Přehlížené pecky: Skvělý zmenšující se muž - Vrchol zlaté padesátkové sci-fi

O čem to je? Scott Carey je spokojený a docela samolibý mladý muž, jenž si zrovna užívá dovolenou na moři se svou krásnou ženou Louise, když je zasažen radioaktivním oblakem. Půl roku poté se začíná postupně zmenšovat, stává se celebritou proti vlastní vůli a nakonec je tak malý, že musí ve vlastním domě bojovat o život proti zdánlivě obyčejným, leč pro něj strašlivým věcem a tvorům.

5 důvodů, proč Skvělého zmenšujícího se muže vidět:

1. Námět. Jen se přiznejte, kdo z vás jednou za čas nepřemýšlí nad tím, jak by okolní svět vnímal, kdyby nebyl větší než obyčejná tužka? Film na to podává velmi explicitní odpovědi a především ve druhé polovině vytváří zcela uzavřený a unikátní dějový prostor, kde je divák v podstatě uvězněn společně s hlavním hrdinou. A je to sakra uvěřitelné a oslovující.

2. Efekty. Na první pohled vypadá snímek zastarale, což je zkrátka nevyhnutelné. Při sledování by však ani dnešní divák neměl mít sebemenší problém efektům uvěřit, neboť ke znázornění Scottova zmenšování používají tvůrci důmyslných postupů jako zadní projekce nebo dodatečné vkládání malé postavy do "normálního" prostředí, popřípadě jsou hojně užívány speciální rekvizity jako ohromná krabička od zápalek. Efektu velikých vodních kapek a jejich zvuku po dopadu bylo zase dosaženo tak, že se na zem upouštěly vodou napuštěné kondomy - koho by to dnes napadlo.

3. Nepředvídatelnost. Jakkoli je název filmu příšerně neoriginální a vyvolává dojem opravdu zastaralé hollywoodské zábavy, scé

nář dle stejnojmenné knižní předlohy vyznívá velice inteligentně, elegantně osciluje mezi znázorněním fyzické i psychické proměny hlavního protagonisty a zhruba v polovině přichází se zvratem, který neočekáváte, a zcela obměňuje dosavadní žánr a myšlenkové pochody.

4. Zakončení. Zde samozřejmě nechci spoilerovat, ale finále snímku se tak vymyká přiblblým americkým happyendům, že ho v mých očích staví takřka do společnosti děl jako 2001: Vesmírná odysea (která je pochopitelně jiná filmařská liga, ale její závěr je podobně nepoddajný). Jestli mě při prvním zhlédnutí něco přesvědčilo o tom, že sleduji výjimečné dílo, byly to právě poslední dvě minuty.

5. Souboj s pavoukem. Tohle asi je trochu spoiler, ale stejně se dnes už z většiny plakátů dozvíte, že osminohé stvoření bude ve filmu figurovat. A já mohu jen kvitovat rozhodnutí režiséra Jacka Arnolda (jenž mimochodem stojí i za dalšími perlami jako Tarantula (1955) či Netvor z če rné laguny (1953)) pracovat se záběry reálné tarantule, tudíž její střetnutí s maličkým Scottem působí dle mého ještě silněji než třeba slavný Frodův souboj s Odulou.

Incredible Shrinking Man je zkrátka vrcholný zástupce specifického období kinematografie, které se již nikdy nevrátí, a jako takový má své kouzlo. I po více jak 60 letech je na něm znát, že se zrodil v hlavě výborného spisovatele (Richard Matheson se podílel i na scénáři) a chopil se ho skvělý vynalézavý režisér, díky čemuž je nesmazatelně zapsán do encyklopedie hodnotných a originálních filmových děl. Dejte mu šanci, garantuji 100% zážitek.