Druhou Záhadu Blair Witch potkal podobný osud jako Ligu spravedlnosti. Představujeme tragický příběh jednoho z nejhorších hororových pokračování

První díl Záhady Blair Witch (1999) od Daniela Myricka a Eduarda Sáncheze měl ohromným úspěchem, tudíž není žádným překvapením, že nedlouho poté vzniklo i pokračování. U druhého dílu se ale věci poněkud zvrtly. Ani zdaleka se nejednalo o tak kvalitní kousek, jakým byl jeho předchůdce. Spousta lidí z toho vinila režii a scénář, ale zároveň také spousta lidí neví, že film potkal podobný osud jako Snyderovu Ligu spravedlnosti (2017). Ale nepředbíhejme.

Po úspěchu prvního dílu studio Artisan Entertainment (nynější Lionsgate) najalo filmaře Joea Berlingera, aby natočil pokračování. Druhý díl tak vypráví o skupince lidí, která se vydá do míst, kde se původně ztratili hrdinové dílu předešlého. Po večeru plném alkoholu ráno zjistí, že si z dřívější noci absolutně nic nepamatují, v rámci čehož pak musí zkonzultovat zfilmovaný materiál, díky čemuž se postupně doberou k hrozivé pravdě. Druhý díl se však následně zvrhl v lacinou vyvražďovačku, která ani omylem neměla sebemenší ždibec oné temné atmosféry z prvního dílu. To však původně vůbec nebyl Berlingerův plán. Ve skutečnosti chtěl mít režisér z filmu psychologický horor, který by zkoumal postupný sestup lidské mysli do šílenství, během kterého je konstantně nejasná hranice mezi faktem a fikcí. Film měl být záměrně nejasný, aby diváka donutil uvažovat nad tím, zda události ve nejsou jen výplodem fantazie postav, které se snaží dobrat se k pravdě, nebo zda netahá za nitky opravdu něco nadpřirozeného.

Studiu Artisan se však režisérova verze nelíbila. Mělo to málo násilí, krve a vnitřností. Proto byl režisér nejen donucen k tomu, aby film přestříhal podle představ studia, ale aby také udělal krvavější dotáčky. Mimo jiné studio požadovalo, aby byl celý film vyprávěn více anachronicky, čímž se kompletně vytratila linearita, kterou měl režisér původně v plánu. Měl to být film o postupném sestupu do šílenství, tudíž chronologický děj by se pro to ideálně hodil. K ničemu takovému však nedošlo. Výsledkem tak byl naprosto chaotický film, který zrubali jak kritici, tak diváci.

Druhý díl Záhady Blair Witch měl potenciál být důstojným pokračováním svého předchůdce, ale intervence vydavatelského studia bohužel něco takového znemožnila. Je to velká škoda, protože Berlingerova verze zněla rozhodně zajímavěji. O její podobě si ale můžeme nechat jen zdát.