9 tváří zpěvačky Valerie. Která je ta skutečná?

Nechce se usmívat jako „blbka“ jenom proto, aby za to dostala dobrej kšeft. Sedmnáctiletá zpěvačka a skladatelka Valerie Vachlerová již za pár hodin představí písničku „Stupid Doll“, k níž byl natočený videoklip plný odvážných kostýmů a sebejistých gest uprostřed umělého světa. Valerie by do něj kvůli lásce k hudbě ráda zamířila. A má smělé plány – získat si sympatie posluchačů a zachovat si v šoubyznysu vlastní tvář.

Jak ses dostala ke zpěvu a skládání hudby?

Od dětství se věnuju tanci a jeho součástí je i hudba. Nejdřív jsem si zpívala jen sama pro sebe, ale pak mi některý lidi řekli, že mi to jde. A tak jsem se tomu začala věnovat a složila svou první písničku.



Složila jsi ji ve třinácti letech a jmenuje se „True Face“. Hraješ v ní na klavír a zpíváš. Jak to celý vzniklo? 

Úplně nejdřív mi táta nabídl, že nechá něco složit od kamarádů muzikantů a já to pak nazpívám. Ale já věděla, že to takhle nechci. Nechtěla jsem zpívat o pocitech někoho jinýho a zkusila jsem písničku složit sama. Nikdo o tom nevěděl. Pak jsem zašla za dědou, kterej se hudbě profesionálně věnoval, hrál první housle v karlínským divadle. Pustila jsem mu z mobilu nahrávku „jedné mé oblíbené zpěvačky“ a zeptala se ho, co tomu říká. „Dobrý, zní to zajímavě“, povídá a když jsem mu řekla, že jsem to složila a nazpívala sama, myslel, že to je nějaký vtip.

V „True Face“ zpíváš o přetvářce, popírání skutečnýho já. Co tě k tématu přivedlo?

Lidi kolem mě. Některý spolužáci, kamarádi. V tomhle případě mě inspirovala bejvalá kámoška, která začala bejt hrubá na mě a potom i na celou třídu. Začala jsem hodně přemejšlet o tom, že se lidi přetvařujou.

Ve třinácti letech?
Jo, už v tý době mi to strašně vadilo.

Proč se podle tebe lidi přetvařujou?

Každej člověk má slupku, která ho chrání před zlem okolního světa. Podle mě mají lidi tuhletu masku proto, že se hodně bojí. Když člověk masku odloží, je ve skutečnosti úplně jinej. 



Od „True Face“ uplynuly skoro 4 roky. Kam ses za tu dobu posunula? 

Ze začátku jsem neměla učitele na zpěv, to se změnilo s příchodem Terezy Černochový. Během půl roku mě Tereza posunula o pořádnej kus dál. Jenže pak přestala mít čas… Kromě zpěvu si skládám i hudbu, doma na počítači. Je to samozřejmě pomalejší než s nějakým učitelem. Dost dlouho jsem byla samouk, ale to se změní.



Momentálně představuješ skladbu „Stupid Doll“, kterou propaguje videoklip. Střídáš v něm převleky, zpíváš o tom, že zahraješ podle scénáře, abys za to shrábla peníze. Je z toho cítit ironie vůči šoubyznysu … 

Během natáčení „Stupid Doll“ mi došlo, že se člověk musí trochu přetvařovat, protože je to všechno jakási velká role. Každá postava, která se v klipu objeví, je specifická – jsem tam jako sportovkyně, indiánka… Ale vždycky jde o top holky, modelky, které se snaží za každou cenu zaujmout na úkor ‚přirozené krásy‘. Vůbec pro mě nebylo těžký je zahrát (smích). Šoubyznys je všude kolem, vidím ho často. Klip má říct, podívejte, tohle všechno nejsem já. Proto začátek a konec klipu rámuje příroda, z který vycházím a do který se vracím. Vstupuju sice do umělýho světa, ale nechci v něm bejt napořád.

Jak jsi natáčení prožívala?

Nebylo to složitý, protože už jsem jako malá hrála v celovečerním filmu. Je ale pravda, že film a videoklip je něco jinýho. V klipu máte roli a musíte se chovat trochu nepřirozeně. Ale že bych se styděla dělat něco do kamery, to ne. I když tam je dost lidí, který člověk vůbec nezná.

Byla to zábava?

Strašná sranda. Měli jsme hodně kostýmů a líčení. A pokaždý mi to dalo úplně jinej charakter. Vždycky jsem se podívala na sebe do zrcadla a řekla si: „Jo! A teď budu přesně takováhle!“ Kostýmy, líčení, osvětlení, pohyb, tanec, to všechno do sebe zapadá, je to propojený, dává mi to určitej charakter vycházející z konkrétní postavy.

Cítí při tom člověk třeba nějakou formu moci? Cítí se být silnější?

Určitě jsem se necejtila jako nějaká myška, když jsem stála před kamerou a měla třeba tancovat. Člověk cejtí, že když už to celý vzniká, tak něco umí a může to ukázat. Necejtí se před kamerou nějak slabě. Ego určitě stoupne. Vzpomínám si, že jsem měla extravagantní kostýmy, stála tam a když zaznělo „akce“, ego určitě povyrostlo. Aspoň jsem měla takovej pocit. 



Kdo všechno pracoval na finální verzi skladby „Stupid Doll“?

Skládala jsem ji na počítači a finalizoval ji muzikant a producent Yarda Helešic. Doma jsem si to nazpívala, v počítači přidala základní beaty a strukturu a potom jsem šla do studia za Yardou. Sešli jsme se ještě několikrát, já mu řekla, jak bych si to představovala, co by se mi líbilo. Ještě nejsem schopna skládat kompletně sama. 



Kde bereš inspiraci? Máš nějaký oblíbený interprety?

Poslouchám úplně všechno. Nemám vyhraněnej styl. Ani jsem se třeba nedívala na tutorialy, jak se skládá a tak. Prostě si v počítači otevřu program a začnu si hrát a zjišťovat, co by šlo. Sednu si a zkouším.

Slyšel jsem tvoje tři písničky, který jsou všechny nazpívaný v angličtině. Proč angličtina?

Mně se v angličtině zpívá líp, protože je oproti češtině zpěvnější. A taky chci, aby textům rozumělo co nejvíc lidí. Asi je to hodně troufalý a svádí to k myšlence, že by se to mohlo pouštět i v zahraničí. 



Jak s angličtinou pracuješ, když nejde o tvůj rodný jazyk?

Učím se ve škole, mám pár soukromých učitelů, ale to samozřejmě nestačí. Když si vzpomenu, jak jsem třeba psala „True Face“, to bylo naprosto příšerný. Pracovala jsem přes google překladač – napsala si to v češtině a pak se to snažila dát do angličtiny. Vůbec to nedávalo smysl. Text se pak předělával, pomáhali i známý z Ameriky. Teď už se angličtinu učím dost intenzivně, ve škole mám speciální rozšířenou výuku. Vždycky, když něco v angličtině napíšu, dám to kamarádovi, co k nám domů chodí učit. A s ním konzultuju, jak to myslím. On se snaží najít nejvhodnější slovo nebo frázi, aby to odpovídalo tomu, co chci říct.

V češtině skládat nebudeš?
Hodně lidí mi tvrdí, že jestli chci zasáhnout českej trh, měla bych mít i písničky v češtině. A pokud bych jednou chtěla zkusit štěstí v zahraničí, tak tam se budou určitě ptát, jakej ohlas měla moje hudba na domácí půdě. Takže jsem se rozhodla skládat do budoucna i v češtině. Bude ale hrozně těžký něco dobrýho složit.

Kam by ses vlastně chtěla hudebně posunout? 

Nejvíc bych chtěla živý vystupování, protože sama miluju koncerty, tu atmosféru, kdy si zpěvák nebo kapela a lidi předávají energii. Hrozně mě to nabíjí. Ráda bych na koncertech zažila takovou odezvu na vlastní písničky. A navíc koncerty je i cesta, jak si získat fanoušky. Dát video na youtube a čekat, že bude mít hodně lajků, no fajn, ale o to mi ani tak nejde. Spíš bych chtěla vidět, že o moji hudbu mají lidi na koncertech zájem. 



Z čehož pramení mít dostatečný počet písniček a skupinu muzikantů…

Abych vystupovala živě, určitě budu potřebovat nějakou základní kapelu. Bubeníka, kytaristu, klavíristu, takovej ten základ, o kterej se můžu opřít. V pozadí by byla nějaká elektronická nahrávka. Pracuju na novejch písničkách. Chtěla bych jich mít minimálně 8 a s nimi bych vystupovala naživo. Takovej je plán. Nebude to snadný, protože nejsem známej interpret. Musím najít lidi, který mi sednou a já jim a budeme mít chuť si společně zahrát koncert.
 


Jak bys posluchačům sama sebe prezentovala?

Nelíbí se mi, když si někdo hraje na někoho, kým není a taky asi ani nebude. Ale je mi jasný, že abych nějak prorazila, musím vstoupit do světa médií a komerce. O tom je trochu i písnička „Stupid Doll“, čímž si teď tak trochu protiřečím, protože zpívám, že nechci bejt taková ta komerční holka, ale teď tam já sama – pokud se to povede – vstoupím. Budu třeba vystavená pokušení přetvařovat se. Budu se muset rozhodnout, jak chci před lidma vypadat. Chovat se tak, aby se to líbilo hlavně jim anebo tak, aby se to líbilo mně? O tom je „Stupid Doll“. Jaká nechci být.

A jaká chceš být?
Taková, jaká jsem. Působit přirozeně. Nevypadat jako nějaká hrozně fancy holka, která si myslí, že svět čeká jen na ni a že zpívá líp než Adele. Chtěla bych na lidi působit co nejvíc taková, jaká jsem ve skutečným životě. Neházet za každou cenu super úsměvy, sázet na Instagram sexy fotky. Jen abych někoho zaujala. 



Kromě zpěvu, skládání a tance jsi zkusila i muzikál. Účastnila ses konkurzu na Ples upírů. Jaká to byla zkušenost? 

My se o konkurzu dozvěděli až po jeho konci, ale stejně jsme jim zkusili poslat moji nahrávku a jim se líbila. Řekli mi, ať přijdu udělat konkurz na hlavní roli. Já z toho byla úplně zmatená. A protože to byl převzatej muzikál, všechno schvalovali Rakušáci a Američani. Dirigentovi jsem se líbila, nahrálo se to a poslalo do ciziny. Ale nakonec to nevyšlo. Řekli, že jsem zajímavej typ, ale pořád je na čem pracovat. Byla pro mě dobrá zkušenost, že jsem mohla pracovat s lidma od muzikálu. Třeba se ještě ozvou. /smích/

Do toho bys šla?

Mě by to hrozně bavilo, protože jde o spojení všeho, co mám ráda – hudby, zpěvu a herectví. Ale je za tím strašná dřina, pěvecký rozsah, spojit všechny tři dovednosti. Jak mi bylo ale řečeno - na to, abych mohla jít do muzikálu, na sobě musím ještě hodně pracovat.



Co všechno jsi vlastně ochotná obětovat pro hudební kariéru? 

Je mi 17 let, takže je hodně těžký říct si „teď budeš skládat, na tohle se vykašleš  a tomuhle dáš úplně všechno“. Je pro mě těžký se do toho pořádně ponořit a donutit se k něčemu úplně beze zbytku. Chci dělat to, co ostatní teenageři, chodit s kámošema ven a užívat si. Je to hodně těžký skloubit, i proto, že spolupracuju s tátou, kterej je pro mě najednou i někdo jako manažér a producent, nejen táta. On mi třeba řekne, abych do nějakého termínu připravila písničku. Uběhne nějaká doba a já si uvědomím, že jsem neudělala vůbec nic. Hodně mě to baví, ale je pro mě momentálně těžký se do toho plně ponořit. A při tom mi je jasný, že když budu chtít něčeho dosáhnout a dělat to, jak nejlíp budu moct, budu do toho muset skočit úplně celá.

Více na: www.valeriethemusic.com