Vzestupy a pády krále filmových roznožek. Jean-Claude Van Damme slaví jubileum!

Prvním filmem, jímž na sebe Van Damme výrazněji upozornil, je klasická 80's arénovka, kterou kreativní český distributor pojmenoval způsobem, který z filmu učinil první díl mnohadílné (avšak reálně neexistující) akční série Karate Tiger (minimálně polovina oněch snímků spolu ve skutečnosti nijak nesouvisela). Populární svalovec se tady představil v jedné ze svých mála záporných rolích - jako mlčenlivý a chladnokrevný ruský rival hlavního hrdiny filmu, jenž je velkým fanouškem Bruce Leeho, který se mu dokonce začne zjevovat a učit ho karate. Z dnešního hlediska přinejlepším průměrný film, pro hercovu kariéru ale nepochybně zásadní - roznožka na ringových provazech s rukami založenými na prsou je ikonická!

Další kultovní arénovka, další roznožky, ovšem tentokrát už ryze kladný Jean-Claude v hlavní roli. A proti němu nezaměnitelný Bolo Yeung, jenž se pro brutální záporácké svalovce s vyšinutým pohledem zřejmě narodil. Ani Krvavý sport nelze označit za vyloženě kvalitní film, dodnes však má určitě nemalou fanouškovskou základnu, která na něj nedá dopustit. A ve výčtu významných "vandammovek" rozhodně nesmí chybět.

JCVD a arénový akčňák, část třetí (ale bohužel ne poslední). Další obrovská VHS klasika konce 80. let, která značně ovlivnila Van Dammeovu cestu ke hvězdám. Tentokrát k dobově oblíbenému tématu exotických arénových soubojů přibyl ještě jeden v(d)ěčný motiv - pomsta. Jean-Claudeův filmový bratr je v první půlce snímku během zápasu zmrzačen psychopatickým soupeřem Tong Poem (Michel Qissi), další béčkovou padoušskou legendou. To chrabrý JC samozřejmě nemůže nechat bez odezvy, takže podstoupí tvrdý výcvik, aby mohl Tong Poa vyzvat na souboj. Kickboxer se dočkal čtyř pokračování, v nichž se však Van Damme neobjevil (v pozici hlavní "hvězdy" ho třikrát nahradil Sasha "Kouďák" Mitchell a jednou Mark Dacascos). Zahrál si však v nedávném remaku, i v jeho volném pokračování.

Dvojitý zásah si v rámci Van Dammeovy filmografie drží minimálně jedno důležité prvenství. Byl to právě snímek v režii Sheldona Lettiche, který s JCVD spolupracoval předtím (Krvavý sport, Lví srdce) i potom (Poslání, Elita armády), v němž se král rozštěpů objevil poprvé v dvojroli. Ztvárnil zde povahově rozdílná dvojčata Chada a Alexe, kteří se chtějí pomstít hongkongským gangsterům za vraždu svých rodičů. I dnes ucházející podívaná (i zde je jedním ze záporáků Bolo Yeung!), ale opět především pro nostalgiky a ortodoxní hercovy příznivce.

Hollywoodský debut Rolanda Emmericha (Hvězdná brána, Den nezávislosti) patří mezi největší a nejlepší filmy jak našeho oslavence, tak i jeho zdejšího démonického nepřítele - obrovitého Švéda Dolpha Lundgrena, další velké hvězdy akčního žánru 80. a 90. let. Zápletka o střetu nadlidských/robotických vojáků má své (prvoplánové) kouzlo a film si naštěstí nehraje na víc, než čím reálně je - dobře natočenou žánrovkou. V kinech slavil Univerzální voják úspěch, takže se do dnešního dne dočkal už tří oficiálních pokračování (dvojka šla ještě do kin, trojka a čtyřka už rovnou na video). Van Damme se objevil ve všech, Lundgren ve dvou. Nicméně ani jeden sequel se nedokázal úspěchem ani kvalitou solidní jedničce vyrovnat.

Diskutabilně nejlepší Belgičanův sólový akčňák. V Živém terči Van Damme, v té době už slavný a úspěšný herec "áčkových" akčních filmů, spojil síly s v Hollywoodu debutujícím Johnem Woo, absolutní režisérskou ikonou, celosvětově proslavenou fenomenálními hongkongskými akčními gangsterkami (Killer, Hard Boiled). Tomu sice nebylo umožněno točit tak osobitě a nekompromisně jako v Hongkongu, přesto ale dodal jednoduchému příběhu o lovu lidských trofejí svůj jedinečný styl, a na plátně tak rozpoutal (zejména v druhé polovině) parádní akční orgie plné lahodných zpomalovaček a rozmanitých frajeřinek určených žánrových labužníkům. A z Lance Henriksena (android Bishop z Vetřelců) a Arnolda Vosloo (Imhotep z Mumie) vytvořil prakticky bezchybné duo hlavních padouchů, mezi nimiž panuje až jakési otcovsko-synovské pouto. Docela škoda, že Van Damme s Wooem nespolupracoval ještě alespoň jednou...

Timecop (1994)

Po postapokalyptickém Kyborgovi a "terminátorovském" Univerzálním vojákovi další Van Dammeův vstup na pole žánru sci-fi. Tentokrát hraje člena speciální vládní jednotky, která má zabraňovat zločinům spojeným s cestováním v čase. Námětem možná nejzajímavější z hercových akčních filmů. S režisérem Peter Hyamsem (Kozoroh 1, Nebezpečný útěk) pak o rok později natočil ještě "hokejovou variaci Smrtonosné pasti" jménem Náhlá smrt. A s jeho synem Johnem již zmíněného třetího a čtvrtého Univerzálního vojáka.

V názvu filmu hongkongského akčního klasika Harka Tsuie se sice vyskytuje slovíčko "double", tentokrát to ovšem neznamená, že by se na plátně objevoval JCVD vícekrát. Druhým členem titulního týmu je v téhle zběsilé (a notně ztřeštěné) jízdě proslulý excentrický basketbalista Dennis Rodman, který si zde zahrál svérázného překupníka zbraní. Ten se stane parťákem protiteroristickému agentovi Jacku Quinnovi (Van Damme), aby mu pomohl zachránit jeho ženu a syna, které unesl terorista Stavros (Mickey Rourke), jenž se chce Quinnovi pomstít za smrt svého dítěte. Ani Double Team není žádné kinematografické veledílo, akce je ale fajn, obsazení výrazné a lehký hongkongský feeling filmu dodává část kouzla. S Tsuiem si Van Damme asi sedl, jelikož spolu o rok později natočili ještě snímek Kontraband, jenž však patří mezi hercovy kvalitativně nejrozporuplnější filmy (osobně mi vůbec nesedl).

Zcela unikátní titul v hercově filmografii, jenž slouží jako jeho upřímná sebereflexe či snad dokonce pokání. Originální evropský koprodukční počin rozhodně není Van Dammeho biografií - hraje sice sám sebe, ovšem ve zcela fiktivním (a záměrně a nápaditě stylizovaném) příběhu, v němž dojde k přepadení banky zloději, kteří však v místě přepadení uvíznou - a jedním z jejich rukojmí je právě Jean-Claude. Čekáte, že po vzoru většiny hrdinů svých filmů se zločinci zatočí? Inu, o to tady vůbec nejde. Jádrem snímku je melancholický, avšak kritický pohled na žánrovou ikonu, která zažila strmý vzestup, ale i závratný pád. Sláva mu stoupla do hlavy a začal mít problémy s alkoholem a drogami a jeho filmová kariéra začala v druhé polovině 90. let značně upadat. JCVD je hercovou zpovědí a omluvou - zklamaným fanouškům, i jeho blízkým (viz dojemná soudní scéna s dcerou).

Aktuálně poslední velký film, v němž se JCVD objevil. Účast v jedničce Stallonemu odmítnul, po jejím úspěchu už ale dlouho neváhal a v pokračování si zahrál úhlavního protivníka Slyova postradatelného týmu. Na své straně měl Scotta Adkinse (jemuž to kope neméně dobře a navíc je Van Dammeovým velkým fandou), ovšem proti sobě Arnolda Schwarzeneggera, Bruce Willise, Chucka Norrise... Zkrátka byl "trochu" v nevýhodě a taky podle toho na konci dopadl. Svého nelítostného zločince Jeana Villaina si však očividně užil (a svůj roznožkový trademark tu předvedl hned dvakrát za sebou!). Od Expendables 2 už ale Van Damme zase spíš jen paběrkuje. Stále se různými způsoby pokouší o (další) comeback (například skrze komediální seriál Jean-Claude Van Johnson), kdovíjak úspěšný v tom ale bohužel není...

Nechci tady zmiňovat každé filmové bahno, v němž se tento ranař za více než třicet let své herecké kariéry objevil. Brodit se tím by nemělo valného smyslu, spíše bych rád poukázal na pár jeho signifikantních filmografických pádů.

Street Fighter je velmi smutnou ukázkou příkladně špatné adaptace počítačové hry (nebyli s ním spokojeni ani fandové hry, ani milovníci akčních snímků). Na svou dobu měl film solidní rozpočet (35 milionů dolarů) a ucházející obsazení (zpěvačka Kylie Minogue, Raul Julia ve své poslední filmové roli). Ale i když se snímek v kinech zaplatil (těžko říct, jak k tomu došlo), kvůli jeho monstrózní hlouposti a celkové nevkusnosti se na něj skoro nedá koukat. Naštěstí pro Van Dammea však vznikl v době, kdy byl ještě na vrcholu kariéry, takže šlo o selhání čistě z hlediska kvality samotného produktu.

Od Souboje cti si Jean-Claude zřejmě sliboval hodně. Už třeba proto, že šlo o jeho režijní debut. Bohužel se jedná o jeden z prvních titulů, které naznačovaly jeho blížící se pád do tuze béčkových filmových vod. JCVD chtěl patrně přijít s ultimativní velkolepou arénovkou (subžánr, jímž se proslavil), ovšem v polovině 90. let už byl hollywoodský akční film přeci jen trochu jinde - kina po celém světě (a divácká srdce) ve stejném roce dobývaly hity jako Skála, Den nezávislosti nebo Mission: Impossible. Souboj cti tak kromě těžko pochopitelné účasti ex-Bonda Rogera Moorea zaujme leda různorodými národnostmi jednotlivých bojovníků a rozmanitostí jejich bojových stylů (karate, capoiera, sumó...).

Replikant je velmi špatné a právem zapadlé sci-fi béčko, které působí idiotsky už svou absurdně nesmyslnou zápletkou. Především je to ale asi nejhorší "vandammovka", v níž se mistr objevuje ve vícero rolích. Jednou jako nepolapitelný psychopatický vrah, podruhé jako jeho geneticky vytvořený dvojník (ovšem s mozkem malého dítěte!), jenž má policii pomoci dopadnout zlý "originál". Padoušskou polohu si Van Damme opět asi docela vychutnal, jako mentálně retardovaný klon je ale k smíchu i k pláči zároveň. Zkrátka jeden velký omyl, jenž vznikl v časech, kdy už byla zlatá éra akčního idolu jednoznačně pryč.