Transatlantic čelí blížící se katastrofě motivy svobody. Nový seriál vypráví o válce jinak

Transatlantic volně vychází z literární předlohy The Flight Portfolio spisovatelky Julie Orringer, která se inspirovala skutečnými osudy lidí, již v letech 1940 – 1941 ve francouzském Marseille pomáhali Židům a avantgardním umělcům utéct do Ameriky. Seriálové adaptace jde v jejich šlépějích a vytváří barvitý fikční svět, který je stylizovaný i odlehčeně laděný, čímž se pouští na velmi tenký led, na jehož hraně je obtížné balancovat.

Tvůrčí duo Anny Winger a Daniela Hendlera, které stojí za scénářem oceňované německé minisérie Neortodoxní, předkládá revizionistický pohled na válečnou emigrace. Kombinuje množství osudů, ze kterých do popředí staví trojlístek rozmanitých postav, pocházejících z odlišného prostředí. Dohromady je svede nadšení pro věc, odvaha a touha pomáhat utlačovaným, ačkoliv se ocitají v neznámých vodách a vyžadované schopnosti si osvojují za pochodu.

Přístavní město Marseille je roku 1940 jednou z posledních neokupovaných částí Francie. Slouží jako jedna z mála stanic, odkud se dá před nacistickým režimem utéct pryč. Množství prchajících zde v utajení čeká na tranzitní vízum, jehož zprostředkování je čím dál složitější. Zdánlivou pomoc nabízí Emergency Rescue Committee, jež pod fašistickým nátlakem a kvůli kapacity přesahujícímu zájmu není schopna pomoci všem.

Vůdčí postava seskupení, novinář Varian Fry (Cory Michael Smith), tak spojí síly s tamními odboji a jednotlivci, kteří uprchlíky načerno pomáhají transportovat lodí či převodem přes hranice do Španělska. Americký výbor měl za cíl pomáhat intelektuální elitě utéct, což bylo částečně dohodnuté s Německem. Velmi záhy se ukázalo, že dohoda neplatí. Pojí se s tím i morální problém, proč by měla mít právo na mír pouze takto úzký okruh. Proti všem těmto okolnostem se protagonisté rozhodnou bojovat.

Zámožná dcera bohatého Američana Mary Jayne Gold (Gillian Jacobs) díky rodinnému bohatství uplácí administrativní osoby a pomáhá Židům splynout s davem a uprchnout. Jedním ze zachráněných je i Albert Hirschman (Lucas Englander), který se i přes zdárný úprk do Španělska rozhodne vrátit a pomáhat ostatním. Nadějné vyhlídky v podobě jednoduše dosažitelné cesty přes oceán jsou záhy v troskách, když vláda pod nátlakem uzavře přístav. Všichni tři společně s řadou dalších odvážlivců nalézají útočiště v místním hotelu, jenž slouží jako základna formující se skupiny, po níž jde místní policie. Francie je totiž tou dobou již kontrolovaná Hitlerovými stoupenci.

Minisérie připomíná kultovní Casablancu, kterou v dílčích ohledech variuje. Odehrává se v prostředí, kde lidé vyhlíží vstřícnější budoucnost. Mnohdy se však jedná o prchavou naději, kterou záhy střídá bezčasí a strnulost, kdy není jisté, zda se štvanci z města vůbec někdy dostanou. Zrcadlí rozpaky Američanů, kteří se k válce snaží zaujmout neutrální postoj. Kulisy barů a hotelů Casablancu dost připomínají, ačkoli místo charismatického Ricka, který se v závěru rozhodne přidat k protinacistickému boji, se tady dočkáme prospěchářského amerického konzula Pattersona (Corey Stoll), ztělesňujícího kapitalismus a hledajícího obchodní příležitosti s Německem. S dílem se pojí i silný motiv lásky mezi Mary Jayne a Albertem, která musí ustoupit vyšším zájmům.

Na první pohled zarazí odlehčený tón minisérie. Na rozdíl od ostatních děl z prostředí války se vzpírá pochmurnému, šedým odstínem zahalenému obrazu a naopak hýří pestrobarevnou paletou barev výrazných kostýmů a kulis. Vypráví tempem uzpůsobeným rychlému konání postav. V rozvětvených situacích nalézá množství gagů a postavy disponují nenucenou komediálností bez toho, aby ztratily lidskot a sklouzly ke karikatuře. Rozhodně nehrozí, že by revizionistický pohled pobuřoval či zlehčoval tehdejší dobu. Jenom ji nahlíží perspektivou skupiny, která ani v těžké době nerezignovala na normální život, základní lidské hodnoty a slušnost.

Silná stylizace nezůstává samoúčelná. Tvůrci specifický subsvět vykreslují jako místo, kde i přes potírání lidských práv lze najít radost a na chvíli uniknout od válečné tíhy. Když ústřední skupina najde útočiště ve velkém sídle Fryova přítele Thomase, perzekuovaní představitelé avantgardy z něj vytvoří místo oplývající kreativitou. S radostí tvoří, pijí, slaví narozeniny, Vánoce a vznikají zde nové milostné vztahy. Setkáme se se skutečnými osobnostmi Hannah Arendt, Maxem Ernstem, Marcelem Duchampem, André Bretonem, Walterem Benjaminem či Walterem Mehringem, kteří sice představují vedlejší figury, ale díky jejich myšlenkám a životnímu stylu dělají z chladných zdí velkého sídla vřelé prostředí.

Tvůrci se vyhýbají násilí a depresivním okamžikům. Tyto momenty si šetří na rozuzlení. Drží se maximální komunikativnosti vyprávění s publikem a předkládají všechny informace i paralelní události, čímž upozaďují důležitost překvapení či napětí. Epizody jsou mimo uzavřený svět sledované skupiny opatřené rozhlasovými vstupy, jež ilustrují globální válečné události promítající se následně do života hrdinů a hrdinek.

Mimo neotřelý tón jsou těžištěm působivě rozkreslené charaktery ústřední postav. Protagonisté jsou psychologicky jasně definovaní a mají ustanovenou linii. Schéma uplatňují na široké spektrum postav, z nichž se ani jedna nedá označit za hlavní. Využívají objektivního vševědoucího vyprávění, což někomu může bránit v napojení na individuality, neboť s nimi jejich intimní chvíle trávíme jen zřídka. Velmi zručně však pracují s jednotlivými motivacemi a funkčně nakládají s jejich propojením.

Mary Jane se snaží zbavit pověsti zhýčkané Američanky a na rozdíl od jejích předků pomáhat ostatním. Bez otcova kapitálu však přichází o zdroj příjmu a její nesebevědomí pramení z pocitu, že bez peněz nic nedokáže, byť disponuje schopnostmi, kdy pro vyšší cíl neváhá zapřít sama sebe. Sledujeme tak její přerod v samostatnou sebevědomou ženu s vůdčími dovednostmi, která díky aktivitě v odboji najde sama sebe a oprostí se od vnějších předsudků i vlastních pochybností a s Albertem naváže upřímnou lásku.

Varian Fry se na začátku představuje jako muž, který i přes záslužnou činnost postrádá odvahu, snaží se vše vyřešit diplomaticky a legálně. Když se vydává do terénu, kde uprchlíky skutečně poznává, zaujme nejen silné postavení vůči veřejnosti, ale především sobě samotnému. Přestane potlačovat své vlastní potřeby a skrývat svůj milostný vztah s Thomasem, kde začne být vášnivější. 

Důkladně načrtnuté jsou i přístupy jednotlivých národů k válce. Morálně silné USA ztělesňuje Varian i Mary, v opozici stojí Patterson, u něhož jsou na prvním místě státní obchodní zájmy. Francie na jednu stranu formuje vzpírající se odboj, na druhou legitimizuje fašisticky smýšlejícího policejního důstojníka, jenž se jako jediný blíží karikatuře s atributy zmateného inspektora Clouseaua a tvůrci jej tak záměrně zesměšňují. Britská tajná služba sice nabídne pomoc, činí tak však především z vlastních zájmů a neštítí se kdykoliv od spolupráce opustit.

Postavám je podmíněný i styl snímání. Jsou obrazovou dominantou a rámování se odvíjí od jejich pohybu. I když by stylistická odvážnost s ohledem na významotvorné obrazové prvky a úhly snímání dílu prospěla, přílišné spoléhání na dialogy vynahrazuje malebný vizuál. Ten využívá velmi sytých barev, evokujících estetiku třípásového Technicoloru. Celkový retro vizuál umocňuje i obrazové zrno. Závěrečné titulky epizod jsou pak koncipované jako avantgardní černobílé záběry protagonistů a přispívají k celkové atmosféře. Jedna z epizod využívá i černobílého záběru na začátku k předznamenání jedné zápletky a je škoda, že se tvůrci obdobného motivu nedrželi systematičtěji.

Minisérie by mohla být silněji centralizovaná na Mary a Variana, důkladněji sledovat proces útěků či inklinovat k napětí, stejně jako literární předloha. O to však tvůrcům zjevně nešlo. Zakonzervovali barvitý fikční svět, který zúčastnění posléze označí za „ráj na zemi“, jenž nežene dopředu zápletka s množstvím zvratů, nýbrž radost z poznávání subsvěta jedinců, kteří si navzdory okolnostem uchovali životní jiskru. Vzhledem k nadcházejícím událostem Pearl Harboru má zaznamenaná doba hořký nádech. Působí jako idylické ticho před bouří, která se nezadržitelně řítí.

Nejde o nijak invenční počin bořící hranice quality TV. Nelze však neprojevit radost nad odvážným přístupem upřednostnit atmosféru a poznávání fikčního světa před sérií na sílu tlačených dějových zvratů a šablonovitých narativů. Transatlantic svým nestandardním tónem, půvabnou výtvarností a svébytností platí za příjemnou záležitost, která je v katalogu streamovací služby obklopená řadou neoriginálních kusů se štítkem Netflix Original.