GLOSA: České století po roce aneb Seriál s brilantními nápady i nešvary

České století je skutečně vynikající seriál s mnoha brilantními nápady. Celková stylizace dobově odpovídá, reálie jsou plné historických odkazů a herecky se zde vyřádila celá česká filmová elita. Nicméně lepší herecké výkony padaly spíše v první části seriálu, snad pouze s výjimkou Jana Hájka jako Ivana Martina Jirouse (Je to jen rock´n´roll) a Marka Daniela v roli Václava Havla. Ti si své role skutečně vychutnali a zejména Havlova proměna v posledním dílu (Poslední hurá) byla pozoruhodná.

Bohužel ani rok odstupu nepomohl odstranit některé nešvary první série, a i když Robert Sedláček vytvořil na české poměry vynikající seriál, stále jsou v něm nedostatky a úplně nadšení být nemůžeme. Na vzdělávací styl s nutnými vysvětlujícími pasážemi a podivnými dialogy jsme si už zvykli. Tyto části jsou pochopitelné, jelikož povědomí o národní historii u nás není tak silné, jak by se mohlo zdát z komentářů pod politickými debatami na různých zpravodajských serverech. Málokdo přesně ví, co to vlastně byly ty Moskevské protokoly, kdo a proč je nepodepsal, nebo jaký význam měla Charta 77. Tuto snahu tvůrců o precizní zobrazení názorových střetů mezi aktéry v politických dějinách musíme vyzvednout. Málokterý historický film či seriál se může pochlubit něčím podobným.

S tím však přichází to moře ubíjejících a strojeně nelidských dialogů, kde každá jednotlivá osoba přesně ukazuje své motivace. A kolikrát to skutečně působí jako předčítání z historické učebnice. To by šlo natočit lépe. Naprostou nelogičností je v tomto ohledu scéna Dubčekova snění v letadle do Moskvy, která odporuje veškeré snaze o realističnost a jakýsi fikční dokument.

Zvláštní jsou ironizující závěry prvních dvou nových dílů, které kontrastují s celkovou temnou a strachem zhuštěnou atmosférou. Jakoby ukazovaly, jak prázdné byly obavy a že nakonec vlastně na ničem z toho nezáleží. Přitom jsou to díly celé o odvaze, boji za ideály a uvažováním nad následky. Ostatně zobrazovat tichou odvahu v období všeobecného strachu je pro tuzemské historické snímky jaksi typické. Takových filmů a seriálů se u nás ročně točí hned několik, až z toho může mít divák pocit, že v českých dějinách nikdy nebyla zábava. Přitom jsme národ s vynikajícím černým humorem, který se vždy umí zasmát tváří v tvář realitě. Ten tragikomický nádech chybí i zde.

Dosud poslední díl (Poslední hurá) byl jiný především co se týká zobrazení ambicí, intrik a snah znovu se dostat do sedla. Zároveň musíme konstatovat, že čím blíže se tvůrci dostávají k současnosti, tím více se ukazují spíše jejich subjektivní pocity a názory, než již zaběhnuté hodnocení historie z učebnic. To se sebou nese své klady i zápory.

V souhrnu musíme říci, že poslední díly nepatří k vrcholům Č es ké h o století. Jsou zde světlé momenty, ale celkově to působí hůř než první polovina série. Téměř jakoby tvůrci měli své oblíbené období a momenty, na kterých si dali více záležet. Tomuto dojmu rozhodně roční pauza nepomohla.