Glosa: Originál musí být tak dobrý, že z toho jednou bude kýč. Stále se opakující.

Nic nového, objevného, mnohé se stále opakuje. Stačí tedy jen skica (anglicky sketch), abychom mohli začít kopírovat? Vzít si ověřený nápad? Nebo rovnou udělat přesnou kopii úspěšného modelu? To si údajně žádali američtí turisté v Mnichově místo originálního obrazu, aby bylo dílo levnější. V maklemburském nářečí prý existuje starší výraz kitschen, který znamená "sbírat bláto na ulici" nebo "falšovat nábytek, aby vypadal jako starožitný". Proč? Aby ušetřili peníze. A to se někdy týká plákátů i filmů. Kopírovat, napodobovat osvědčené formáty, jít na jistotu, co je ověřené.

Jenže když se budeme soustředit jen na peníze, tak Boha, energii, záměr, či jak to chcete nazvat, vynecháme ze hry. A to je cesta nudy, jistoty. A z nudy jednou nastanou deprese, protože nás to přestane bavit.

Absolutní úspěch většinou vychází z nadšení, kdy se soustředíme na přítomnost. A peníze? To je energie! A ta se vrací s pečlivostí, originalitou, nebo dotažením kýče do úspěšnějšího konce. Lepšího, než byl originál. Ale  to už posouváme dál kýč samotný. Dary prožitku přicházejí z nadšení, odvahy, ne z pocitu jistoty, jak to všechno jednou dopadne.

Podle spisovatele Milana Kundery je kýč všude. Možná se vše skutečně opakuje dolbla. Napadá mě tedy, že se pohybujeme v nízkých vibracích, vibracích strachu, abychom neudělali chybu. Jenže každá chyba je jen zdánlivý neúspěch. Chyba, nepřesnost je někdy zázrak, posun paradigmat směrem dopředu, i když ve své podstatě chyba neexistuje. Vše je správně, abychom si vždy odnesli to, co potřebujeme. Čili i chyba je správné rozhodnutí. 

Jenže tato společnost nás stále stahuje dolů, omamuje spotřebními mechanismy, nabízí nám jistoty, stejné věci. Často právě nudu. Skočit na sójový špek (osobně, coby vegan musím měnit zavedené stereotypy), či lépe na (raw) dortík, je velmi jednoduché a jisté. Tohle jsem přece někde už viděl, to bude dobré. Nemáte od toho další díl, či něco velmi podobného?

Je kýč prvoplánovost, nemohoucnost? Možná ano, možná ne. Záleží jen na tom, co od života chceme, jak moc chceme býti umrtveni a vyhýbat se zkouškám, zážitkům, kopírování, neoriginalitě.

Podvědomí, naše společná mysl nabízí zavedené vzorce, ze kterých čerpáme. Ti nejodvážnější přicházejí s něčím novým. Nemusí to ale vždy znamenat, že se trefíme do vkusu dané doby, do takzvaného mainstreamu. Kvalita díla je poplatná dané době, stejně jako humor, vkus. Je potřeba jít do vyšších vibrací, zapisovat nové postupy, nechat se vést svou intuicí, zbavit se strachu a otevírat patra neobjeveného, pokud se nechceme motat stále v kruhu.

Kýč je úroveň vibrace, ve které se momentáleně pohybujeme a nejsme ji schopni změnit. Zasekneme se, chodíme na stejná místa, sledujeme stejné filmy, příběhy, jíme ta samá jídla, nepřipouštíme si nic jiného a smějeme se stále stejným fórkům. Nebo se třeba utápíme ve streotypu kritického přemyšlení.

Možná paradoxně musí být originál tak být dobrý, že z toho jednou bude kýč a stane se z toho masová kultura (věřím, že jednou většinová kultura, než současná masová).

A co je to pro mne kýč? Snadno se většinově konzumuje, je předvídatelný a pracuje se jen na jeho vylepšování (v lepším případě), až dosáhne svého vrcholu, nebo své lepší kopie. Což není nic špatného, pokud vím, co dělám a neovládá mě touha kalkulu. 

Je tedy kýč povrchní, manipulativní? Nudný? Nemusí to tak být. Možná teprve slza udělá z kýče kýč, abychom mohli říci "to je mistrovské dílko" a uvědomili si konečně podstatu sdělení, záměru, proč to tak vzniklo, proč jsem se motal v kruhu. A protože slza a smích je jedno a to samé, tak pokud mě něco rozesměje, nebo rozpláče, dílo splnilo svůj účel.

Kýč jako takový neexistuje, protože vše, co nás obklopuje, je výsledek úžasné hry, kterou nabízí tato realita. Kýč je stereotyp, nepochopení, opakování. Vše se jen opakuje stále dokola, doblba, než zjistíme, jaké sdělení jsme měli pochopit z daného plakátu, filmu, umění. Měli bychom ale mít na mysli, že je potřeba včas vystoupit z kruhu kýče, než nás pohltí jeho nuda. A další krokem nudy je...