Recenze seriálu Outsider: Hororová detektivka podle Stephena Kinga řeší naši ochotu bavit se o nadpřirozenu
Detektiv Ralph Anderson (Ben Mendelsohn), jenž se stále vzpamatovává z nedávné smrti svého syna, se pustí do vyšetřování vraždy jedenáctiletého Frankieho Petersona, jehož zohavené tělo bylo nalezeno v lesích Georgie. Podezřelým se stane kouč Terry Maitland (Jason Bateman), k němuž vedou všechny stopy i svědci. Maitland má ale přesto neprůstřelné alibi. Velmi zvláštní a racionálně nevysvětlitelné okolnosti přimějí Andersona k připadu přizvat výstřední soukromou vyšetřovatelku Holly Gibneyovou (Cynthia Erivo), jež má údajně nadpřirozené schopnosti...
Outsider vznikl na motivy stejnojmenného bestselleru Stephena Kinga. Žánrově se jedná o poměrně specifický mix psychologické detektivky a mysteriózního hororu, což je kombinace, která se moc často nevidí (což mě hodně mrzí) a už vůbec není snadné něco takového dobře napsat a natočit (aby to působilo děsivě a ne trapně).
Rozjezd Outsidera (přesněji první dvě epizody režírované přímo Batemanem) je přímo vynikající. Ze seriálu zpočátku doslova sálá napětí a atmosféra mohutného tajemna, která nezvyklý a neuvěřitelně podivný případ obklopuje. Když zjistíme, že otázka, zda je Maitland vinný, je rozumově v podstatě neřešitelná (na nejlacinější zvraty typu "zlé dvojče" se tady opravdu nehraje), začneme si jako diváci připouštět, že tohle asi nebude ten typ detektivky, v níž se nebývale záhadný a zdánlivě neřešitelný případ nakonec přeci jen vyjasní za pomoci logiky a dedukce (zdravíme Sherlocka Holmese a jemu podobné). Pak už zbývá jen dumat nad tím, jak moc iracionální a ze řetězu utržené ono vysvětlení nakonec bude. Víceméně totožně začnou brzy uvažovat i hrdinové seriálu (protože jim zkrátka jiná možnost už nezbyde).
A právě v tom je možná největší síla seriálového Outsidera - (ne)ochota většiny jeho přísně racionálních postav v čele s Andersonem přistoupit na to, že vrah, po němž pátrají, zkrátka možná není obyčejný člověk (potažmo to není vůbec člověk, ale jakási tajemná a nebezpečná bytost). Tento motiv samozřejmě vídáme pomalu v každém hororu či sci-fi, v němž se vyskytuje cosi mimo naši realitu a každodenní zkušenost, obvykle ale má zcela marginální význam a divák vždy jen bez nějakého většího zájmu (a s jakousi samozřejmostí) čeká, až všichni zainteresovaní protagonisté přijmou "fakt", že ti upíři/vlkodlaci/mutanti/mimozemšťani v našem světě vážně existují...
Outsider toto milionkrát viděné (a v principu snad vždy úplně stejně podané) klišé má díky své zhruba desetihodinové stopáži a koncepci v duchu seriózních temných krimi thrillerů, které hodně dbají na barvité charaktery a důsledné zasazení do reálného světa, příležitost rozehrát do větší hloubky a udělat z něj jedno z hlavních témat příběhu, jelikož je samo o sobě o dost zajímavější, nosnější a univerzálnější, než je v jádru béčková a nesčetněkrát viděná zápletka o honu na vraždící zrůdu. Naplno z něj čerpá například jedna z nejsilnějších a nejvypjatějších scén, v níž se Holly pokouší přednést svoji teorii o "nadpřirozeném vrahovi" ostatním detektivům a matce zavražděného chlapce... Kromě vysokých produkčních hodnot (od projektu HBO předem už automaticky očekávaných) a skvělého obsazení (zejména Mendelsohn a Erivo jsou výborní, chválu ale zaslouží de facto všichni herci) je nezanedbatelný důraz kladený na tento dějový prvek tím, co z mého pohledu dělá z Outsidera nadprůměrný seriál hodný pozornosti.
Co naopak jeho kredit maličko snižuje, je jeho lehce upadající tempo i celková působivost - zmíněné úvodní dvě epizody jsou naneštěstí (hodně) předčasným kvalitativním vrcholem, jemuž se posléze už nedokáže naplno vyrovnat ani jinak docela povedené finále, zahrnující mimo jiné i velkou a krvavou přestřelku. A už vůbec se mu nevyrovná přihlouplý a zbytečný potitulkový dovětek (zbytečný o to víc, protože stejně asi/snad nebude "vyslyšen").
Je tedy trochu škoda, že se Outsidera nepodařilo vměstnat do menšího počtu epizod (takových 5-7 mohlo bohatě stačit), aby se tak snadněji podařila udržet první pětinou opravdu vysoko posazená laťka. Na nejlepší kingovské adaptace tahle věc tedy asi úplně nemá, do té lepší půlky letošní seriálové nabídky se ale může postavit hrdě a se vztyčenou hlavou.