„Pocit děsného strachu ve mne vyvolávají klauni a šašci,“ říká maskérka a fanynka zombie žánru Anna Grillová

Jak jste se dostala k vytváření masek?
Zombie, upíři a jiná tahle úžasná stvoření mne poprvé zaujala už na střední škole. Protože jsem studovala fotografii, často jsme měli volnou ruku a tak to šlo čas od času i tímto směrem. Chtěla jsem mít něco speciálního, originálního, i když na mě občas koukali jako na blázna. Nejvíce mě to začalo bavit ale až po maturitě, protože jsem získala práci v pražské prodejně a půjčovně kostýmů, kde jsem byla jako ryba ve vodě. Tam jsem občas musela zapojovat svou fantasii a kreativitu a vytvářet i nové kostýmy, což mě asi bavilo nejvíc. Díky této práci jsem si prohloubila vztah k Halloweenu a právě i ke kostýmům, které ráda vytvářím dodnes.

Vzpomenete si na první horor, který jste viděla?
Upřímně řečeno, u nás doma horory moc nefrčely, takže jsem docela zelenáč. Nevím jestli se to počítá, ale první zážitek s horory byl asi v 9 letech. Tenkrát ještě na kazetách VHS jsem si v noci pustila film Loď duchů a v polovině (samozřejmě v tom největším masakru) mě načapala máma, vypnula film a já musela jít spát. Zatím bohužel nebyl čas ho dokoukat, ale chystám se na něj. Každopádně první dokoukaný horor u mě byl film Nenarození, který jsem viděla ve škole o volné hodině.

Čeho se zaručeně bojíte?
Klaunů a šašků. Nevím proč, ale vyvolávají ve mne pocit úzkosti a děsného strachu. Dokonce i teď, když nějakého vidím, jdu raději pryč nebo hodně rychlou chůzí. Jediný, koho ještě docela zvládám, je Joker z Batmana, ten mi přijde i jako postava velice zajímavý.

Jak vznikl pochod Zombie Walk? Proč byl přerušen a kdy a na základě čeho zase bude obnoven?
Zombie Walk Prague se poprvé šel Prahou v roce 2008. Tento pochod se šel v kostýmech zombie a nemrtvých a každý účastník tohoto pochodu tím vyjadřoval své sympatie k nemrtvým nebo k filmům o zombie. Zombie Walk se chodí i v jiných městech, například v Plzni nebo Brně, ale také v jiných zemích - v Německu, Anglii, Francii a jinde.
Poslední pochod se konal v květnu 2014, kde jsem měla čest vypomoci s make-upem příchozích, budoucích zombíků. Tenkrát jsem nalíčila společně s pomocí mojí milované a tolerantní maminky spoustu nemrtvých. Akce jsem se zúčastnila i jako zombík. Bohužel v roce 2015 avizovali organizátoři pauzu. A že se prý uvidíme za rok. To velkou část fanoušků otrávilo. Další část vyčkávala, co se bude dít. Letos ale bylo na facebooku vyhlášeno, že Zombie Walk končí. Důvod nebyl uveden. Nicméně se snažím ze všech sil Zombie Walk obnovit. Tak, aby se příští rok už zase šel. Každá ruka, i utržená, se bude hodit. Brzy budeme spouštět webové a facebookové stránky.

Od premiéry Romerova kultovního hororu Noc oživlých mrtvol uplynulo téměř půl století. Zombie žánr se změnil. Co si o původní Noci oživlých mrtvol myslíte?
Noc oživlých mrtvol je pro mě kultovní klasika. Poprvé jsem film viděla barevný, s dabingem a upřímně mne moc nezaujal. Ale po shlédnutí v černobílé, originální verzi s titulky jsem si film užila. Jsou tam chvíle, kdy se musím smát, ale byly i scény, které se mi líbily. Každopádně já ho beru dost pozitivně, protože i když to byl horor z roku 1968 a bylo vidět, že zombíci jakoby teprve zkoušeli jíst maso a teprve nedávno se začali bát ohně. Bylo to vcelku pěkné. Je mi jasné, že Romero si nebyl jist, zdali společnost toto vezme. Jsou to opravdu takoví ti ještě "nezkušení" zombie.