Jak se to má s Ulož.to? Svobodné sdílení souborů hledá skuliny v zákonech a nelegálně vydělává miliardy

Ulož.to pochopitelně není jediným antagonistou, který v České republice okrádá držitele distribučních práv či autory audiovizuálních děl, knih nebo videoher o příjmy z legálního prodeje. Služba poskytovaná na bázi „freemium model“, kdy je s omezenými funkcemi k dispozici i zadarmo, ovšem představuje největšího tuzemského hráče na poli šíření internetového obsahu, o němž pravděpodobně slyšeli nebo se s ním setkali i naši prarodiče.

Každý uživatel či uživatelka má neomezený prostor k nahrávání vlastního obsahu, který si ostatní lidé mohou libovolně stahovat a dále jej kopírovat či předvádět přátelům. Vzniká tak komplikovaná a z hlediska autorského práva složitě postihnutelná situace, kdy společnost sama autorský obsah zdánlivě nenabízí – pouze vytváří prostor pro uživatele, kteří se soubory manipulují dle svého morálního úsudku.

Na první pohled je vše očividné – na Ulož.to se objevují soubory, za něž společnost na rozdíl od YouTube neplatí a na rozdíl od iCloud je zpřístupňuje všem uživatelům. Jakmile tedy například film skončí v dnešní době na internetových VOD službách jako Netflix či HBO Max, ještě v tentýž den jej někdo nahraje také na Ulož.to nebo jiné pirátské stránky jako Piratebay. V plné kvalitě a většinou zadarmo. Distributoři a autoři tudíž rázem přicházejí o signifikantní částky z prodeje. Jde o okrádání, které se konkrétně Ulož.to pokouší bránit.

„Mají různou sofistikovanou argumentaci, kterou dávkují soudům,“ tvrdí v rozhovoru pro Vortex právní zástupce Rudolf Leška, jenž má s žalobami proti serveru Ulož.to osobní zkušenosti. Hájil například agenturu Dilia, která zastupuje držitele autorských práv k filmům jako Pelíšky, Ostře sledované vlaky, Kobry a užovky, Vesničko má středisková, S čerty nejsou žerty a Obušku, z pytle ven. Dilia loni v lednu uspěla s žalobou u pražského vrchního soudu a vymohla si, že zmíněné snímky musí z nabídky Ulož.to zmizet, neboť tam jsou nelegálně. „Server pro nahrávání, sdílení a stahování souborů Ulož.to musí do 60 dnů od právní moci rozsudku zajistit, aby z něj veřejnost nemohla stahovat soubory s názvy těchto filmů v konkrétních formátech, které soud ve verdiktu vyjmenoval, například avi nebo mp4,“ informovaly o kauze Seznam zprávy.

Podle Lešky nechtějí zástupci Ulož.to komunikovat s médii a vyhovuje jim anonymita – pozvání k danému rozhovoru pro Vortex prý ostatně obdrželi a odmítli se jakkoli vyjádřit. U soudu pak argumentovali nejprve tím, že Ulož.to funguje na bázi YouTube, z čehož ale po prokázání, že jmenovaný server za svůj obsah řádně platí a omezuje jej na přání autorů, rychle vycouvali a přirovnávali se pro změnu ke službě iCloud. Popřípadě se obhajovali prostřednictvím některého licencovaného obsahu ve své nabídce.

Podle dalšího zpovídaného Jaroslava Menčíka tkví problém v tom, že „podobné služby nabízející obsah od uživatelů se mohou odkázat na stávající legislativu, která je napsaná relativně jednoduše, o to složitější je její výklad a interpretace“. Klíčové je podle něj zákonné ustanovení s názvem Bezpečný přístav (safe harbor), podle nějž „provozovatel takové služby za určitých podmínek neodpovídá za to, že uživatelé nahrávají obsah, k němuž nemají příslušná autorská práva“.

Ulož.to tedy využívá mezeru v zákonu, který slovy Menčíka říká, že „provozovatelé těchto služeb nemají povinnost nějak monitorovat nebo se seznamovat s obsahem, který uživatelé nahrávají“. Tato povinnost přitom vzniknout může – evropský soudní dvůr v minulosti projednával server Piratebay a dospěl k závěru, že jde o nelegální službu zaměřenou na sdílení ilegálního obsahu.

Háček tkví v tom, že Piratebay přímo podněcuje své uživatele k ilegálnímu sdílení dat a Bezpečný přístav se na něj nevztahuje. Tomu se ale Ulož.to rafinovaně vyhýbá a uživatele k ničemu protizákonnému nenabádá. Přichází maximálně s různými akčními nabídkami na získání speciálních kreditů a za tímto účelem využívá třeba aktuální společenské trendy. Na podzim minulého roku například přišlo s akcí, kdy uživatelé dostanou zdarma kredity na stahování, pokud nahrají QR kód s certifikací platného očkování proti covidu.

Jádro pudla tedy vězí v samotné morálce a spíše ve filosofické podstatě práva. Podle Lešky totiž legislativa počítá s tím, že psané zákony zkrátka budou dodržovány a v některých případech si neumí poradit s tím, když je někdo systémově porušuje. Ulož.to je od března tohoto roku oficiálně v exekuci a má povinnost stáhnout ze své nabídky veškerá díla, na něž nevlastní autorská práva. To se ale neděje a následkem je například uvalení stotisícových pokut, které jsou ovšem jen kapkou v moři nevyčíslitelných ilegálních výdělků.

Rozsudky v oblasti autorského práva u nás totiž nejsou vykonatelné a nenásleduje trestní postih. A i v případě, že by se tento stav změnil, možnosti trestního stíhání by byly v záležitosti Ulož.to více než problematické. „Součástí problému jsou samozřejmě i uživatelé, kteří software či autorské dílo vědomě vezmou, ‚ukradnou‘ a nahrají na Ulož.to. Zpřístupní ho veřejnosti přes tuto službu,“ vysvětluje Menčík situaci, kdy autorská práva porušují už samotní uživatelé.

Není tedy pravda, že zatímco nahrávání souborů na Ulož.to je ilegální, stahování je v pořádku. Na Ulož.to se totiž nevztahuje ani tzv. výjimka volného užití, podle níž můžeme množit různá díla chráněná autorskými právy pro vlastní potřebu. Kopii díla pro osobní potřebu si podle soudního dvora Evropské unie nemůžeme pořídit z nelegálního zdroje a stahování z Ulož.to je tedy protizákonné.

To ale uživatele buď nezajímá, nebo o tom neví a domnívají se, že jejich poplatky za rychlejší stahování či některé obsahy putují přímo držitelům autorských práv. „Není tomu tak. Neplatíte těm, kdo film vyrobili. Platíte té službě a peníze pak putují někam na Maltu,“ potvrzuje Leška, podle nějž server úmyslně přijal obchodní model, který si účtuje peníze za ilegální šíření děl chráněných autorskými právy.

Do obrany proti tomuto šíření mohou vyrážet držitelé práv a mohou u soudu také uspět, jak ukázal případ agentury Dilia. Dokud nepřijde řádná novelizace této oblasti zákona, která se údajně aktivně řeší, je ale soudní triumf proti Ulož.to stále jen Pyrrhovým vítězstvím. Zmíněných šest českých filmů a jejich pirátské kopie měl server přestat nabízet, což ale dokázal obejít – na dotazy celých názvů těchto snímků sice začal uživatelům zobrazovat jen stránku s nápisem „vyhledávání tohoto výrazu bylo zcenzurováno rozhodnutím soudu“, pokud ale uživatel hledá jen část názvu, k pirátským kopiím filmů se nadále dostal, tudíž vešlo v platnost ono rozhodnutí o exekuci. To ale na úrodnou půdu zatím nedopadá a hrozby finančních pokut se společností moc neotřásají.

Úspěchu se nedočkala ani distribuční společnost českého snímku Šarlatán. Její právní zástupci podle Lešky psali měsíc před chystaným uvedením filmu na VOD společnosti Ulož.to dopis, v němž ji žádali o zavedení opatření, které by zabránilo nahrání stejnojmenných audiovizuálních souborů na daný server. Odpověď doputovala až po šesti týdnech v době, kdy už Šarlatán na Ulož.to hojně trendoval. Následoval soud, který vydal předběžné opatření o zákazu šíření daného díla na Ulož.to.

To si ovšem najalo externí spřízněnou agenturu, která rádoby upozorňovala na existence nežádoucích souborů s názvem Šarlatán. Místo aby Ulož.to automaticky zabránilo zveřejňování daného souboru, nechávalo si pouze posílat smluvená udání od najaté společnosti, která pak „dle zákona“ vyřizovalo. Vrchní soud po dvou měsících předběžné opatření zrušil a zákaz Šarlatána už není pravomocný, tudíž jej v tamním vyhledávači pohodlně najdete.

Dokud nevzejde v platnost chystaná novelizace, která má podle Menčíka říkat, že „provozovatelé těchto služeb budou mít povinnost aktivně zajistit nepřístupnost autorských děl, pokud o nich obdrží dostatek informací“, Ulož.to bude nadále vévodit tuzemskému internetovému pirátství.

Budoucí legislativa už byla přijata na evropské úrovni a čeká se na to, až bude zapracovaná do českého zákona. Do té doby ale záleží jen na šikovnosti právníků a obchodníků, kteří hledají stále nové skuliny a pod heslem „šíření svobody na internetu“ vydělávají obrovské peníze.

„Jako profesionál bych si dovedl představit, že bych právní zastoupení převzal,“ reagoval Jaroslav Menčík na dotaz, zda by v případě nabídky zastoupil právně pranýřované Ulož.to. Jde pouze o to, jakou argumentaci zvolit a jak si rozhodnutí obhájit. Na morálku se nehraje a to je zatím u pirátství, které se znatelně dotýká i celého filmového průmyslu, bohužel klíčové.