Superhrdina, který tiskne ve 3D zadkem. Komediální seriál Neobyčejná má svěží a neotřelý humor i silnou myšlenku

Pohrávání si se superhrdinským žánrem není ve světě popkultury žádnou novinkou. Zatímco například Banda (Boys) však pracuje s vážnější polohou a zkoumá problematiku, kdy se nejmocnější superhrdina zvrhne a svoje schopnosti začne využívat čistě ve svůj prospěch, Emma Moran (Have I Got News for You) se rozhodla pro komediální polohu.

Vychází z modelové situace, kdy má nějakou superschopnost prostě každý, což může kromě výhod přinášet i řadu problémů a komických situací. Společnost Hulu se rozhodla dát zatím spíše neznámé britské tvůrkyni šanci a neprohloupila. Seriál Neobyčejná (Extraordinary) rozhodně aspiruje na jeden z nejlepších komediálních počinů letošního roku.

Jen (Máiréad Tyers) je pětadvacetiletá Londýňanka s irským původem, která pracuje v půjčovně kostýmů. Na rozdíl od všech ostatních stále čeká, jestli se u ní projeví nějaký mimořádný dar, ale marně. Žije v jednom bytě s dlouholetou kamarádkou z dětství Carrie (Sofia Oxenham), jež si vydělává jako avatar pro zemřelé, a jejím přítelem Kashem (Bilal Hasna), jenž se umí vrátit v čase o několik okamžiků zpět, což k nelibosti svého okolí dělává k vylepšení vlastního image.

Mladá žena se příležitostně schází s playboyem Lukem (Ned Porteous), jenž vždycky po sexu odletí oknem, občas prostřednictvím Carrie mluví s mrtvým otcem a trápí se návštěvami rodiny, kde ji drtí rázná matka s hackerskými superchopnostmi (Siobhan McSweeney) a rozmazlená nevlastní sestra Andy (Safia Oakley-Green) s nezměrnou silou. Jennifer trápí to, že zatím nemá žádnou superschopnost, proto se rozhodne něco s tím udělat. Krom toho jednou najde opuštěného kocoura, kterého vezme k sobě a pojmenuje ho Jizzlord. Jenže netuší, že je to vlastně jen další člověk s možností proměny...

Tvůrkyně a scenáristka Emma Moran má bezbřehou a pitoreskní fantazii Miloše Macourka. Situace, které vytváří, jsou plné expozic každodenních situací s přídavkem velmi funkčního a nezaměnitelného humoru, jenž si pohrává s představou, jak by vypadal svět plný superhrdinů a superhrdinek, jimž nechybí běžné lidské vlastnosti. Představuje tak například neatraktivního chlapíka, který umí dotekem vyvolat orgasmus, podivného týpka, jenž kohokoli konvertuje v pdf, nebo zubařku, jež nahlas přehrává tematické melodie podle emocí, jež vyvolává ve svých pacientech.

Protagonistka Jen se musí vypořádat nejen se svou obyčejností, což je pocit, který mnozí z nás moc dobře znají, ale také s tím, že nezapadá do společnosti. Skutečnost, že se nějakým způsobem odlišuje, může totiž vždycky vést k přehlížení či vyloučení z kolektivu. Žena, která ani nijak nevybočuje z řady, nemá žádný mimořádný talent, zajímavý život či poslání a ve všem je zkrátka a jednoduše průměrná, proto zakouší každodenní konfrontace se svým okolím, jež ji považuje za outsiderku.

Neobyčejná je zasazená do současnosti, není v ní proto žádná nevšední globální hrozba nebo jinak explikovaná situace, která by vyžadovala žánrové prvky sci-fi a fantasy. Jedinou odchylkou od všednosti je ona skutečnost, že všichni lidé mají nějakou superschopnost. Seriál tak kráčí v duchu tradice britského sociálního filmu a představuje především sondu do současné západní společnosti se všemi jejími výhodami i neduhy včetně populárních ikon a odkazů na politiku či popkulturu.

Neobyčejné dovednosti tak můžou skýtat zdroj obživy či dokonce lukrativního výdělku. Létající lidé fungují jako taxislužba, veterinář je schopný rozumět řeči zvířat, siláci odtahují špatně zaparkované automobily a striptýzová tanečnice se během produkce dokáže rozdělit na dvě identická dvojčata.

Schopnost neviditelnosti může někdo využít k drobné kriminalitě, personalistka zjišťuje pravdu o uchazečích o zaměstnání a empati pomáhají depresivním pacientům. Někteří svoje schopnosti využívají k předvádění se a získávání popularity, jiní je musí tajit nebo přinejmenším používat velmi opatrně.

Takový svět samozřejmě neznervózňuje jenom Jen, ale i ostatní. Citlivá Carrie, která každý den svoje tělo propůjčuje zemřelým, se trápí tím, že ji nikdo nevnímá pro její vlastní charakterové vlastnosti. Kash sestavuje tým ochránců s velmi diskutabilními schopnostmi (například umět zadkem vytisknout cokoli ve 3D), protože se chce proslavit.

Ale mají vůbec koho chránit ve společnosti, kde se každý může velmi výrazně projevit sám? A stačí jim jenom superschopnosti, nebo k tomu potřebují i běžné lidské charakteristiky, například odvahu a ochotu nezištně pomáhat?

Podobné pochybnosti či myšlenky o sebenaplnění a smyslu existence někdy potkají každého, proto je seriál tak srozumitelný a chytlavý, navíc lze s takovými prvky snadno rozvíjet satirické a komediální narativy. Hledání identity v pozdně kapitalistické společnosti orientované na zisk, prokvetlé narcistním nadužíváním médií a moderních technologií může být tragikomické samo o sobě. Emma Moran toho využívá s fištrónem a nosným smyslem pro humor.

A pak je tady člověkokocour. Vděčný žánrový prvek, který se v tradici britského humoru osvědčil minimálně už v seriálu Červený trpaslík, kde platil za velmi oblíbenou postavu. Nicméně v tomto seriálu, odehrávajícím se v daleké budoucnosti ve vesmíru, se jednalo o člověka, který se evolucí vyvinul z kočky. V Neobyčejné je Jizzlord prazvláštní muž, na němž jsou nejobjemnější vlasy, jenž kdysi metamorfoval v kocoura a na tři roky se v něm „zasekl“.

Jeho komičnost je v základu stejná jako v případě Kocoura z Červeného trpaslíka. Jizzlord zkrátka spoustu věcí zapomněl včetně slov a jejich významů, způsobů komunikace, vedení spořádaného lidského života zdravého bílého muže, řady emocí či praktického konání. Proto je i on vděčnou figurkou generující spoustu zábavných situací. Pomocí různých mentálních map například skládá významy termínů, které si nemůže vybavit, takže práce je podle něj „něco smutného, co přináší peníze“ a škola zase „vězení pro děti“.

Ostatně nejen svým vzhledem, ale i vystupováním zdůrazňuje další cennou tematickou rovinu seriálu, kterou je zesměšňování genderových stereotypů a konvencí. Jizzlord se nechová jako mucho macho minimálně proto, že něco takového jako kocour prostě dlouho nedělal. Na rozdíl od jednotky superhrdinů tak umí najít klitoris, nestydí se nakupovat tampóny a vložky ani dávat otevřeně najevo svoje city a jednoduše pojmenovávat emoce i prožívané situace. Takového kocoura by chtěla mít doma každá žena!

Seriál Neobyčejná, dostupný na streamovací platformě Disney+, je s ohledem na vše zmíněné a s pouhými osmi půlhodinovými díly ideálním tipem na binge watching. Protože jakmile okusíte první, budete chtít víc a víc.

Kritický agregát Rotten Tomatoes u něj eviduje 100% hodnocení od recenzentů a recenzentek a 94% od publika. I to může sloužit jako doporučení, ostatně pro české publikum je zatím Neobyčejná dosud neobjevenou perlou. Pokud při sledování zjistíte, že je právě tohle váš šálek čaje, můžete se těšit na již ohlášenou a připravovanou druhou řadu.

Valentýnské filmy nejsou jenom romantické komedie, ale i melodramata. Které z nich jsou světově nejpopulárnější? Musí jít vždy o příběhy mezi mužem a ženou, nemohou tam být i zvířata a stroje? A jak se ubránit kýčovitému dojetí?