mu „dopřál“ jeho zdravotní stav, nepochybně nepočítal), jen těžko si lze vysvětlit, proč s Emmettem navázal spolupráci Sylvester Stallone. Sešli se u natáčení filmů Plán útěku 2, Plán útěku 3 a Stopa do minulosti. A všechny patří k těm nejhorším v jeho kariéře. Dá se chápat, proč se ke spolupráci uchýlil Mel Gibson (Miliónový hurikán, Hot Seat), který léta v Hollywoodu patří na černou listinu. Stallone si ale na nedostatek práce stěžovat nemůže, a přesto ho Emmett zlomil hned třikrát.

Momentálně čelí Randall Emmett a EFO Films podle deníku Times téměř tuctu žalob od různých stran na více než 25 milionů dolarů za neuhrazené a sporné platby. Což má tu dohru, že Emmett na svůj post v EFO Films rezignoval a společnost už podle něj nemá v tuto chvíli žádné zaměstnance ani prostředky. Než ale začnete jásat, že tím končí i jedna neradostná éra akčního žánru, je třeba rovnou dodat, že si Emmett již stihl založit novou produkční firmu Convergence Entertainment. Takže je jen otázkou času, než se kolečka neradostné céčkové mašinérie znovu roztočí.

Třetí díl Jurského světa volně navazuje na trilogii Jurský park z 90. let. Napadlo vás někdy, že dobrodružství s dinosaury je vlastně feministická antiutopie?