Mimoni: Víte, proč vypadají oblíbení žlutí popletové jako žluté Tic Tacy?

Jde o nepsané pravidlo animovaných filmů – pokud toužíte po úspěchu, chce to zábavnou vedlejší postavu/y. Shrek měl výřečného Oslíka, Madagaskar svérázné tučňáky, Doba ledová smolařského veverčáka Scrata a série Já, padouch potrhlé Mimoně. Jakmile se tihle žlutí pošuci někde objeví, ihned si kradou scénu pro sebe. Jsou TAK vtipní, že na filmy, kde se vyskytují, dobrovolně razí i starší diváci bez dětí. Paradoxem je, že jejich podoba a pojetí je dílem náhody, respektive důsledkem přiškrceného rozpočtu.

Když vznikal koncept prvního dílu Já, padouch, měli tvůrci jasno v tom, že Gru bude potřebovat nějaké pomocníky, kteří ho polidští (přeci jen šlo v jádru o zápornou postavu). Od začátku bylo dané, že budou přihlouplí. Režisér Pierre Coffin nicméně přiznal, že roztomilost přišla až později. „Původně jsme si Mimoně představovali jako armádu jakýchsi orků, vzhledově podobných lidem, ale postupem času se stále zmenšovali, a zmenšovali a zmenšovali...“

Nebýt toho, že studio na filmu šetřilo a animátoři museli přijít s nějakým rychlým, jednoduchým a současně nápaditým řešením, dočkali bychom se nejspíš graficky náročnějších, lidštějších, ale bezpochyby zdaleka ne tak vizuálně vtipných Mimoňů. Tahle náhodička se všem nečekaně vyplatila.

Filmy s Mimoni totiž momentálně patří k nejúspěšnějším animovaným snímkům vůbec. Celá série dohromady (myšleno tři díly Já padouch + jedna sólovka Mimoňů) vydělala v kinech po celém světě přes tři miliardy dolarů.