Fenomén zombie filmů: Jak vznikl a co si o něm myslí vědci?

Když se lidé rádi bojí
Lidé se bojí rádi a zombie tématiku vyhledávají. Dokládají to třeba Živí mrtví, který patří k nejznámějším a nejúspěšnějším sériím tohoto ražení, nebo sesterský projekt Živí mrtví: Počátek konce. Ale není to jen otázka televizních seriálů, nemrtvé lze potkat ve filmech, komiksech, literatuře, videohrách nebo dokonce i v hudbě.

Haiti: Kolébka voodoo
Zombie jako takové se vyskytují již dlouhá staletí v kultu voodoo. Ten je typický především pro obyvatele Haiti, kteří jej přebrali od afrických otroků zavlečených na ostrov španělskými kolonizátory. Nepředstavujte si ale osoby v pozdějším stádiu rozkladu, jak je znáte z obrazovek. Voodoo chápe zombie jako zotročeného jedince, často pod vlivem omamných látek, nevědomky vykonávajícího vůli a příkazy jiné osoby, která jej ovládá. Víra v zombie je na Haiti poměrně rozšířená, jedná se o člověka, který byl zabit kněžím a několik dní po pohřbu opět oživen. Strašidelné? Nikoliv. Haiťané věří, že tento jedinec není živý, ale jedná se pouze o tělo bez ducha, které lze použít pro řadu pomocných prací.

Zábavní průmysl zombie představuje odlišně. Za klasiku, která definovala tento žánr, je považován film Noc oživlých mrtvol režiséra George A. Romera z roku 1968. Snímek světu představil zombie jako krvežíznivé lidožravé mrtvoly vystupující z hrobů. A právě tento model převzala populární masová kultura, jež dala za vznik žánru zombie. Sám Romero, který se stal legendou tohoto žánru, přiznal, že námět na Noc oživlých mrtvol vznikl pod vlivem knihy Já, legenda postapokalyptického románu Richarda Mathesona. Autor dnes již legendárního filmu zemřel ve věku 77 let v loňském roce, nicméně v rámci kultury a postapokalyptických žánrů zanechal nesmazatelnou stopu.

Globální nákazy a epidemie nejsou pro nás neznámé. Podívejme se na pár příkladů do historie. Na konci první světové války zde byla epidemie španělské chřipky, v živé paměti ještě možná zůstává ohrožení virem SARS způsobujícím syndrom náhlého selhání dýchání nebo krvácivá horečka ebola, která propukla v roce 2013 v západní Africe.

Sílu fenoménu zombie a postapokalyptického světa dokládá i fakt, že odhadování šancí na přežití po kousnutí oživlým mrtvým se jednou za čas věnují i vědci nebo jejich skupiny. Ti se shodují v názoru, že by to byl boj s časem, který by nejspíše lépe zvládly autoritativní státy. Nejsou totiž vázány dlouhými schvalovacími procesy a mohly by okamžitě použít veškerou možnou sílu k zastavení nákazy. Nejhůře by na tom byla města, takže pokud by se něco takového opravdu stalo, vydejte se do co největší pustiny.

Bylo vytvořeno několik modelů situace, jeden z nejméně pozitivních zněl, že po 100 dnech by na živu zůstalo asi jen 181 živých z populace, nebo že by nákaza byla dvakrát intenzivnější než v případě historických morových epidemií.