GLOSA: České století po roce aneb Seriál s brilantními nápady i nešvary
| Česká televize (ČT)
Na televizní obrazovky se v polovině listopadu opět vrátilo České století, které minulý rok skončilo po pátém dílu první série. Den před státním svátkem jsme mohli zhlédnout díl Musíme se dohodnout (1968), týden na to Je to jen rock’n’roll (1976) a v neděli Poslední hurá (1989). Tak si to rovnou rozebereme.
České století je skutečně vynikající seriál s mnoha brilantními nápady. Celková stylizace dobově odpovídá, reálie jsou plné historických odkazů a herecky se zde vyřádila celá česká filmová elita. Nicméně lepší herecké výkony padaly spíše v první části seriálu, snad pouze s výjimkou Jana Hájka jako Ivana Martina Jirouse (Je to jen rock´n´roll) a Marka Daniela v roli Václava Havla. Ti si své role skutečně vychutnali a zejména Havlova proměna v posledním dílu (Poslední hurá) byla pozoruhodná.
Jan Hájek jako Ivan Martin Jirous. | Česká televize (ČT)
Bohužel ani rok odstupu nepomohl odstranit některé nešvary první série, a i když Robert Sedláček vytvořil na české poměry vynikající seriál, stále jsou v něm nedostatky a úplně nadšení být nemůžeme. Na vzdělávací styl s nutnými vysvětlujícími pasážemi a podivnými dialogy jsme si už zvykli. Tyto části jsou pochopitelné, jelikož povědomí o národní historii u nás není tak silné, jak by se mohlo zdát z komentářů pod politickými debatami na různých zpravodajských serverech. Málokdo přesně ví, co to vlastně byly ty Moskevské protokoly, kdo a proč je nepodepsal, nebo jaký význam měla Charta 77. Tuto snahu tvůrců o precizní zobrazení názorových střetů mezi aktéry v politických dějinách musíme vyzvednout. Málokterý historický film či seriál se může pochlubit něčím podobným.
Ján Gallovič jako Alexander Dubček (uprostřed). | Česká televize (ČT)
S tím však přichází to moře ubíjejících a strojeně nelidských dialogů, kde každá jednotlivá osoba přesně ukazuje své motivace. A kolikrát to skutečně působí jako předčítání z historické učebnice. To by šlo natočit lépe. Naprostou nelogičností je v tomto ohledu scéna Dubčekova snění v letadle do Moskvy, která odporuje veškeré snaze o realističnost a jakýsi fikční dokument.
Marek Daniel jako Václav Havel v dílu Poslední hurá.
Zvláštní jsou ironizující závěry prvních dvou nových dílů, které kontrastují s celkovou temnou a strachem zhuštěnou atmosférou. Jakoby ukazovaly, jak prázdné byly obavy a že nakonec vlastně na ničem z toho nezáleží. Přitom jsou to díly celé o odvaze, boji za ideály a uvažováním nad následky. Ostatně zobrazovat tichou odvahu v období všeobecného strachu je pro tuzemské historické snímky jaksi typické. Takových filmů a seriálů se u nás ročně točí hned několik, až z toho může mít divák pocit, že v českých dějinách nikdy nebyla zábava. Přitom jsme národ s vynikajícím černým humorem, který se vždy umí zasmát tváří v tvář realitě. Ten tragikomický nádech chybí i zde.
Dosud poslední díl (Poslední hurá) byl jiný především co se týká zobrazení ambicí, intrik a snah znovu se dostat do sedla. Zároveň musíme konstatovat, že čím blíže se tvůrci dostávají k současnosti, tím více se ukazují spíše jejich subjektivní pocity a názory, než již zaběhnuté hodnocení historie z učebnic. To se sebou nese své klady i zápory.
| Česká televize (ČT)
V souhrnu musíme říci, že poslední díly nepatří k vrcholům Českého století. Jsou zde světlé momenty, ale celkově to působí hůř než první polovina série. Téměř jakoby tvůrci měli své oblíbené období a momenty, na kterých si dali více záležet. Tomuto dojmu rozhodně roční pauza nepomohla.