Přehlížené pecky: Červi - znepokojivý debut mistra hororu, který řeší přenášení nákazy vyloženě po svém

O čem to je? Nálepka 'Mistra hororu' je pravda poněkud vágní a zavádějící, ale David Cronenberg se především v sedmdesátých a osmdesátých letech opravdu etabloval jako zřejmě vrcholný představitel amerického 'body horroru', neboli hororového subžánru, který popisuje hrůzu prolínání a smazávání psychických a fyzických vybavení člověka, a to často skrze množství krve, násilí a sexu. A těžko mohl tuto ranou pověst začít budovat přímočařeji, než jak předvedl ve svém celovečerním debutu z roku 1975. Ten pojednává o jediném dni na ostrovním bytovém komplexu poblíž Toronta, v němž řádí uměle vytvořený parazit, který v lidech probouzí základní zvířecí pudy a dělá z nich zombie s nenasytným sexuálním apetitem. A pokud jste ho doteď neviděli, je nejvyšší čas to změnit.

5 důvodů, proč Červy vidět:

Jak bylo naznačeno výše, kanadský režisér představuje ve filmové branži zažitý pojem, který ale postupem let expandoval i daleko za hranice počátečního násilného subžánru a stal se všeobecně respektovaným tvůrcem. Je tedy bezesporu zajímavé spatřit jeho nízkorozpočtové a velmi kontroverzní začátky, kde piluje svůj charakteristický úsporný styl (ve smyslu střihových postupů), symbolické zabarvování mizanscény a oblíbené sociální, metafyzické i psychologické motivy, které později rozvádí ve svých věhlasnějších dílech jako Scanners nebo Videodrome.

Výrazným motivem Červů je zmíněné probuzování sexuálních pudů a s tím související hrůza z nákazy a zvířecího neorganizovaného jednání. A v tom lze spatřovat paralely s budoucností i s nedávnou historickou reflexí (z pohledu doby vzniku filmu). Cronenberg, který si sám napsal scénář, může na jednu stranu čistě odkazovat na sexuální revoluci šedesátých let a na doprovodný společenský chaos, přičemž vše zabaluje do konceptu podobném Noci oživlých mrtvol. Lze ale zároveň polemizovat nad jeho vizionářstvím a zmínit paralelu s onemocněním HIV/AIDS, které přitom vešlo ve známost až počátkem osmdesátých let. Obě linie, jakkoli je filmař měl či neměl na mysli, dělají z filmu zvláštně přitažlivé dílo na tenké hranici auteurství a eklekticismu.

S předchozím bodem pak souvisí také možnost vlastní interpretace, kterou Cronenberg divákům otevírá a ponechává ji dokořán až do samotného závěru. Přestože se nezapře režisérův obdiv k béčkovým produkcím a fascinace krví či nechutnými parazity jako ze sci-fi z padesátých let (další možný projev odkazování k minulosti), vyprávění se neustále žene kupředu a podsouvá publiku dost otázek, jejichž zodpovězení není jednoznačné a plně uspokojivé. Jde vlastně o dokonalý případ promyšlené jednoduchosti, v níž vězí síla, a nezávislého provokativního díla, které můžeme pro jeho náturu stejně dobře zamítnout jako obdivovat (tak jako tak v nás však 'něco' zanechá).

Snímek je odstartován krátkým televizním prologem, který slouží primárně k představení izolovaného bytového komplexu, a Cronenberg okamžitě začíná podněcovat otázky a šponovat napětí, lépe řečeno znepokojivost. Po nenápadném ustavení hlavního hrdiny, který nastupuje v rámci nepolevujícího posouvání děje a dalšího popisu specifického světa filmu, se začíná nápadně střídat mezi 'zlými činy a jejich vyšetřováním', přičemž se kolem hrdinů postupně utahuje smyčka a v závěru se dění srovnává v impulzivním a skvěle gradované naháněné. Během 87 minut není moc prostoru pro vydechnutí a pokud získáte nějaké sympatie k záměrně chabě vykreslenému protagonistovi, určitě vás vývoj nenechá chladnými.

Samotní červi opravdu vypadají jako nechutní slimáci, jejichž rozpohybování není zdaleka přesvědčivé, ale i v tom tkví specifické kouzlo a nezaměnitelný režisérský rukopis. To, jakým způsobem míchá Cronenberg záměrně pokleslé vizuální motivy, které korespondují s nezávislou hororovou tvorbou sedmdesátých let, s poněkud hlubšími definicemi lidské nákazy, dělá ze zdejších záporáků opravdu tajemné a nepřívětivé parchanty. Na vině však zůstává primárně člověk a neutěšené zakončení hraje deprimující náladě tohoto pozoruhodného, různými optikami hodnotitelného díla jednoznačně do karet.

Mé hodnocení: 90%