"Jestli se se mnou Esmeralda nevyspí, nechám ji upálit." O nejtemnější Disney písni

Když si vybavíme padoušské písně z mnoha jiných disneyovek, většinou v nich oni záporáci pějí o nějakém sobeckém a zlotřilém cíli, kterého chtějí dosáhnout. Pro soudce Lorda Frolla, hlavního záporáka disneyovky Zvoník u Matky Boží (1996), to platí taktéž. Je tu však zásadní rozdíl – zatímco mnoho ostatních padoušských písní se stále nese v poněkud veselém a žoviálním duchu, Frollova píseň Hellfire je naopak čirou temnotou a zlem nejen po své obsahové stránce, ale taktéž i vizuální.

Veselá není ani trochu, žoviální už vůbec ne. Celá píseň je v podstatě protikladem písně Heaven´s Light, ve které hlavní hrdina Quasimodo zpívá o své lásce, kterou pocítil ke krásné cikánce Esmeraldě. Frollo o ní pěje taktéž, ovšem ve zcela jiném kontextu. Zatímco Quasimodo je mučen romantickou láskou, Frolla trápí neskutečný chtíč. Tak strašně touží se s Esmeraldou vyspat, až začne zpochybňovat svou víru a vše svádět na její kouzla a čáry, které ho vedou na scestí. Při pohledu na planoucí krb, u kterého zpívá, si uvědomí, že udělá úplně vše pro to, aby Esmeraldu našel a dostal do postele. I kdyby kvůli tomu musel zničit celou Paříž. A kdyby náhodou nebyla svolná, nechá ji schvátit "pekelným ohněm", který si po právu zaslouží.

Mimo jiné píseň doprovázejí temné chóry, ze kterých běhá mráz po zádech, vysoké zahalené postavy vzešlé z krbového ohně a hrozivé stíny na konci písně, vycházející z dohořívajícího ohně. Celé je to vcelku vážná, temná a pro některé i děsivá podívaná, která nemá v animovaných disneyovkách obdoby. Budou se vaše děti bát? Kdo ví. Jako malý jsem osobně žádný děs necítil, ale už tehdy jsem věděl, že se dívám na něco výjimečného. Přestože Zvoník u Matky Boží nepatří mezi nejpopulárnější disneyovky u nás, myslím si, že by si zrovna tato pasáž zasloužila úctyhodnou zmínku, protože něco takového člověk ve filmech pro děti jen tak nenajde.