Recenze: Clickbait – velmi slušná seriálová detektivka o dopadu sociálních sítí, která má jedno podstatné ale

Protože bych nerad příliš prozrazoval z děje, výjimečně si vypomůžu oficiálním popisem z Netflixu: Osm různých pohledů a stopy vedoucí k pachateli jednoho děsivého zločinu, ke kterému silně přispěly sociální sítě.

Clickbait je jedním z mnoha příspěvků k temným detektivním seriálům posledních let, které se věnují tomu, že ukazují odvrácenou tvář světa, v němž de facto nikdo není bez viny. Můžeme to vnímat jako lacinou snahu o zatraktivnění tématu nebo jako o praktický přístup k tomu, že všichni máme svou temnou stránku. Problém v podobném přístupu je, že zpravidla nenabízí komplexní vykreslení postav, kterých se to týká. Vidíme je celou dobu z pevně nastaveného úhlu, aby pak přišla nějaká šokující pointa, která do té doby nenápadný charakter posune do pozice podezřelého. Clickbait tento vypravěčský postup do jisté míry ctí, současně se ho ale snaží ozvláštnit.

Pokud bych měl celý seriál k něčemu přirovnat, nejčastěji mě napadal britský Broadchurch. Není tu sice atmosféra malého města, ale ono dávkování falešných stop, kdy se neustále posouvají figurky na šachovnici a střídají se možní podezřelí, jak získáváme nové a nové motivace, je tu velmi podobné.

Ale zatímco Broadchruch se soustředil na vyšetřující dvojici, Clickbait má zajímavý trik, jak obejít nedostatečnou hloubku vedlejších postav – hlavní hrdina absentuje. Postavy sice prostupují jednotlivými díly, ale v epicentru každé epizody je někdo jiný. A to je bez debat hrozně zajímavé! Málokdy se publiku poštěstí, aby v rámci hledání pachatele mohlo opravdu poznat tolik postav. Pravda, nefunguje to dokonale. Některé epizody až příliš opakují již vyřčené informace (aniž by šlo o nutnou věc), jiné doplácí na to, že jsou zkrátka některé postavy výživnější než jiné (případně lépe obsazené). A hrátky s matením jsou občas na hraně toho, co by si chytrá detektivka měla dovolit. Velmi dobře je naštěstí zvládnuté to, jak klasické drby vystřídaly sociální sítě a jakým způsobem ovlivňují nejen myšlení postav, ale i diváka jako takového. To je jedno z ústředních témat a tady autoři prakticky nechybují. Obecně vzato to celé hezky šlape. Nikoli dokonale, ale fungují ony pomyslné háčky, které publikum chytnou a táhnou ho až k finální epizodě.

Tam nicméně přijde v úvodním titulku zmíněné ale. A znovu se musím stočit k seriálu Broadchurch (konkrétně první nedostižné sérii, kterou doporučuji všem fanouškům tohoto žánru). I tam občas musela logika ustoupit tomu, aby do sebe jednotlivá kolečka zapadla, a ne každá stopa se zúročila. Když ale konečně došlo na finální zúčtování – uf, to byla rána na solar! –, všechny ty emoce, obavy a naděje, to vše se povedlo využít s takovou intenzitou, že jde bez zbytečného přehánění o jeden z nejpůsobivějších momentů, jaké nám televizní kriminálky poslední dekády přinesly. Mimo jiné proto, že se v Broadchurch tvůrci dopracovali ke konci, který je nejen divácky uspokojivý, ale současně opravdu vychází z postav a pečlivě nalinkovaných vztahů.

A právě tady bohužel Clickbait ztratí na síle, protože svým rozuzlením, ač překvapivým, vyvolá akorát takovéto: „Aha... Taková blbá smrt.“ Není tu onen pocit skutečného dopadu. A přitom si nemyslím, že to mají tvůrci špatně vymyšlené. Jejich varianta řešení ale až příliš přichází jako blesk z čistého nebe, aniž bychom dopředu tím směrem hleděli. V tu chvíli se těžko derou na povrch nějaké emoce, protože dohra není osobní. Namísto toho, abychom skutečně něco cítili k pachateli, je vlastně jen jakýmsi (pouze ilustruji) pomyslným novinovým titulkem, který se nás nijak nedotýká.

Chtěl bych nicméně, aby na konci jasně vyznělo, že Clickbait je VELMI chytře poskládaný, má řadu silných momentů, schopných herců (Zoe Kazan je přímo vynikající) a je dostatečně dobře natočený, abyste se od něj během odpoledne nechtěli odtrhnout. Jen ten konec zkrátka trochu vyšumí, no.

Hodnocení: 75 %