Citadel: Druhý nejdražší seriál všech dob působí dojmem největšího tunelu od Blanky

Citadel jsem se věnoval na Kinoboxu již po odvysílání prvních dvou epizod, kdy jsem jejich nevalné snažení shrnul slovy: „Citadel se jeví jako naprosto tuctový seriál, který stojí za pozornost jen pro dobré obsazení ústřední trojice (Richard Madden, Priyanka Chopra, Stanley Tucci). Nic dalšího tu není. I pitomoučký The Gray Man je vedle tohohle nedopečeného pokusu akční událost roku. A to už o něčem vypovídá.“ Doufal jsem, že následující čtyři části dojem vylepší. Stal se přesný opak.

Příběh o globální špionážní agentuře Citadel, která měla za úkol udržovat na světě pořádek, pak někdo z jejích řad zradil a to stálo život většinu agentů, je sám o sobě extrémně podvyživený. Přestože špionážní hrátky mohou vést doslova kterýmkoli směrem, ostatně seriál se občas vydá do nějakých exotičtějších částí, obecně se hlavní zápletce věnuje pomálu. O samotné agentuře se toho moc nedozvíme, to samé platí o fungování jejích agentů.

Zlotřilý syndikát Mantikora, který Citadelu rozprášil a nyní touží sám vládnout světu, je pouhým strašákem, o jehož reálném dosahu také nic nevíme. Poznáme pár tváří, jednu chabou motivaci a nic dalšího tu není. Když to porovnáme s hravým světem Johna Wicka, jemuž i několik drobností (hotel jako útočiště, mince coby platidlo, jasně daná pravidla mezi zabijáky) umožnilo, aby naplno ožil, Citadel se nic takového nedaří ani vzdáleně.

Pokud se však bavíme o seriálu se špionážní zápletkou a vysokou cenovkou, můžeme brát příběh spíše jako nástroj k akci. Bylo by navíc naivní od scenáristického týmu, který dal světu hrané Želvy Ninja (ty druhé na steroidech) nebo Venoma, chtít nepředvídatelný vývoj ve stylu kultovního Alias J. J. Abramse. Jenže i v akci tu není kde brát. Dojde vždy jen na jednu v rámci každé epizody a od ucházející (vlak v pilotu) se dostaneme přes nejhorší digitální blbnutí na sněhu od Dnes neumírej (třetí epizoda) po úplně nesmyslně vystavěnou scénu, kdy zdánlivě lákavě se jevící infiltrace do ponorky (šestý díl) rychle zvadne, protože se ukáže, že je bez posádky. Je to až obdivuhodným způsobem nefunkční kombinace mizerné exekuce, chudých kulis, nevýrazné choreografie a okatého CGI.

Jeden si až říká, kam se ten závratný rozpočet poděl. V průměru vyšla každá epizoda na 50 milionů dolarů a vidět to rozhodně není. Zlaté poslední díly Rychle a zběsile, kde jsou aspoň působivé lokace a akce je přes všechno to digitální blbnutí velkolepá a dokáže působit nápaditě a hlavně fyzicky.

Citadel se také snaží hrát na emoce tím, že odhaluje něco málo z pozadí hlavních hrdinů a postav, které se kolem nich točí. Jenže tak činí až komicky nenápaditě, takže se veškerá překvapení smrsknou na to, že buď byl někdo něčí kolega/milenec (ale vinou vymazání paměti si to nepamatuje), případně jsou rovnou příbuzní. Upřímně jsem si připadal, jako kdyby někdo opravdu miloval staré televizní soap opery Dallas a Dynastie a rozhodl se, že využije jejich úsměvné postupy v akčním žánru (a je to bolestivé především proto, že herci jsou často nucení pronášet opravdu trapné repliky).

Seriál Citadel tak bohužel nepřekvapil. Jak neslavně začal, tak i skončil. Nálepka druhého nejdražšího seriálu všech dob (po Prstenech moci) a obecně dobře zvládnutý marketing nicméně udělaly své a podle Amazonu se podařilo přitáhnout obrovské množství diváků a divaček. Odvážné plány bratří Russoových na globální franšízu tak žijí dál a čeká nás minimálně druhá série a jeden spin-off. Asi dobře pro tvůrce, kteří poskytují jeden spokojený rozhovor za druhým. Já jejich nadšení nesdílím.