Kontroverzní scény z knih, které už byly "přes čáru" a do filmů se nedostaly

K největším změnám ale mnohdy dochází i z důvodu, který je pro "opatrný Hollywood" bohužel typický – kontroverzní scény musí pryč. Snahou je dostat na snímek co nejvíce lidí a třeba i vyhovět jejich přáním a upravit v ději knihy to, co u nich vyvolalo nevoli. Následující snímky jsou toho příkladem:

Padesát odstínů šedi – v tuto chvíli na světě pravděpodobně neexistuje nikdo, kdo by neznal nechvalně proslulou erotickou sérii E. L. James. Její dílo je nejčastěji popisováno jako porno pro ženy v romantickém hávu. Knižní předloha je bohatá na sexuální scény plné prvků BDSM. Jeden moment ale prostě musel pryč a do filmu se nedostal: jedná o nechvalně známou scénu s tamponem, ve které Christian trval na sexu i přes hrdinčinu periodu.

„Do filmu to nešlo, ani jsme to nikdy nezvažovali,“ uvedla na adresu scény režisérka Sam Taylor-Johnson. „Kniha potřebuje, aby se čtenáři s postavou Anou ztotožnili, aby se vcítili do její kůže,“ vysvětloval dále producent snímku Michael De Luca. „Film to dělat nemusí, jedná se o úplně jiné médium.“

Než jsem tě poznala – nespornou výhodou tohoto snímku je fakt, že scénář napsala sama autorka knihy Jojo Moyes. O to zajímavější ovšem je, že snímek postrádá jeden zásadní bod celé zápletky - hlavní hrdinka filmu Louisa „Lou“ Clark je osobitá a inteligentní žena, takže nikdo přesně nechápe, proč se bojí žít naplno. V knize ale důvod jejího chování známe, během večírku na střední škole byla sexuálně napadena, což ji velmi poznamenalo. Ve snímku se tato informace překvapivě vůbec neobjeví.

Moyes na toto téma uvedla, že se snažili přes šest měsíců scénu do filmu dostat: „Pracovala jsem na tom s režisérem a dokonce zkoušela i různé podoby, ale nešlo to. Jakmile se dostanete do zobrazování momentu, dostane událost úplně jinou váhu. Čím více jsme se snažili, tím víc nám bylo jasné, že to celou věc zkreslí, celou náladu filmu by to úplně změnilo.“

Cesta – tento výborně hodnocený postapokalyptický snímek vycházející z ceněného románu Cormaca McCarthyho (autor za něj získal i prestižní Pulitzerovu cenu) je plný silných a velmi drsných momentů. Jeden z nejhorších se ale na plátna kin nedostal. Během cesty se dvojice otce a syna setká s tím, že jiní přeživší grilují k jídlu dítě. Scéna byla navzdory naprosto otřesné podstatě scény natočena, filmaři se ale nakonec rozhodli ji nepoužít.

„V knize to funguje, protože je to ve vaší hlavě," zvedl režisér John Hillcoat. „Když to ale zrealizujete, je to prostě příliš, tohle bylo skutečně přes čáru.“

Room – i u tohoto snímku se stala scénáristkou filmové adaptace sama autorka knižní předlohy, v tomto případě Emma Donoghue. A i ona se musela při psaní prát s tím, že některé části jejího románu nejsou pro film dobré.

V případě psychologického dramatu Roomu šlo o moment, kdy matka sděluje svému synovi Jackovi, že před ním porodila holčičku, ale protože se jí nedostalo lékařské péče, narodilo se miminko mrtvé. Donoghue scénu do scénáře napsala, ale nakonec se rozhodla ji vyřadit: „Problémem bylo, že ať už jsem přiznání do filmu vložila kdekoli, mělo utlumující účinek. V knize můžete klidně odbíhat od tématu, ale ne ve filmu, tam jde vše kupředu. Téma mrtvého dítěte nás vždy zastavilo a vrhlo zpět k tragické minulosti. Musela jsem si tedy přiznat, že film je lepší bez této scény a ze scénáře ji vyřadit.“