Hra o trůny - pohled toho, kdo se na seriál poprvé podíval dva měsíce zpátky

A kdy jindy se seriálu kouknout na dračí zoubky, než právě dnes. Dva měsíce zpátky jsem si řekl, že bych si konečně mohl "dohnat vzdělání" a na Hru o trůny se podívat. A postupně jsem projel všech sedm sérií. Nebudu lhát. Nejsem zdaleka tak nadšený, jako jiní. Ale možná za to může právě fakt, že jsem vše viděl bez větších přestávek. Vyšel mi z toho následující komentář (který přirozeně obsahuje spoilery, protože odkazuji na konkrétní události):

Chápu to propojení - vzít Pána prstenů, mixnout ho stylem Říma a do toho dát ingredience z Živí mrtví, to je recept na stoprocentní úspěch. A na rozdíl od jiných podobných vychytralých slepenců nemá Hra o trůny papírem šustící základ, ale hutnou knižní předlohu. Výsledek ale neohromil. Možná je chybou to, že jsem do rozjetého vlaku naskočil až po odvysílání sedmi sérií a vše dal "na jeden zátah" během dvou měsíců. Chyběl mi tak potřebný časový prostor a díky tomu mi jednotlivé série přišly hodně podobné. Řada postav přešlapuje po celou dobu na místě a má minimální vývoj. Story s matkou draků je akcentovaná od začátku, k jejímu propojení se zbytkem ale dojde až v šesté sérii (a postava rozhodně není tak zajímavá, aby musela mít tolik prostoru).

Nejlépe napsaný charakter (Tyrion Lannister) je od svého uvěznění ve čtvrté sérii hrozně pasivní a Peter Dinklage, jakkoli se snaží, najednou nemá co hrát. Styl vyprávění se opakuje - konflikt, hledání řešení, katarze, zrada vedoucí k novému konfliktu. A ani ta úmrtí vlastně nejsou zas tak překvapivá, protože hrdinové jsou brzy poměrně jasní a až do sedmé řady na ně tvůrci nemají odvahu šáhnout. Nemluvě o tom otravném opouštění linií, kdy se k něčemu seriál vrací třeba až o dvě sezóny později. Měl jsem reálný problém si pamatovat, kde vlastně některé postavy právě jsou a to jsem jel v kuse (například jsem dlouho váhal, kdy jsem viděl naposledy jednoho z mladých Starků a jestli už náhodou neumřel). Neumím si představit, jak bych se orientoval, kdybych to měl dávat s ročními mezerami. Současně je ale třeba uznat, že to má fantastické měřítko, evidentně se plánuje dopředu (často možná až moc, neboť jednotlivé série málokdy něco konkrétního vyřeší), některé příběhy jsou skvěle zvládnuté (Arya Stark, Jamie Lanniser), sem tam potěší nápaditý dějový vývoj (Hold the Door!) a rozhodně nechybí prvek překvapení. Celek by ale snesl výrazné prokrácení, protože to, co se stalo během sedmi sezón, mohli autoři stihnout za podstatně kratší dobu.

Chápu, že mnohé hardcore fanoušky seriálu naštvu (a co si budeme povídat, není vás rozhodně málo). Ale kdy jindy rozhýbat diskuzi na tohle téma, než právě dnes ;-) A jedno musím seriálové Hře o trůny nechat - možná mě nevystřelila z bot, ale mám zatraceně velkou chuť přečíst si knižní předlohu.