Legenda jménem Sandokan. Kabir Bedi kvůli němu musel utéci do Hollywoodu
Postava Sandokana vznikla v mysli italského spisovatele Emilia Salgariho a poprvé se objevila v románu Tajemství černé džungle z roku 1895. Mezi lety 1895 až 1913 vyšlo celkem jedenáct knih o Sandokanovi s tím, že poslední dva romány byly publikovány až po Salgariho smrti. Nicméně příběhy s Malajským tygrem byly natolik populární, že po Salgarim v příbězích pokračovali i jiní spisovatelé, například Luigi Motta, který napsal dalších pět knih, nebo Salgariho syn Omar, jenž přidal další dvě. Předobrazem pro postavu Sandokana byl pro Salgariho pravděpodobně pirát a válečník Libau Rentap z kmene Dajáků žijících ve vnitrozemí Bornea, který vedl v letech 1834 až 1861 nepřetržité boje proti rádžovi ze Sarawaku Jamesi Brookeovi a jeho vojenským jednotkám usilujícím o podmanění si ostrova.
Jelikož se postava Sandokana zrodila v Itálii a byla velmi populární ve většině okolních evropských zemí, začaly všechny filmové a seriálové projekty vznikat právě tam. Poprvé se Sandon na stříbrném plátně představil v roce 1941 ve filmu Piráti z Malajsie, v šedesátých letech vznikla série čtyř filmů v italské, španělské, francouzské a německé koprodukci a v roce 1970 pak další snímek jménem Tygr z Mompracemu. Největší slávy ale Sandokan rozhodně dosáhl díky šestidílnému televiznímu seriálu Sandokan z roku 1976, ve kterém se v hlavní roli představil indický herec Kabir Bedi. Sandokanovu milou lady Mariannu zvanou Perla z Labuanu hrála Carole André a Jamese Brooka Adolfo Celi.
Seriál Sandokan zavedl diváky do Malajsie v 19. století. Britský kolonizátor James Brooke chtěl vší silou upevnit svoji moc. Ale je tady pirát Sandokan, syn maháradži a poslední člen bývalé vládnoucí dynastie, který se postavil kolonizaci a bojoval proti nepřátelům, aby osvobodil zemi od kruté nadvlády. Seriál přilákal široké publikum před televizní obrazovky nejen exotickými přírodními scenériemi či charismatickým představitelem Sandokana v podání Kabira Bediho, ale také jeho romantickým vztahem s Mariannou na pozadí anglické nadvlády. Sandokan tak byl do jisté míry i jakousi telenovelou, což byl žánr, který u nás chyběl.
Natáčení Sandokana se odehrávalo v Malajsii v provincii Terengannu a na nedalekém ostrově Kapas a navždy změnilo život tehdy třicetiletému Kabiru Bedimu. Svou hereckou kariéru zahájil v roce 1971 a do roku 1976 natočil dvanáct indických filmů. Pak ale přišel rok 1976 a s ním role Černého korzára a Sandokana, takže z Bediho se rázem stal idol ženských srdcí. V době největší slávy musel před fanynkami doslova utíkat, jednou to prý vzal i po střechách aut. Spolu s tím ale samozřejmě přišlo i prokletí, kterému čelil i Pierre Brice v roli Vinnetoua – filmaři se Kabiru Bedimu báli dávat jiné role, protože jeho tvář zkrátka patřila Sandokanovi. Což ještě potvrdil vznik televizního snímku z roku 1977 s názvem Sandokan se vrací.
Kabir Bedi se ale rozhodl, že se nevzdá a začne znovu někde, kde Sandokana neznají. Utekl proto do Hollywoodu, aby tu zkusil štěstí. A nevedl si špatně. Postupně se představil v amerických seriálech jako Magnum, Dynastie, To je vražda, napsala nebo Knight Rider. A ujímal se v nich většinou záporných rolí. Nejvíce práce samozřejmě dostával a i nyní dostává v rodné Indii, ale objevil se i po boku Jamese Bonda v Chobotničce z roku 1983. V současné době žije v Bombaji a je i nadále herecky aktivní, kromě filmů hraje i na divadle a působí v dabingu. Do rodné hindštiny například daboval Bena Kingsleyho ve filmu Princ z Persie. V češtině propůjčil Sandokanovi hlas Viktor Preiss, Mariannu dabovala Hana Maciuchová.
Zajímavostí je, že kromě Sandokana se Kabir Bedi ujal i role dalšího hrdiny z pera Emilia Salgariho – v roce 1976 se stal i již zmíněným Černým korzárem a po jeho boku jako jeho milovaná opět stanula Carole André. Stejně jako Sandokana i Korzára režíroval Sergio Sollima. Italský režisér a scenárista, který kromě zmíněných projektů proslul v rodné itálii hlavně spagetti westerny, ke kterým mu skládal hudbu Ennio Morricone. Jeho nejslavnějšími snímky jsou westerny Velká přestřelka z roku 1966 a Faccia a faccia z roku 1967. Za zmínku ale stojí i kriminální thrillery Citta violenta z roku 1970 s Charlesem Bronsonem v hlavní roli a Revolver s Oliverem Reedem z roku 1973.
Sláva Sandokana každopádně souvisí i s tím, že byl seriál vysílán v době, kdy se k nám mnoho zahraniční televizní ani filmové tvorby nedostávalo. Cenzoři vždy pečlivě vybírali, co za naše obrazovky pustí. Vinnetou i Sandokan zosobňovali odpor proti kolonizátorům a imperialistům, v té době velmi populární Chobotnice zase boj proti mafii, navíc poukazovala na zkorumpovanost západu. Publiku tak bylo jasně řečeno, že venku není o co stát a že má být rádo, že tu nic takového nemá. Nejlepší je sedět u televize a nic nezkoušet.
A když už mluvíme o Sandokanovi, měla bych zmínit i znělku k seriálu. Ta původní od bratrů Guida a Mauricia De Angelisových byla samozřejmě v italštině, ale byla přeložena do všech jazyků včetně maďarštiny a češtiny. Českou verzi nazpívalo v 80. letech velmi populární duo Stanislav Hložek a Petr Kotvald, pro které se nejednalo o první znělku k televiznímu seriálu. Společně s Hanou Zagorovou nazpívali ústřední píseň k seriálu Sanitka a Stanislav Hložek i k animovanému seriálu Rodina Nessových.