Masový vrah, který byl inspirací pro snímek oscarového režiséra, se po třiceti letech přiznal k hrůzným vraždám mladých žen

Vzpomínky na vraha, alternativně pojmenované též Pečeť vraha, jsou v pořadí druhým celovečerním filmem režiséra Bong Joon-hoa, jehož lze považovat za nejproslulejšího asijského filmaře, který se po letošním oscarovém triumfu Parazita rovnou katapultoval na post žijící jihokorejské legendy. Snímek je temným kriminálním thrillerem podle skutečných událostí a lze jej označit za asijského předchůdce Fincherova Zodiaca - inteligentní režisér v něm přímo destruktivně rozkládá procedurální vyšetřování a ukazuje bezmocnost systému, který se všemi možnými prostředky snaží polapit chladnokrevného masového zabijáka. A jak dokazují samotná historie i nová výpověď skutečného vraha, jenž se k vraždám popisovaným ve filmu minulý rok přiznal, Vzpomínky na vraha pojaly celou záležitost opravdu autenticky.

Oním sériovým vrahem je Lee Chun-jae, jenž se loni doznal k zavraždění 14

žen, přičemž 10 z nich spadalo pod nechvalně proslulé 'vraždy v Hwaseongu' mezi lety 1986 a 1991 (právě na ně se film zaměřoval). Devět z těchto úmrtí přitom zůstalo neobjasněno až do loňského srpna, kdy testy DNA Leeho usvědčily - on sám si od roku 1994 odpykává doživotní vězení za znásilnění a vraždu své švagrové, zatímco za onen desátý zločin z inkriminovaného období, jímž byla vražda třináctileté dívky, skončil v žaláři muž jménem Yoon (celé jméno není známo), jenž za mřížemi strávil 20 let a od svého propuštění roku 2008 se pokoušel o opakovaný proces, který by dokázal jeho nevinu - a právě při něm nyní vystoupil skutečný viník.

"Nepředpokládal jsem, že ty zločiny zůstanou navždy pohřbeny," prohlásil Lee, který Yoona konečně zpětně očistil a k vraždě třináctileté dívky se přiznal - šlo podle jeho slov o impulzivní akt, přičemž prý neměl žádný důvod k takovému činu a neprojevil žádné emoce, když vraždu nyní popisoval.

Lee se rovněž vyjádřil k samotnému průběhu tehdejšího vyšetřování, z čehož lze vyvodit další paralely s věrným filmovým zobrazením. "Pořád tomu nerozumím (proč nebyl podezřelý ve věci vražd v Hwaseongu). Zločiny se kolem mě vršily a já se nijak moc nesnažil, abych věci zakryl, takže jsem předpokládal, že mě lehce dopadnou. Všude byly stovky policistů. V jednom kuse jsem narážel jsem do detektivů, ale oni se mě neustále vyptávali na lidi kolem mě." Přiznal dokonce, že na ruce nosil hodinky jedné z obětí, když byl vyslýchán policií. Prý se ho ptali ale pouze na to, proč u sebe nemá identifikační kartu, a nechali ho jít.

Lee se také zpětně omluvil rodinám obětí, odsouzenému Yoonovi a celkově všem, kteří upadli místo něj v podezření. "Slyšel jsem, že mnoho lidí bylo vyšetřováno a neprávem trpělo. Chtěl bych se jim všem omluvit. Přišel jsem svědčit a popsat své zločiny v naději, že naleznou útěchu, když bude pravda odkryta. Zbytek života strávím v lítosti." Od popisovaných vražd už však uplynulo 30 let a dnes sedmapadesátiletý Lee za ně nemůže být trestně stíhán - na jeho doživotním pobytu za mřížemi se však nic nezmění.

Tento příběh dosvědčuje nekompetentní počínání tehdejších vyšetřovatelů, ale rovněž onu racionální nemohoucnost uprostřed masové hysterie a snad i staré přísloví, že 'pod svícnem bývá největší tma.' Celý případ byl ve své době urputně sledovaný médii a v oblasti Hwaseongu, obydlené přibližně 230 tisíci lidmi, byly násilné činy více než neobvyklé. Policie, která se ocitla v bezprecedentním zápřahu, proto panikařila, a mnoho tehdejších pamětníků včetně neprávem odsouzeného Yoona vzpomíná, že při výslechu procházeli mučením a byli tlačeni do falešných doznání.

Pokud si o celé záležitosti nechcete přímo číst vyčerpávající dokumenty, rozhodně si pusťte zmiňovaný vynikající snímek z roku 2003, jehož kvalita a pravdivost se s novými odhaleními skutečně jen navyšují.