Sylvester Stallone slaví narozeniny: jeho nejlepší filmy podle českých diváků a vzpomínka na dobu, kdy málem natočil vlastního Vetřelce

Sylvester Stallone se jako jeden z mála herců dokázal zapsat nejen do srdcí pamětníků, ale svou usilovnou prací v posledních letech i do paměti nové generace. Ta už sice zná trochu jiného Slye, ale zase má díky jeho bohaté filmografii co objevovat. Stalloneho kariéra je přehlídkou nejen těch největších hitů (série Rambo a Rocky, klasiky Cliffhanger nebo Demolition Man), ale i propadáků (Soudce Dredd, D-Tox, Noční dravci).

Že film nevydělal v kinech, ale samozřejmě neznamená, že si nakonec svou cestu k publiku nenašel. Zářným příkladem jsou vynikající Nájemní vrazi nebo katastrofické Denní světlo, jemuž se svého času kritici vysmáli a dnes na něj mnozí fanoušci této akční legendy nedají dopustit. Patříte mezi ně? Pak vás možná někdy napadlo, jaké filmy si v rámci hodnocení vedou u českých diváků nejlépe.

Následující desítka je, pokud se bavíme o číslech, tou nejlépe hodnocenou (bereme v potaz pouze snímky, kde měl Stallone jednu z hlavních rolí). Jediným skutečným překvapením v žebříčku, jemuž podle očekávání dominují Stalloneho slavné série, je Plán útěku. Snímek v USA propadl, jak už to ale u akčních matadorů osmdesátých let bývalo, v Evropě měl podstatně vřelejší přijetí, což vedlo mimo jiné ke dvěma dalším dílům. Ty nicméně vznikly rovnou pro VOD a jsou tak mizerné, že by bylo lepší, kdyby útěkář Ray Breslin raději zůstal jen u jednoho filmového dobrodružství.

Řada projektů, na nichž Stallone pracoval, se z různých důvodů nikdy nerealizovala. Buď se Sly nedohodl s produkcí na výsledné podobě filmu, takže se z plánovaného drsného policejního thrilleru stala komedie s úplně jiným hercem (Policajt v Beverly Hills), nebo se snímek celkově nepovedlo realizovat. Tím bezpochyby nejzajímavějším kouskem, který nakonec zůstal jen na papíře, je velkolepá akční sci-fi Isobar.

Příběh se měl odehrávat v budoucnosti v rychlovlaku, kde by unikla (pravděpodobně z nějakého přepravního kontejneru) geneticky vytvořená monstra a začala by masakrovat cestující. Na jejich vzhledu pracoval samotný H. R. Giger (tedy „otec“ Vetřelce) a snímek měl nabídnout štědrý futuristický look za 90 milionů dolarů. A uvolněné vizuály vypadaly úžasně.

Isobar připravovala počátkem devadesátých společnost Carolco Pictures. Režijně dostal projekt na starost Ridley Scott (proto byl u toho nejspíš i Giger), do hlavních rolí se počítalo se Sylvesterem Stallonem a Kim Basinger. Scott nicméně po čase odstoupil, protože se na výsledné podobě nedohodl jak se studiem, tak s produkujícím Joelem Silverem. A Silver byl tehdy velké zvíře, takže pokud jste s ním nenašli společnou řeč, byla to jasná konečná. V Carolco si poté na režii vyhlídli nadějného Rolanda Emmericha, který v té době zaválel se svou nízkorozpočtovou sci-fi Měsíc 44 (1990).

Na scénáři celou dobu dělal Dean Devil, později pravidelný Emmerichův spolupracovník jeho katastrofických projektů. Emmerich s ním dal dohromady verzi, se kterou byli spokojení, Silver ji ale odmítl a chtěl, aby projekt jako scenárista převzal jeho oblíbenec Steven E. de Souza (Komando, Smrtonosná past). Přetahovaná ještě nějakou chvíli trvala a pak v Carolco snímek raději nadobro zrušili a Isobar už nikdy nikdo nevzkřísil.

Vzešlo z toho něco dobrého? Emmerich s Devlinem dostali jako „bolestné“ za zrušený Isobar Univerzálního vojáka. Tam už se povedlo snímek bez větších obtíží dokončit a je z toho klasika, takže nakonec příběh se šťastným koncem. Jen je trochu škoda, že to je na úkor lákavě znějícího Isobaru.

Nový životopis o zpěváku Elvisovi Presleym má 160 minut, ale trvat by mohl klidně i déle. Je to film o rychlém vzestupu a pomalém pádu. Formálně je mnohem nápaditější než nedávná úspěšná, ale nudná Bohemian Rhapsody.