Dva bratři v jednom filmu. Matěj a Kryštof Hádkové představují Kobry a užovky.

Jak jste se vůbec dostali k filmu?
Matěj: Já jsem to chtěl dělat odmalička. V první třídě jsem chtěl být kosmonaut, ve druhé pilot nadzvukového letadla, ve třetí pak šašek v cirkusu a od čtvrté jsem věděl, že můžu jít po osmičce na konzervatoř. A bylo to.
Kryštof: Vzhledem k tomu, že jsem mladší, jsem to viděl u bratra a chtěl to dělat také.

Napadlo vás někdy, že byste si zahráli spolu?
Matěj: Napadlo, několikrát v poslední dekádě, když jsem vůči svému mladšímu bratrovi přestal být super kritický a pochopil jsem, že se od něj můžu v lecčem přiučit. Navíc mě začal bavit i jako herec. A Honza Prušinovský nám to konečně splnil.

Bratři ve filmu, a vůbec dvojice, to je vděčné téma. Sledovali jste nějaké dvojice, když jste začali oba hrát?
Kryštof: Třeba bratry Dlouhé, Michala a Vladimíra. Ty jsem sledoval já a znám i více bratrů, kteří jsou herci. Preissovi, Baťkovi a pak je tu taky ten klan v Hollywoodu, jak na ně v Southparku spadla bomba. Baldwinovi.

V Kobrách a užovkách máte násilné scény, kterých se účastníte. Jaké pro vás bylo něco takového točit?
Matěj: Všichni bráchové se odmala mlátí, a když je jich víc a navíc kousek od sebe, tak se ještě šikanují. Je to, jako když se díváte na smečku psů. Musím říct, že Lukáš Král udělal skvělé masky a není to příjemné, když točíš a vidíš jak se do tvého bráchy kope. Jsme normální rodina a máme se rádi, to prostě není příjemné, dívat se na něco takového.

Uvažovali jste během natáčení o tom, jak byste se chovali, kdyby se objevila podobná situace?
Kryštof: To se ti začerní oči a jdeš bránit jako pes. A co se týče toho stavu, tak já bych nedovolil, aby se z bráchy stala nějaká smažka.
Matěj: To je takový ten klasický příběh, který je popsaný ve všech Drop In příručkách, a to, že do poslední chvíle se členové rodiny snaží jednomu pomoct a když vidí, že stahuje ostatní, tak ho musí chtě nechtě odstřihnout. Takže asi takhle bychom se chovali. Buď ta záchrana jedince vyjde, nebo ne.
Kryštof: Když selže rodina i škola, tak pomůže sport (smích).

Jak jste se cítili, když jste byli první den spolu na natáčení?
Matěj: Já jsem byl hlavně rád, že dělám práci s těmito konkrétními lidmi.
Kryštof: Já jsem byl tedy raději, když jsem viděl na place bráchu, než kohokoliv jiného.
Matěj: To jsi řekl krásně, Kryštofe.

Co vás na postavách nejvíce zaujalo, když jste si přečetli scénář? A je něco, co vám na nich vadilo?
Kryštof: Lidsky mě na Kobrovi nezaujalo vůbec nic, možná taková jeho svobodomyslnost v celé té okolní šedi. Pracovně to bylo takové náročnější, někdy jsem se cítil dost opilý.
Matěj: Já Kobry a užovky vnímám jako grotesku, podobenství o tom, jací bychom neměli být, pokud chceme, aby se tady dalo ještě dýchat, když to přeženu. Víš, jak málo stačí k tomu, aby měl člověk pocit, že je ten jeho život zpackaný. Není to o tom, co žijete, ale spíše o tom, jak moc chcete být v životě šťastní. Zní to jako totální fráze, ale když se alespoň trochu dokážu oprostit od toho, že jsme to hráli my dva a dívám se na to jako divák, tak je to smích, smích, smích a najednou si říkám, proč jsme tak hloupí. Když stačí tak málo.

A řešili jste i to, kdo z vás tam má hlavní roli?
Kryštof: Brácha.
Matěj: Já to takhle neberu, něco takového jsem možná řešil akorát, když jsem byl mladší. A to ještě okrajově.

O čem podle vás Kobry a užovky vůbec jsou?
Matěj: Je to o tom, že jsme v prdeli. A o tom, proč nedokážeme být šťastní. Taky je to o tom, že lidé hledají štěstí. Každý je nějaký jiný a je otázka, co to pro každého štěstí vůbec znamená. Třeba se nakonec ukáže, že štěstí, které člověk původně hledal, žádným štěstím není.
Kryštof: Je to i o tom, že ten druhý má nějaký plán, chce být šťastný, a jde si za ním. Ale za jakou cenu? Pro mě je jedním z témat určitě i ona rodina, to je možná základ celého filmu.
Matěj: Je to o tom, že toužíš po štěstí, ale jsme všichni sobci, rodiny jsou nefunkční a je to celé zkažené. Když si dá postava Kryštofa ve filmu lajnu, začne hrát Země vzdálená a on jde hrát automaty, tak je to velký smutek. Smeješ se a říkáš si, ach jo, takoví jsme.
Kryštof: Což se ale vztahuje k tomu, že Kobře nikdo nevysvětlil, že je to špatně. Celý tenhle svět. Je to zase o rodině.
Matěj: Má smysl bojovat a být charakter, když máš podmínky, ale ještě větší frajeřina je, když ty podmínky nemáš a stejně rozpoznáš, co máš dělat ve svém životě správně. A to je podle mě velké poselství.