Téma: 20 nejlepších soundtracků všech dob

V úvodní části jsme si představili prvních deset filmů, jejichž hudební podklad si sám o sobě hlasitě říká o kultovní status, a nyní se podíváme na desítku druhou a finální. Řeč bude opět výhradně o nepůvodní hudbě v podobě již existujících písní a skladeb, které si filmaři do svých příběhů vybrali a které tím v mnoha případech pomohli znovu zpopularizovat a uvést ve všeobecnou známost. A opět upozorňuji, že co člověk, to jiný hudební vkus - nebojte se tedy výběr případně zkritizovat či vyjmenovat vlastní kandidáty na snímky s nejlepšími nepůvodními soundtracky.

Nejslavnější film Quentina Tarantina je v podstatě synonymem pro skvělý nepůvodní soundtrack. Asi žádný jiný snímek v žebříčku nedokázal použité písně tak zpopularizovat a natolik silně otisknout své jméno do jejich celkového renomé. Když většina z nás někde uslyší píseň You Never Can Tell, určitě si v prvé řadě vzpomene na ikonický tanec Johna Travolty a Umy Thurman a až potom na interpreta Chucka Berryho. A nejinak tomu je i v případě Son of a Preacher Man od Dusty Springfield, Girl, You'll Be A Woman Soon od Urge Overkill nebo úvodní "znělky" Misirlou od Dicka Dalea.

Kontroverzní snímek Paula Thomase Andersona zavádí diváka do zákulisí natáčení erotických filmů a sleduje nesvázaný život všech, kdo se v této branži pohybují. Soundtrack možná není tak výrazný jako u Pulp Fiction, ale skladby od Boney M, Hot Chocolate, KC & The Sunshine Band, Beach Boys nebo Juice Newton vytváří nenápadnou, ale odzbrojující kulisu pro příběh postavený z velké části na atmosféře a měnících se emocích postav. I zásluhou pečlivě zvoleného soundtracku je více jak dvouapůlhodinová stopáž únosná a vyprávění má grády.

Co se týče doprovodné muziky, můžeme myslím hodit oba komiksové příspěvky Jamese Gunna do jednoho pytle. Hlavní hrdina Star Lord v podání Chrise Pratta má neukojitelnou zálibu v hudbě svého pozemského dětství a divák má to štěstí, že v jeho osobním playlistu figurují nakažlivé pecky, které se snad ani nedají oposlouchat. Už úvodní píseň z jedničky Come And Get Your Love od Redbone se stala zbožňovaným hudebním ztělesněním téhle marvelovské linie a trefou do černého byly také skladby jako Hooked on a Feeling od Blue Swede, Spirit in the Sky od Normana Greenbauma, Escape od Ruperta Holmese či Ain't No Mountain High Enough v podání Marvina Gaye a Tammi Terrell. Druhý díl pak hudební parádu nijak nezabrzdil a písněmi od Sweet, Electric Light Orchestra, George Harrisona nebo Alliota Haynes Jeremiah pojistil soundtracku Strážců kultovní status.

Soundtrack jednoho z raných snímků nezávislého režiséra Richarda Linklatera se řadí k těm opravdu výjimečným a zcela pochopitelně spolkl podstatnou část útlého rozpočtu. Volné vyprávění bez výrazného cliffhangeru sleduje partu středoškoláků v průběhu posledního školního dne roku 1976. Drobné výtržnosti, úsměvné šikanování bažantů (mlaďoučký Ben Affleck ve své možná nejzábavnější roli nahání prváky, aby jim zmaloval zadek prknem), směřování na velkou párty a hledání první lásky je doprovázeno skvostnou rockovou muzikou, jíž dominují Alice Cooper, Deep Purple, Aerosmith, War, Foghat, Bob Dylan, Black Sabbath, Nazareth, Sweet, ZZ Top nebo Kiss. Minimálně na Spotify si tenhle kultovní playlist rozhodně nezaslouží přehlížet.

Osobitý film z dílny Wese Andersona předkládá velmi rozpustilý příběh o patnáctiletém, vysoce aktivním a nepříliš bystrém chlapci, který se zamiluje do své krásné ovdovělé učitelky. Anderson opět vytváří kolem svých svérázných postaviček vlastní unikátní svět, v němž se míra pravděpodobnosti a chladné logiky posouvá ve prospěch humorné symboliky a nepředvídatelnosti. Hodně mu přitom pomáhá i soundtrack, jenž odráží aktuální nálady hlavní postavy a jehož zdobí krásné, leč nepříliš profláklé písně od Rolling Stones, The Kinks, The Who, Cata Stevense, Johna Lennona a Faces.

Další hudební exhibice Quentina Tarantina, v níž dosahuje souhra obrazu a doprovodné muziky filmařova vrcholu. Krvavou cestu za pomstou skrze převážně asijské kinematografické vzorce doprovází velmi různorodý soundtrack, jenž se od americké hudební scény v podobě úvodní písně Bang Bang od Nancy Sinatra nebo řízného rocknrollu Charlieho Featherse přesouvá k Panelové flétně Gheorghe Zamfira a japonskému rockovému triu The 5.6.7.8's. Starší nahrávky tentokráte doplnila také původní hudba, kterou dostal na starost Tarantinův kamarád Robert Rodriguez a rapper RZA a vznikl výbušný a ikonický mix, jenž nemá v historii filmu obdoby.

Vzpomínkový pomník Camerona Crowea rockové éře raných sedmdesátých let je příběhem výhradně o muzice a o lidech, kteří se jí odevzdávají. Turné s fiktivní kapelou Stillwater, o níž má patnáctiletý začínající novinář napsat svůj první článek pro časopis Rolling Stone, je naplněno skvostnou dobovou muzikou v podání Simona & Garfunkela, Yes, Led Zeppelin, Eltona Johna nebo Davida Bowieho. Ve spojení s uvěřitelnými charaktery vzniká hodnotné zachycení tehdejší rockové scény a nátury hudebních hvězd, kteří se dotýkají slávy, ale jsou stejně tak blízko k okamžitému zatracení.

Chybět nemůže ani slavný drogový trip, jenž v podstatě odstartoval uvolněnou éru Nového Hollywoodu a zapříčinil, že mladí nezávislí režiséři mohli natáčet své levné filmy s velkými studii. Příběh dvou motorkářů s první větší hereckou účastí Jacka Nicholsona se veze na psychedelickém rocku od kapely Steppenwolf, jejíž Born To Be Wild se stalo okamžitě hymnou většinové motorkářské komunity. Soundtrack pak doplňují interpreti jako The Band, Jimi Hendrix a The Byrds, kteří se velkou měrou zasluhují o kultovní status filmu a jeho šlapající atmosféru.

Stylová filmařina Edgara Wrighta možná nenabízí dvakrát zajímavý příběh, ale minimálně svou neotřelou prací se soundtrackem si říká o pozornost. Mnoho scén je sestříháno do hudebního videoklipu, což se sice bije se zbytkem filmu, ale ony samotné scény a hlavně muzika jsou skvělé. Nikdy ostatně neuděláte špatně, když necháte ve svém příběhu hrát Simona & Garfunkela, Beach Boys, T. Rex, The Commoders a jejich Easy, Golden Earring nebo Queen. Do paměti se asi nejvíce vryje přestřelka za znění mexické Tequily, což je jedna z těch sekvencí, která obecně skvěle odráží stylové užití soundtracku v kinematografii.

Kde jinde skončit než u filmu, který jako první předložil vyprávění postavené na dobovém soundtracku. George Lucas byl vizionářem už před nápadem na Star Wars a Americké graffiti je po zásluze jedním z nejmilovanějších titulů sedmdesátých let. Poflakování pubertálních frajírků po Modestu (rodné Lucasovo město) roku 1962 znamenalo nejen první herecké příležitosti pro Rona Howarda nebo Harrisona Forda, ale také možnost vyřádit se na muzice, která hraje ve filmu takřka nonstop. A je skvělá - od úvodní Rock Around The Clock od Billa Haleyho přes další vrcholové rocknrollové interprety jako Chuck Berry, Buddy Holly, Del Shannon, Fats Domino, Beach Boys nebo Flamingos. V USA se dodnes jedná o zřejmě nejpopulárnější platinový soundtrack a úspěch filmu z velké části umožnil svému tvůrci uskutečnit sen v podobě jisté sci-fi série.

Zapomněl jsem na něco? Jaké jsou vaše nejoblíbenější filmové soundtracky?

Filmy v rytmu hudby