Tváře českého filmu
- TV pořad
- Dokumentární
Jak (ne)dělat humor
Některé komedie, které jsem v poslední době viděl, nepracují docela fér způsobem. Dělat humor z toho, že se ve vhodný okamžik uplatní velmi vulgární slovo nebo že se dost pracuje s věcmi kolem sexu, to není úplně ten nejlepší humor. Dá se na to téma udělat, ale já mám takové malosti a až křečovité snahy vyvolat smích za každou cenu. Smích se prostě musí pečlivě budovat, komediální situace, která má svůj dopad, přesný okamžik. Tady se ale jaksi namátkou šahá po věcech. Jakmile cítěj třeba při natáčení,že se lidi kolem rozchechtaj, tak do toho šlapou ještě víc a ještě víc. To se týká jak práce režiséra, tak práce herců. A nakonec ta vulgarita, která se tam tak zhusta objevuje a na který se ten humor staví, je spíš taková, řek bych odrazující.
Comics, Kdo chce zabít Jessii? a Američani
Jessie vznikla tak, že jsme dostali nápad, že bychom ty comicsové figurky nějak dostali do děje a obdařili je tím zvláštním, co na tom bylo jaksi dost komické, že hovoří výhradně těmi bublinami. To myslím před námi ještě nikdo neudělal, možná nějakej historik, že by mě usvědčil z omylu, ale já jem o tom nevěděl. Já jsem znal comicsy z dětských let v podobě Foglarových Rychlých šípů, comicsových časopisů s Kocourem Felixem. Pak jsem s nima hojně přišel do styku, když tady byla demarkační čára mezi americkou a ruskou armádou. V Blatné, kam jsem jezdil, byla americká posádka a my jsme za nima jezdili loudit žvýkačky a nebo obchodovat. Odkládali tam přečtené časopisy a mezi těma samozřejmě byly hromady comicsů, poněvadž armáda jimi byla výborně zásobená.
Když jsme začali na Jessii pracovat, začali jsme nějaké zoufale shánět, protože já už ty své neměl. Oslovil jsem pana Škvoreckého, on mi je půjčil a já si to zase oživil. Navíc tu byl Kája Saudek, kter se u nás tak pololegálně pokoušel o comicsovou tvorbu. Tak jsme to dali dohromady.
Ten film na několika festivalech obdržel velmi dobré ceny a tuším v Locarnu ho viděl americký producent pan William Snyder, který za námi přijel do Prahy, oslovil nás a řekl: "Pánové, já chci dělat remake, musí to bejt v barvě pochopitelně a musíme to trochu poameričtit, dodám vám autora, osmnáctého června sednete do letadla, přiletíte do New Yorku a bude se psát scénář pro remake." To se uskutečnilo, scénář jsme napsali a pak se nějakou dobu čekalo, až producent sežene peníze. Když konečně přijel s těmi šeky do Prahy, jemu v patách přijely přátelské armády (okupace Československa v srpnu 1968, pozn. redakce) a bylo. Ten pán se sbalil, odjel do Dánska, přes Dánsko letět do Ameriky a tímto ten chystaný remake skončil. Takže to bylo doprovázeno docela příjemným zážitkem a příjemnou životní zkušeností, spoluprací s americkým profesionálním autorem a člověkem intelektuálně velmi na výši.
