Space Jam – skvělá a nedoceněná hovadina devadesátek

Jakožto ročník 94 jsem ještě stihl zažít éru VHS kazet a jejich otravného přetáčení na začátek, když jsem se na něco chtěl podívat. Taktéž si pamatuji období, kdy jsem se na určité filmy koukal furt a furt dokola, až jsem znal každý zvuk, každý dialog, každičký detail. Jedním z takových filmů byl i legendární Space Jam (1996). Film, ve kterém opravdový Michael Jordan jde hrát basketbal do kresleného světa Looney Tunes, jehož obyvatele musí zachránit před zotročením od strašlivého mimozemského vedoucího luna parku. Námět za všechny prachy.

Musím ale osobně říct, že ten film jsem si zamiloval. A to nejsem žádný fanda sportu – basketbal jsem nikdy nehrál, Jordana vůbec neznal, plus bylo to pro mě úplně první setkání s postavami jako Bugs Bunny, Kačer Daffy, atd. Přesto ale bylo na filmu něco tak neuvěřitelně podmanivého a vtahujícího, že se z toho velice rychle stala jedna z největších srdcovek mého dětství. Člověk ale jednoho dne dospěje a zjistí, že věci, které se mu líbily jako dítěti, už ho tolik neuchvacují. Space Jam však tím případem není. Nedávno jsem ho totiž viděl znovu. A nedá mi to. Je to stále skvělé. Ano, je to nesmírně infantilní, leckdy trapný, naprosto nesmyslný, Bill Murray ten snímek nesnáší, plus Michael Jordan je opravdu dost hrozný herec. Je to ale tak strašně milá, nadupaná a, díky naprosto skvělému soundtracku, který mi při psaní tohoto článku hrál v uších, neuvěřitelně zábavná podívaná, že i před těmi pár dny jsem se během sledování zubil od ucha k uchu. Samotný basketbalový zápas, který je plný šílené nadsázky a odkazů na jiné filmy, byla jedna z nejvelkolepějších a nejstylovějších podívaných mých dětských let. Jistě, silně ze mě mluví nostalgie, ovšem když se tak občas kouknu na hodnocení snímku na různých filmových webech, přijde mi, že někdo by měl do vší té kritiky napsat i něco pozitivního.

Je Space Jam hovadina? Strašná! Ale film si to moc dobře uvědomuje, jeho posláním bylo především pobavit malou generaci diváků, což třeba u mě zapůsobilo fantasticky. Očividně ale nejsem sám, především v západním světě je film pro mnohé kultovní klasikou, která si vyloženě říká o nějaké to pokračování, kterého se snad jednoho toho dne dočkáme. Některé filmy v průběhu let stárnou mizerně, Space Jam pro mě osobně ale zůstává nedoceněným drahokamem, který je opravdu dost neobroušený, ale i tak je na něj radost pohledět. Ocení ho i děti v dnešní době? Pravděpodobně ne. Ovšem pokud by vyšlo ono pokračování, mohlo by to zažehnout vlnu adorace u další generace. A kdyby to s dvojkou náhodou nevyšlo, ta jednička nám nikam neuteče.