Recenze: Sedmilhářky, co zase až tolik nelžou

Překlad původní románové předlohy Big Little Lies na poněkud méně lapidární Sedmilhářky beru jako drobnou vadu, jíž většina diváků ani nezaznamená. Pouze pro vysvětlení - pojem sedmilhář se používá pro chorobné lháře (původ slova údajně odkazuje na lidi, co lžou sedm dní v týdnu) - což, jak sami uznáte, je významově trochu jinde, než sice patetičtější, delší, ale přesněji vymezující Malé velké lži. Dokonce si myslím, že většina diváků v soukromí lže mnohem víc, než hrdinky této série.

V románu Liane Moriartyové se vše odvíjí především od vzájemných vztahů hlavních ženských postav a samozřejmě jejich současných nebo bývalých partnerů či milenců. A do toho ještě děti se svým utajeným světem, v mnohém podivuhodně přesně kopírujícím svět dospělých a spouštějícím rozbušky, které odpálí nálože nebývalé síly. Nahlédneme-li do seznamu bestsellerů autorky, pak seznáme, že přesně takovýto feministický mix postav je Moriartyové parketa, prostor, kde je ve svém živlu a kde se cítí (a také je) nejsilnější. A věděl to pochopitelně i scenárista David E. Kelley (vdechl život a nehynoucí slávu Ally McBealové), který se držel předlohy tak, aby čtenáři Moriartyové nekleli a recenzenti mohli s klidným svědomím napsat, že ctil knižní předlohu.

Režijně se projektu ujal scenárista a režisér Jean-Marc Vallée (Klub poslední naděje, Divočina), vedle Denise Villeneuva (Příchozí) asi nejvýraznější režijní osobnost současné kanadské kinematografie. Do hlavních rolí obsadil zkušené hollywoodské hvězdy, kterým jistě prostředí a vztahové eskapády hrdinek příběhu nebyly nijak cizí (pomiňme extrémy, jako je domácí násilí nebo traumata, jež vás poznamenají na celý život). Vtipnou, manažersky akční Madeline ztvárnila Reese Witherspoonová, naopak introvertní a rozvážnou Celeste si zahrála Nicole Kidmanová, v jejich společné nové kamarádce pak fanoušci filmové série Divergence jistě poznali Shailene Woodleyovou. Protivnici tohoto tria hraje energická a herecky vyzrálá Laura Dernová.

Ovšem úspěch minisérie netkví v dobrém obsazení a bravurním vedení herců nebo nezpochybnitelném citu filmového profesionála, jakým Vallée jistě je. Základním pilířem fungujícího mechanismu je promyšlené převedení toho nejlepšího z předlohy do audiovizuální podoby, tedy práce adaptátorů s tím, co je hlavní devízou Moriartyových románů. Konkrétně velmi přesné prokreslení všech hlavních postav, důkladné třídění toho, co akcentovat, co je podstatné a co je možné upozadit, vyhodit, případně lehce pozměnit.

Zní to banálně, ale právě vrchovatou porcí dramaturgické disproporce trpí většina české seriálové tvorby, v tomto ohledu by Sedmilhářky mohly sloužit jako skripta na fakultě filmové a televizní scenáristiky. Absolutorium si zaslouží i bravurně napsané dialogy, které, pokud už lehce zašustí papírem, pak v sobě stále mají dostatek zábavnosti či mrazivosti, aby nepůsobily samoúčelně.

Zeptáte-li se, o čem vlastně Sedmilhářky jsou, může znít odpověď natolik frázovitě, až by to nezasvěceného potencionálního diváka mohlo odradit. Jsou o všem, co nás tvoří lidskými bytostmi v 21. století, se všemi přednostmi i chybami, jistotami a pochybnostmi. Velkým tématem Moriartyové je láska. Zkoumá ji dobře filtrovaným vzorníkem aspektů, které se k ní váží. Věrnost, důvěra, ale i nevěra, odcizení, násilí…

Pokud bych chtěl být ironický a hodně to zjednodušit, řeknu, že při Sedmilhářkách sledujeme pokročilou audiovizuální formu červené knihovny. Už nejde jen o svět zamilovaných, ale zamilovaných s jejich niternými problémy, s jejich traumaty a tajnostmi, s jejich přitažlivou nebo naopak narušenou, případně zvrhlou formou erotiky. Nicméně stále jde o to, že vstupujeme do světa, který nelze považovat za věrný obraz světa, ve kterém většina z nás žije, který důvěrně známe.

Většina diváků (nebo čtenářů) Sedmilhářek nepatří do sociální vrstvy, která si může dovolit platit drahé soukromé školy, mít doma služebnictvo, nestarat se, kolik nám na měsíc ještě zbývá a kolik dětí pozvat na narozeninovou párty naší dcerky k bazénu za vilou. Ba i tajemství, která hýbají dějem (ne, nebojte, nebudu je vyzrazovat), nepatří do sféry, s nimiž by co do intenzity a výjimečnosti mohla ta naše tzv. obyčejná tajemství soupeřit. Extrapolace se ovšem v Sedmilhářkách umně snoubí právě se sociálním prostředím, ve kterém se děj odehrává. Nemáme dojem, že sledujeme pohádku, románek. 

Expozice nás uvede do děje, seznámí s hlavními postavami a dozvíme se, že na jedné školní akci pro rodiče kdosi zemřel násilnou smrtí. Kriminální zápletka nás pak posune v čase zpět, abychom v jednotlivých epizodách sledovali, co k onomu činu v úvodu vedlo, ponechává na nás, abychom dumali nad tím, co se teprve stane, respektive, jak se nedořečená expozice završí, odkryje. Všechny epizody jsou prokládané kratičkými ukázkami z výpovědí účastníků zmíněného školního večírku a dotvářejí nejen pohled ostatních rodičů na hlavní postavy příběhu, ale dokreslují i maloměstskou tendenci generalizovat, kastovat a vytvářet kvapné a bezvýhradné soudy. Také ovšem zvyšují napětí, jak tahle skládačka ve finále skončí.

Dalším velkým kladem série je dobře dávkované střídaní humoru s mrazivým dramatem (právě pro tuto formu se již nějaký pátek užívá neologismus dramedy). Když se například dospívající Madelinina dcera rozhodne odejít od matky a oznámí ji, že bude žít s otcem a jeho novou přítelkyní, není na tom nic vtipného. Madeline ovšem toto rozhodnutí exaltovaně okomentuje replikou, jak z povídky Woody Allena: „Kdyby věděla, že mám rakovinu, tak by neodešla!“, na což její manžel (Adam Scott) reaguje slovy: „Ona ale ví, že žádnou rakovinu nemáš.“

Sedmilhářky vás zkrátka báječně houpou mezi dvěma protilehlými póly vašich emocí a jak bylo řečeno na začátku, funguje to jako švýcarské hodinky. Snad jen…  Nedá mi to, abych nezmínil poněkud rozpačitý dojem ze samotného finále. To, že bylo na osudovém školním večírku lehce utahané, by se ještě dalo ustát. Mně osobně ale zaskočilo, s jakou lehkostí se překročila čára hry na uvěřitelný příběh, jaký se může stát i vám (nám). Nepochybuji ale, že to většinu diváků ohromí, uspokojí a že finále v této formě přijmou.

Hodnocení: 80%