Jak by měl vypadat skvělý příběhový seriál?

Pojďme si v prvé řadě vysvětlit, co přesně vlastně příběhové seriály jsou. Není v tom žádná věda, jde o takové výtvory, které oplývají velkým příběhem napříč celým seriálem. Ten se vyvíjí a pokračuje s každou další odvysílanou epizodou. Za příběhové seriály tudíž nepovažujeme díla jako například Přátelé (1994), Futurama (1999), Jak jsem poznal vaši matku (2005), Černé zrcadlo (2011) atd. Tyto seriály bychom mohli nazývat epizodickými - na začátku epizody vznikne nějaká dějová linka, ale na jejím konci je zas ukončena, přičemž v příští epizodě zase přijde další. Je ovšem několik takových seriálů, v nichž je nějaká velká hlavní dějová linka, která však postoupí kupředu pouze jednou za čas. Například Akta X (1993) nebo Pán času (2005). I tak bych je ale nepovažoval za seriály příběhové, poněvadž oněch uzavřených epizod je podstatně více.

V první řadě si myslím, že příběhové seriály by vždy měly mít předem ustanovenou nějakou pomyslnou dějovou konzistenci. Jeho tvůrci by před samotným natáčením měli mít jasno, jak onen seriál bude probíhat, nemluvě o tom, jak by měl vůbec skončit. O takových seriálech můžeme klidně mluvit jako o prodloužených filmech; určitě by se úplně nevyplatilo, kdyby se scénář psal během samotného natáčení. Bohužel v případě seriálů, obzvlášť těch populárních, hrají velkou roli peníze. Pokud nějaký seriál značně vydělává, není v zájmu produkční společnosti nechat ho ukončit, přičemž se ho často snaží ždímat co jen to jde. A právě s tím také přichází jeden ze zásadních aspektů, který souvisí s počtem sérií.

Epizodické seriály se tímhle příliš zabývat nemusí, jelikož u nich často neexistuje žádná dlouhodobá příběhová konzistence. Počet sérií takových seriálů klidně může zacházet až do dvojciferného čísla. Příběhové seriály si však na tohle musí dávat majzla. Nesmí zapomenout, že vypráví jeden velký příběh. A nehledě na to nakolik kvalitní onen příběh je, jakmile se táhne příliš dlouho, začne ztrácet na kouzle. Tvůrci se mohou opakovat, recyklovat věci, které již použili nebo prostě točit další série jen v zájmu toho, že to prostě vydělává, což pro samotný příběh nikdy není příliš dobré.

Hezkým příkladem jsou Živí mrtví (2010), příběhový seriál, který se v říjnu vrátí se svou již desátou sérií. I přes pochvalné recenze předešlé série již diváci onen hlavní příběh neberou příliš vážně, oblíbené postavy začínají nudit, nemluvě o tom, že spousta z nich na seriál kouká už jen proto, že je zábavný, ale to je asi tak všechno. Živí mrtví tak ztratili své výjimečné kouzlo z minulosti, díky čemuž se z nich stal seriál, který běží jen v zájmu toho, …. že prostě běží.

Další veledůležitá věc je ta, že příběhové seriály nesmí podcenit obrovskou náklonnost svých diváků. Když koukáme na film, často si v něm můžeme najít oblíbenou postavu, ale po jeho skončení na ní rázem rychle zapomeneme. V tomhle mají příběhové seriály neuvěřitelnou moc – jelikož jsou samozřejmě delší než filmy a diváci na ně koukají několik let, vybuduje si k nim divák daleko bližší a emočně vypjatější vztah. K postavám, ději, atd. A věřte nevěřte, jeden z nejdůležitějších základních kamenů pro vznik této náklonnosti je čekání. Většina z nás to zná, skončí série nějakého našeho oblíbeného seriálu, následkem čehož začneme hrozně bědovat a naříkat, že zase budeme muset čekat celý rok na to, až začne další série. Ale právě ono čekání prohlubuje náš vztah k onomu seriálu. Během toho roku totiž sami přemítáme co se asi tak bude dít, diskutujeme s přáteli jak bude děj pokračovat, co jsou naše oblíbené postavy, atd.

To čekání nám pomáhá se do seriálu zamilovat. Když zhlédnete nějaký již dokončený příběhový seriál bez onoho čekání, i kdyby se vám nesmírně líbil, není moc pravděpodobné, že byste si k němu vybudovali onu náklonnost. S tímto blízkým diváckým stavem taktéž souvisí další důležitá věc – příběhově založené seriály by se měly umět se svými diváky řádně rozloučit. Divák s oněmi charaktery strávil několik let, když je pak jejich cesta konečně u konce, prostě to chce nějaké pořádné a úctyhodné ukončení, které dá svým fanouškům důstojné sbohem.

Poslední sérii Ztracených (2004) se to jakž takž povedlo. Jistě, samotná série měla spoustu svých vlastních problémů, ale v rámci rozloučení se ji povedlo vytvořit jistou dojemnou atmosféru, která musela vykouzlit úsměv na tváři spoustě jejím fanouškům. To samé poslední série Hry o trůny (2011). O jejím zásadním problému ještě budeme hovořit, ale když se nyní podíváme na to, jakým způsobem se rozloučila se svými fanoušky, rozhodně to také není žádná hrůza.

Seriál, který v tomhle však naprosto katastrofálně selhal, byl Dexter (2006). Nejenže jeho poslední série vůbec nepůsobila dojmem, že seriál má končit, ale jeho náhlé finále byla facka všem dlouholetým fanouškům, kteří se do něj zamilovali. Seriál jim v podstatě zabouchl dveře před nosem, aniž by se ráčil nějak důstojně rozloučit.

Když už mluvíme o posledních sériích, příběhové seriály by si měly dát záležet na tom, aby nic neuspěchaly a všechny dějové linky řádně ukončily. A měly by si na to vzít co nejvíc času, co jen jde. Tím se dostáváme opět ke Hře o trůny. Teď asi pár lidí popudím, ale já se upřímně domnívám, že její tvůrci, David Benioff a D. B. Weiss, UMÍ psát. Ti dva si ale vlastní blbostí vykopali vlastní hrob, když se rozhodli tak nesmírně rozsáhlý seriál ukončit v rámci pouhých šesti epizod. Tím si ani zdaleka nevytvořili dostatečný čas na to, aby všem postavám a dějovým liniím dopřáli spravedlnost, což také vyústilo v nesmírné popuzení fanoušků.

Naopak seriál, který nejen tento, ale i předešlé body zvládl na jedničku, je Perníkový táta (2008). Jestli chcete nejlepší příklad jak má vypadat skvělý příběhový seriál, podívejte se právě na něj. Má pět sérií, naprosto adekvátní počet, navíc s gradující kvalitou, což se opravdu nepovede kdekomu. Jeho poslední série je schválně prodloužená, aby tvůrci opravdu ukončili vše potřebné. Navíc má uspokojující a dojemné finále, řádně se loučící se svými fanoušky. Samozřejmě nemluvě o skvělém scénáři, režii a hereckých výkonech.

Tvůrci příběhových seriálů by vždy měli mít na paměti, že v případě úspěchu jejich děl se dostávají do nesmírné přízně mnoha diváků, kterou by opravdu neměli podcenit. A proto by měli především myslet právě na ně.

A jaký příběhový seriál považujete za povedený vy?