Poslední řada Hry o trůny – nedoceněná série, kterou zabily dvě fatální chyby

Předem upozorňuji, že pokud hledáte článek, který si důkladně postěžuje na celou poslední sérii Hry o trůny (2011) a razantně a hněvivě vyjmenuje všechny prohřešky, kterých se dopustila, jste na špatné adrese. Osmá série totiž vůbec není sérií špatnou. Rozhodně nepatří k sériím nejlepším, ale vyjadřovat se o ní jako o „totálnímu odpadu“, „seriálovému dnu“ nebo „sr**ce“, mi nepřijde úplně fér. Ono taky řádně ukončit jeden z nejpopulárnějších příběhových seriálů není žádná sranda, často je to také dost nevděčná práce, protože pokud necháte určité příběhově založené seroše běžet příliš dlouho, někteří fanoušci si začnou myslet, že jim už rozumějí lépe než tvůrci. Nehledě na to, že za ta léta fanouškovství si každý vysní svůj ideální konec, přičemž jakmile ho nedostane, má tendenci se kvůli tomu naštvat. Člověk si nemohl nevšimnout, že na závěrečnou řadu se valí jedna nadávka za druhou. Pojďme si ale popsat dvě naprosto fatální chyby, kterých se hlavní tvůrci seriálu, David Benioff a D. B. Weiss, dopustili. Tyto dvě chyby tvůrci udělali ještě před samotným natáčením, byly však dostatečně velké na to, aby tím celou sérii, v očích mnoha diváků, zcela zazdily.

Po sedmé sérii tvůrci oznámili, že na finálovou sérii si budeme muset počkat ne obvyklý jeden rok, ale dva. Tvůrci si patrně neuvědomili, že to byl velice nebezpečný a riskantní krok, který se jim bohužel příliš nevyplatil. Příběhově založené seriály mají totiž někdy opravdu neuvěřitelnou moc – právě ono čekání na další série patří mezi jejich nejdůležitější aspekty. To očekávání, napětí a nedočkavost vidět, co se stane s jejich oblíbenými postavami, diskutování s přáteli o dalším vývoji děje, to všechno diváka se seriálem více sbližuje. A čím déle nechává seriál své diváky nedočkavě vyšlapávat v koutě, o to větší pak mají očekávání. Pokud následně nejsou naplněna, je zle. A s tím taktéž souvisí druhá fatální chyba, která je ještě horší…

Tohle je něco, co mi hlava nebere. Jaký byl důvod pro zkrácení finálové série? Rozpočet? Ale no tak. Hra o trůny patří mezi finančně nejúspěšnější seriály, které HBO kdy vyprodukovala. Peníze nemohly být problém. Že jim stačilo pouhých šest prodloužených epizod, aby stihli odvyprávět celý příběh? Nesmysl! Mějte mě klidně za neznalého filmového amatéra, házejte po mně kamením a nadávejte mi do zaslepeného fanouška, ale osobně se domnívám, že osmá série měla po většinu doby dobrou režii a skvělou atmosféru. Děj celé série postupoval uspokojujícím a ve výsledku logickým směrem – Noční král sice byl naprosto hrůzostrašným protivníkem, ale jako padouch byl neskutečně nudný. Jsem rád, že ho dali jako sekundární linku, přičemž se více zaměřili na mnohem zajímavější konflikty se Cersei a Daenerys. Ale tvůrci neměli absolutně žádný čas celkový děj více rozvést. První dvě epizody měly krásný build-up a zacházely s charaktery postav do větších detailů. Ale od třetí epizody jakoby si seriál najednou se zděšením vzpomněl, že vlastně má jen čtyři epizody na ukončení celého příběhu, takže pak to dopadlo, jakoby by si študák v neděli večer uvědomil, že v pondělí ráno má odevzdávku nějaké eseje – uspěchaně. Ať si kdo chce co chce říká, Benioff a Weiss prostě jsou ostřílení filmaři, ale vzhledem k velkému množství postav, vztahů mezi nimi a dalších dějových linií prostě neexistovala šance, aby úplně všemu dali dostatek prostoru. Sami se tak odsoudili k diváckému neúspěchu, který u osmé série bohužel převládá. Tvůrci si měli vzít příklad ze seriálu Perníkový táta (2008), který svou poslední sérii měl schválně nejdelší, protože chtěl uzavřít všechny volné konce. A podívejte se, jak se o Perníkovým tátovi nyní hovoří – jako o jednom z nejlepších seriálů všech dob. Měli proto udělat víc epizod než normálně. Ne méně. Kdyby osmá série měla, řekněme, 12 epizod po klasických padesáti minutách, tvůrci by měli daleko víc času utáhnout všechny šňůrky pořádně, díky čemuž by nebylo tolik fanoušků tak naštvaných. Ke smůle tvůrců existuje mezi některými fanoušky taktéž určitý zlozvyk, díky kterému si rozhořčení fanoušci více všímají těch horších věcí než těch dobrých, přičemž obecně na zbytek seriálu koukají s mnohem negativnějším postojem. Pak začnou vyčítat "plot armor" postav (jako kdyby se to v seriálu objevilo poprvé), tmu Bitvy o Zimohrad nebo i „nesmyslnou“ úroveň ohně, kterou může drak vychrlit z tlamy.

Ve výsledku ovšem patřím mezi tu část lidí, kteří jsou se závěrečnou řadou relativně spokojení. Jistě, mnohá má očekávání nebyla naplněna, ale seriál ve mně nevyvolal vlnu trpkého zklamání, jako to před lety udělal třeba Dexter (2006), který se ani neobtěžoval se svými fanoušky řádně rozloučit, což se o poslední epizodě Hry o trůny říct nedá. Rozloučení se se svými fanoušky je jedna z nejdůležitějších věcí, kterou příběhově založený seriál musí učinit, poslední epizoda se toho zhostila obstojně. Hrozně mě mrzí, že si seriál svázal ruce nedostatečným počtem epizod, mnoho situací tudíž nemělo tak silný emocionální náboj, takže osmá série neměla absolutně žádnou šanci, aby se zařadila mezi série nejlepší. I tak na mě však působila jako uspokojující konec jedné éry, na který, i přes určitá zklamání, budu vzpomínat s láskou. Srdce mi krapet ochřadlo, ale zlomené nebylo.

Hra o trůny: Deset nejlepších bojovníků s měčem?