Jedna z nejobdivovanějších žen Hollywoodu málem nepřežila válku. Její smutný život kontrastoval se zářnou hereckou kariérou

Audrey Hepburn i dnes, takřka třicet let po své smrti roku 1993, patří k nejoblíbenějším a nejrespektovanějším filmovým herečkám historie. Prorazila roku 1953 v milované romantické komedii Prázdniny v Římě, za kterou obdržela prestižního Oscara. Na něj byla poté nominována ještě čtyřikrát, a to za filmy Sabrina (1954), Příběh jeptišky (1959), Snídaně u Tiffanyho (1961) a Čekej do tmy (1967). Znovu už sice nevyhrála, ale své neotřesitelné postavení mezi úzkou špičkou hollywoodských herců neztratila - Americký Filmový Institut ji například vyhlásil třetí největší ženskou osobností stříbrného plátna z takzvané zlaté éry Hollywoodu, datující se mezi desátými a šedesátými léty dvacátého století.

Od počátku sedmdesátých let se však Hepburn ze světel reflektorů stahovala a svět herectví a modelingu měnila za čas trávený s rodinou, potažmo za humanitární činnost. Cítila, že až v této oblasti může lidstvu přispět něčím důležitým, neboť i ona sama neprožívala navzdory bohatství a slávě šťastný život.

Narodila se 4. května 1929 jako Audrey Kathleen Ruston v belgickém Bruselu

a už v předškolním věku se učila šesti světovým jazykům. Její dětství však poznamenala ztráta otce, jenž rodinu nadobro opustil v jejích šesti letech. Šlo o jedno z hereččiných velkých životních traumat, které na ní prý zanechalo celoživotní šrámy. Další temná kapitola jejího života přišla roku 1939, kdy vypukla druhá světová válka a Němci okupovali Nizozemsko, kde Audrey s matkou pobývala. V náročných podmínkách přežívala celých šest let, které se na ní nezvratně podepsaly. "Ke konci války byla blízko smrti," sdělil její syn Luca Dotti magazínu People roku 2017. "Přežívala pojídáním kopřiv a hlíz tulipánů a pitím vody. Měřila 165 centimetrů a vážila 40 kilo. Měla žloutenku a otoky. Celý život trpěla na chudokrevnost, což byl pravděpodobně následek."

Po skončení války jí i její matce pomohli pracovníci UNICEF, k nimž pak celý život cítila vděk a v jejichž stopách se rozhodla vydat. Stala se ambasadorem UNICEF a až do své smrti cestovala po celém světě, kde se setkávala s nejvíce trpícími dětmi a zvyšovala povědomí o humanitárním programu. Pomoc ostatním byla pro herečku bezesporu ozvěnou vlastních trpkých zkušeností, které ji pronásledovaly i v dobách hollywoodské slávy. Podle blízkých zdrojů měla smůlu na partnery, kteří ji nezahrnovali láskou a citem, jaké by si bývala zasloužila. Jejím prvním manželem byl o dvanáct let starší herec Mel Ferrer, za něhož se Hepburn provdala ve svých 24 letech. Vydrželi spolu čtrnáct let, během nichž prý chladný Ferrer držel nad svou chotí železnou ruku a projevoval pramálo skutečné náklonnosti. Roku 1969 si pak Hepburn vzala svého druhého manžela, italského psychiatra Andreu Dottiho, který jí byl pro změnu soustavně nevěrný. Manželství trvalo třináct let a Dotti byl mezitím spatřen s až dvěma stovkami jiných žen.

S obou manželství má herečka jednoho syna. Sean Hepburn Ferrer se narodil roku 1960 a o deset let později přišel na svět Luca Dotti. Štěstí z narození dítěte však dlouho převažoval nepředstavitelný smutek, plynoucí z několika potratů. O dítě přišla Hepburn roku 1959, kdy při natáčení westernu Nezničitelní spadla z koně. A nedlouho poté potratila z neznámých příčin znovu, když čekala holčičku. "Mé potraty byly více bolestivé než cokoli jiného, včetně rozvodu rodičů a zmizení mého otce," citoval herečku Barry Paris ve své biografii s názvem Audrey Hepburn.

A přestože se v průběhu osmdesátých let usadila ve Švýcarsku s hercem Robertem Woldersem a našla své poslání v humanitární činnosti, její odchod ze světa byl rovněž smutný. Roku 1992 jí byla diagnostikována rakovina slepého střeva a lékaři jí vyměřili jen tři měsíce života. I poté však Hepburn pokračovala v práci pro UNICEF a své poslední Vánoce strávila v poklidu s celou rodinou. Zemřela 20. ledna 1993 v 63 letech a s pověstí milované něžné krásky, pod jejímž pohledem roztávají ledovce - a to i přesto, že za její obdivovanou štíhlou figurou stála útrpná válečná zkušenost a že ona sama nikdy nebyla se svým vzhledem spokojená. Její poslední filmovou rolí byl krátký výstup ve filmu Stevena Spielberga Navždy z roku 1989, kde ztvárnila příhodně anděla, jenž zesnulého protagonistu provází na cestě do nebe.