„Byla jsem bezmoc a odloučení.“ Nejtajemnější hvězda italského filmu zemřela v devadesáti letech

„Celá moje rodina odešla žít do Ameriky. Říkali: ‚Jak můžeš zůstat sama v Itálii?‘ Ale já jsem využila jejich nepřítomnosti, abych se stala herečkou. Tak se zrodila Monica Vitti.“

Monica Vitti, vlastním jménem Maria Louisa Ceciarelli, se narodila 3. listopadu 1931 v Římě. V roce 1953 absolvovala Národní akademii dramatických umění Silvia D`Amico v Římě a začala hrát v tamních divadlech, v Miláně a v Janově. Ve filmu debutovala v roce 1954 malou rolí v komedii Ridere! Ridere! Ridere! Od druhé poloviny 50. let spolupracovala s režisérem Antonionim a její popularita neustále rostla. V roce 1960 si zahrála hlavní roli v Antonioniho dramatu Dobrodružství. V polovině 60. let se rozhodla změnit žánr a stala se nejúspěšnější italskou komediální herečkou.

Nejpopulárnější filmy natočila v letech 1960 – 1970. Hrála s Marcellem Mastroiannim, Giancarlem Gianninim, Vittoriem Gassmanem, Claudií Cardinale a Ugo Tognazzim. V roce 1974 zazářila v absurdní mozaice Luise Buñuela Přelud svobody. O rok později se objevila po boku Barbary Bouchet v komedii Kachna na pomerančích. Po patnácti letech se znovu sešla s Antonionim u natáčení dramatu Tajemství Oberwaldu (1981). Za svou bohatou kariéru hrála ve více než stovce filmů. V roce 1997 ji přijal papež na soukromé audienci. Vitti na sebe nikdy neupozorňovala skandály, čímž se výrazně odlišovala od řady hereček své generace. Od roku 1980 žila s o šestnáct let mladším režisérem Robertem Russo, za kterého se později v roce 1995 provdala. Vitty byla celou svou kariéru obdivovaná nejen pro svůj nesmírný talent, ale také tajemnou krásu, která jí dodávala na zajímavosti.

„Měla jsem velmi přísné rodiče. Moji dva bratři byli moc a svoboda. Já jsem byla bezmoc a odloučení.“

Jejím posledním projektem na velkém plátně byl film Scandalo segreto (1990), který sama režírovala a v němž hrála v něm po boku Elliotta Goulda. Film byl uvedený v sekci Un Certain Regard na filmovém festivalu v Cannes v roce 1990 a Vitti za něj získala cenu pro nejlepšího nového režiséra. Snímek pojednával o ženě, kterou ztvárnila sama Vitti, jež od režiséra, jehož hrál Gould, dostane filmovou kameru, a ta, omylem ponechaná zapnutá, zaznamená jejího manžela při nerozvážnosti. Režisérka se rozhodne, že tyto okolnosti jsou dostatečně zajímavé na to, aby o nich natočila skutečný film.

Ještě jednou se objevila před kamerou, a to v italském televizním filmu Ma tu mi vuoi bene? z roku 1992. Poté odešla do hereckého důchodu. V roce 1995 získala za svou kariéru Zlatého lva na filmovém festivalu v Benátkách.