První dojmy: Kingdom Come: Deliverance očima filmového kritika

Letošní únor byl proto velkou událostí. Vávra po letech konečně vydal svůj nový projekt, ambiciózní hru ze středověku Kingdom Come: Deliverance.

Od počátku se netajil tím, že nepůjde o klasické RPG. A nelhal. Hra má sice povědomé mechanismy, přichází ale s vlastním (a nutno dodat, že inovativním a do jisté míry i sebevražedným) stylem - realismus hraje prim. A nejde jen o pojetí, kdy se prostředí snaží vystihnout dobu českého středověku ve vší syrovosti a přímočarosti. Jde i o práci s hlavní postavou a postupem jako takovým. Kapitolou samou pro sebe jsou například souboje, kdy je třeba celou dobu taktizovat. Na nějaké zběsilé máchání mečem ve stylu "budu mačkat x tlačítek a ono to nějak dopadne" skutečně zapomeňte. Hra vyžaduje vaši pozornost. Může to vést k frustraci, protože se hráč vyloženě musí učit "co a jak", ale o to větší odměnou je každé vítězství.

Atmosféra je přímo špičková. Pravda, absence českého jazyka zamrzí, ale oceňuji v rámci angličtiny volbu britštiny, která do zvoleného prostředí poměrně hladce zapadá. Jednoznačným zklamáním je nevyladěná optimalizace. Hru trápí řada bugů, což bohužel není nic nového. Stalo se smutným pravidlem, že studia vědomě vypouštějí nedokončené hry, protože ví, že je mohou v následujících letech v aktualizacích doladit. Nic proti snaze o vylepšování, ale takové studio Naughty Dog (série Uncharted) všemi svými hrami dokazuje, že lze hned na začátku vydat titul, který funguje bez větších obtíží. U Kingdom Come: Deliverance jsem i během pouhých pár odehraných hodin zažil několik velmi nepříjemných záseků (a rozhodně nepovažuji za optimální, abych "Day One" stahoval patch o velikosti 23 GB).

Co Vávra jednoznačně umí, to je podání příběhu a dialogy. Pravda, "mluvící hlavy", kdy postavy při dialogu víceméně staticky stojí naproti sobě, jsou nešvar, s nímž už by měl někdo v rámci RPG dávno něco udělat. Ale jde hlavně o výplň. A tohle vždy Vávra zvládal na výbornou. Postavy zdánlivě mluví o ničem, ale vždy tak, aby to pomáhalo vytvářet jejich charakter. Svět Kingdom Come: Deliverance tak působí ohromně živě a uvěřitelně.

Vávra navíc znovu potvrzuje, jak podstatný je pro něj samotný vývoj děje. Zatímco jiné hry z podobného ranku obvykle příliš in-game animací (aka filmečků) neobsahují, v Kingdom Come: Deliverance se naproti tomu příběhová linie prakticky jinak neposouvá. Už v případě prvních dvou dílů Mafie jsem byl přesvědčený o tom, že Vávra by byl dobrý filmový režisér, protože má cit pro pojetí scény, vedení herců a dramatickou strukturu. A jeho novinka to jen potvrzuje. Hardcore pařany možná bude štvát, že musí často (a někdy i na mnoho minut) odložit ovladač a "jen sledovat", já mám ale pro podobné hry slabost, protože dokonale propojují herní a filmový svět.

Vzhledem k tomu, že jsem v rámci odehraných hodin stále víceméně na začátku cesty, nemůžu vytvářet žádné větší soudy. A nejsem si jistý, jestli to půjde i třeba po 20 hodinách. Kingdom Come: Deliverance je velmi komplexní a v rámci mechanismů náročná záležitost, která si vyžádá hodně času a svým pojetím bezpochyby není určená všem. Kdo se ale chce ponořit do české historie v netradičním sandboxu, jemuž nejde jen o samotné hraní, ale i o vyprávění, ten by měl tomuhle odvážnému kousku dát šanci.

Ano, "druhá Mafia" to přirozeně není, ale s tím se od začátku tak nějak počítalo (ostatně jde o úplně jiný žánr i téma). Ale ruka stejného autora, který má pevnou vizi a silný cit pro filmového vyprávění, je nepřehlédnutelná.