Málokdy se povede tak špatný sitcom jako ten, v němž se na Netflixu pitvoří oscarový Jamie Foxx

Konkrétně Foxx, coby otec, údajně nejednou dokázal neskutečně ztrapnit svou dceru. Postavit na podobné zkušenosti sitcom rozhodně není špatný výchozí bod. Téma bude divákům blízké, protože netradiční výchovné metody tatínků, podobně jako neohrabanost při snaze o navázání pouta s odcizenou pubertální dcerou, jsou motivy snadno čitelné a pochopitelné.

Scenáristé Neztrapňuj mě, tati!, mezi něž se počítá i samotný Foxx, s nimi ale bohužel neumí pracovat. Ostatně, již startovní pozice - tedy že Sashe (Kyla-Drew) náhle zemře máma a proto se přestěhuje k otci Brianovi (Foxx) - nehraje větší roli. Jistě, ti dva jsou si cizí. Ale stejně tak se maminka mohla vydat na cestu kolem světa. Nebo prostě jen poslat dceru na prázdniny k papínkovi, ať si taky trochu užije. Nebo se zbláznit a předstírat, že je kočka. Na výsledku by to nic nezměnilo. Prvek rodinné tragédie je napříč osmi epizodami zmíněn párkrát a v celkovém součtu působí zcela nadbytečně.

Podobně nefunkční je i samotné "tření" mezi otcem a dcerou. Za celou dobu seriál nedokáže stanovit, jak přesně to ti dva mezi sebou mají, takže jednou se Sasha chová, jako kdyby otce nikdy v životě neviděla a jindy během okamžiku je vše odpuštěno a pochopení nalezeno. Nejasná pravidla vedou k tomu, že vtipy nefungují zkrátka proto, že nemají na čem stavět. Ale i kdyby se karty rozdaly jasněji, nejspíš by to nebylo nic moc platné, protože hlavní kámen úrazu je hlavně v tom, jak špatně je celá tahle žánrovká uchopená.

V Netflixu mají všeobecně se sitcomy celkem problém, obvykle je ale jejich průměrnost daná přespříliš umělým prostředím (viz Ranč a Tým). Může se to zdát jako drobnost, ale v případě (např.) Dva a půl chlapadivák nikdy nemá pocit, že sleduje něco, co se točilo ve studiu a ne skutečném domě. Neztrapňuj mě, tati! nejenže má onen nepříjemný studiový nádech, ale ještě herecky a komediálně tlačí na pilu, jak kdyby autoři nikdy sitcom nedělali. Podobné snaživé kopie, které nechápou "řeč" originálu, obvykle vznikají v postkomunistických zemích. Že se něco takového povede lidem, kteří mají (vyjma Foxxe) se žánrem zkušenosti, nad tím zůstává rozum stát.

Nejsmutnější pohled je každopádně na samotného Foxxe, který každou minutou dokazuje, že tohle je žánr, který mu (minimálně v téhle podobě) hrubě nesluší. Je jedna věc vidět takového Bruce Willise, jak se posledními filmy pronudí a je mu všechno jedno. Člověka to může štvát, ale lítost si Willis pro podobný přístup nezaslouží. Zvolil si to, budiž mu přáno. Zato pozorovat Foxxe, jak se upřímně, s maximálním vypětím všech sil snaží vypadat zábavně a ve všech případech mine cíl, z toho je jednomu vyloženě smutno.

Na obranu Foxxe je třeba dodat, že v tom není sám. Celý ansámbl je naprosto ztracený, protože postavy - způsobem, jak je celá komediální stránka uchopená - nepůsobí jako skuteční lidé, ale coby pouhé přehrávající karikatury. Snad jen Jonathan Kite známý jako Oleg z hitu 2 $ocky sem tam najde potřebný balanc. I on ale většinu času mizerné zadání neustojí.

A protože jsme v žánru černošského sitcomu, což je svébytný subžánr, nechybí i nějaká ta "potřebná" klišé jako legrační si utahování z bílých, oslavování vlastní identity (což má nicméně nejednou blízko k podpoření zažitých stereotypů), případně ukázka rasismu, v níž sehrají roli nemyslící bílí policisté. To není v podobném druhu podívané nic nového, ale i tohle tvůrci dělají klopotně a na sílu. Přitom podobná témata nudně vadit nemusí. Takový třicet let starý Fresh Prince je ostatně měl také, ale psal ho schopný tým a působil proto o poznání méně otravně. Neztrapňuj mě, tati! se o své vypravěče opřít nemůže a herci v čele se snaživým Foxxem to nedokázali vyvážit. Když tenhle kousek na Netflixu vynecháte, naprosto o nic nepřijdete.

Hodnocení: 20%

P.S. Lacinost show smutně podtrhuje i to, že Foxx hraje hned několik rolí a i když jde například o příbuzné, kteří se nachází na stejném místě a ve stejný čas, postavy se nikdy nesetkají tváří v tvář, aby produkce ušetřila.