Atomic Blonde: Charlize Theron jako sexy špionka v rozděleném Berlíně

Děj filmu Atomic Blonde: Bez lítosti (2017) je zasazen do jedinečné doby a místa v historii Berlína, těsně před pád Zdi rozdělující východní a západní sféru vlivu. Zeď nechala v roce 1961 postavit komunistická vláda ve východním Berlíně, aby oddělila své obyvatele od sektorů města pod americkou, britskou a francouzskou správou ustanovenou po druhé světové válce v Postupimské dohodě z roku 1945.

Berlínskou zeď tvořily dvě samostatné bariéry: vnější na hranici západního Berlína a ostře střežená vnitřní asi 30 metrů od té vnější. Mezi nimi hlídkovali silně vyzbrojení vojáci se psy a na písku zůstávaly stopy po každém, kdo se příliš přiblížil. Zeď byla obehnána 70 kilometry ostnatého drátu, hlídána z 310 strážných věží, bylo u ní vykopáno 65 zákopů bránících vjezdu vozidel a sloužilo na ní 40.000 pohraničníků. Za Zdí vznikla skrytá aréna oddělená od zbytku světa, ve které špióni, agenti a hráči studené války sváděli oficiální i nikým neposvěcené boje.

„Bylo to jako na divokém západě,“ říká s úžasem herečka Charlize Theron, která téměř před pěti lety začala pracovat na scénáři s úmyslem zahrát si v akčním thrilleru Atomic Blonde: Bez lítosti. Sovětská KGB a východoněmecká Stasi tam stála proti americké CIA, britské MI6 a francouzské DGSE. Korupce na nejvyšších místech, úplatkářství, vydírání, násilí – to vše byl tehdy pro tyto agenty každodenní chléb.

Produkční tým inspirovala k natočení filmu Atomic Blonde: Bez lítosti série komiksových románů vydavatelství Oni Press z roku 2012 „The Coldest City“, kterou napsal Antony Johnston a ilustroval Sam Hart. Ve stylu, zvucích a designu díla se odráží Berlín roku 1989. Umění, hudba a emoce explodovaly, když svět sledoval, jak se Berlín stává dějištěm studené války.

Ústřední postavou komiksové série „The Coldest City“ je Lorraine Broughtonová, žena, která přežije za každou cenu. Jako tajná agentka MI6 je nejdokonalejší, nelítostná bojovnice. Je to skvěle vycvičená, smyslná a otrlá elitní špiónka, nejen nějaká bezduchá vymyšlená superhrdinka. V nejchladnějším městě má jen nepatrnou šanci na úspěch. Na tuto misi ji nemohlo připravit nic z toho, co kdy zažila v MI6. Musí se spolehnout na svou kuráž, důvtip a houževnatost.

Hlavní scenárista filmu Atomic Blonde Kurt Johnstad (300: Bitva u Thermopyl) neskrýval nadšení, když byl požádán, aby podle původní série komiksových románů napsal dějovou linku filmu. „Můj otec byl pilotem společnosti Pan Am a během šedesátých let a potom opět v osmdesátých letech sídlil v západním Berlíně. Takže jsem tam ještě před pádem Zdi musel trávit hodně času. Moje sestra tam dodnes bydlí se svou rodinou,“ svěřuje se Johnstad.

Léta dospívání strávil v sektorech západního Berlína, ale přecházel také do východní části města. „Z tvůrčího hlediska to bylo skvělé místo pro život; umělecké a hudební scény překypovaly životem. Ale kromě toho jsem si také všiml, že to bylo jako předsunutá výspa, kde číhalo nebezpečí. Mnozí lidé přišli o život při pokusu o útěk a při psaní tohoto příběhu jsem si na ně vždy vzpomněl.“

Týmu vydavatelství Oni Press se podařilo najít v osobě herečky Charlize Theron zanícenou osobnost, která se se svou produkční společností Denver & Delilah připojila jako producentka k A. J. Dixovi a Beth Kono, aby zajistili k podnětnému materiálu filmová práva.

Produkční tým nabídl režii filmu Atomic Blonde: Bez lítosti režiséru Davidu Leitchovi, který právě dokončil spolu s Chadem Stahelskim úspěšný hit John Wick.

Pro svůj další film Leitch hledal postavu, která by byla pro diváky překvapením. V případě agentky Lorraine Broughtonové (Charlize Theron) viděl jedinečnou ženskou hrdinku vhodnou pro ucelený pohled. Vedle vyprávění emočně působivých příběhů režisér sázel na akci tam, kde by ji divák nečekal, a využíval exteriéry a postavy k vytvoření těch nejzvláštnějších akcí.

Leitch se ale stejnou měrou zaměřuje na emoční stránku Lorraine. Pohlíží na ni jako na špiónku, která viděla ty nejhorší lidské stránky, ale která nečekaně pozná, jak znovu získat svou lidskost. „Broughtonová je nesmírně komplikovaná postava a tento příběh nabízí jejím prostřednictvím moderní pojetí špionážního žánru,“ zamýšlí se režisér. „Jako špiónka má v sobě nemilosrdné odhodlání a disciplínu, ale také sklony a vlastnosti, které by většina z nás jen těžko dokázala pochopit. Je dokonalá a stylová a udržuje si určitý emocionální odstup nezbytný pro její nebezpečnou práci, ale v nitru se skrývá laskavá a sklíčená lidskost. A ta prosakuje na povrch.“