Recenze: Vinyl Martina Scorseseho připomíná kultovní Casino a podvratně zábavného Vlka z Wall Street

Po sérii filmů, v nichž se Martin Scorsese zaobíral hudbou z té dokumentární stránky (Bob Dylan, Shine a Light, George Harrison), přichází 73 letý autor s pilotem Vinylu. A není pochyb, že chce pobavit podobně divokou jízdou jako ve Vlkovi z Wall Street (2013). Milovníci populární hudby druhé poloviny 20. století si budou podupávat do rytmu. Fanatici budou srovnávat pravdivá fakta a citace se smyšlenkami / autorskými licencemi. A tématem nepolíbený divák se zasekne na věrných retro kulisách, odvázaných kostýmech, perfektních dialozích a divokých historkách ze zákulisí, které často působí jako z jiného světa. Ale mnohdy se opravdu staly.

Richie Finestra (Bobby Cannavale) si na utrženém zrcátku od svýho fára za pomoci vizitky detektiva z oddělení vražd nervózně urovnává několik řádek kokainu. Zapadlé newyorské čtvrti vládnou drogoví překupníci, nevyzpytatelná noc a beznaděj. Náhle se kolem prožene skupinka hudebních fanoušků, která vyráží do Mercer Arts Center, kde svůj set rozjíždějí New York Dolls. Jejich zpěvák David Johansen (jehož vzorem byl Mick Jagger, koproducent Vinylu) právě spustil vypalovačku s příznačným titulem Personality Crisis. A Finestra se probírá ze své beznaděje.

Během pilotního, 108 minutového dílu k sérii Vinyl cestuje Finestra hned několikrát v čase. Ze začátku 70. let se upaluje do let šedesátých. A zase zpět.

Perfektní je scéna, odehrávající se pouhých 5 dnů před koncertem New York Dolls. Německá pobočka společnosti PolyGram s loveckými trofejemi na stěnách. Úlisní Němčouři mluvící kostrbatou angličtinou diskutují o koupi Finestrovy společnosti American Century, která údajně vlastní práva na repertoár nejbohatší skupiny své doby, Led Zeppelin. Osud Hindenburgu se snad nezopakuje...

O necelou půlhodinu později Finestra vzpomíná na start kariéry, kdy si v baru vyhlídnul černošského muzikanta, probudil v něm víru ve spolupráci s bělochem, načež byl jinými chlapy od fochu tak trochu podveden, o zázračného chlapce přišel a uvědomil si, že hudební showbusiness nemá daleko k mafiánským praktikám (viz Scorseseho Casino a další snímky).

Nekorektní humor, cynismus, ego, které viditelně předchází svého nositele. Vinyl je zábavný, nekompromisní a v intencích seriálu, vysílaného na kabelovce po celém světě, také hodnověrný. Pilot nabízí hned několik památných scén (nebudu spoilerovat a kazit zážitek). Podobně jako třeba cynicky sžíravý a "nekomplikovaný" Vlk z Wall Street. Aby taky ne, když si vzal scénář na starost Terence Winter (kromě Vlka z Wall Street se podílel na scénáři k seriálu Rodina Sopránů a Impérium - Mafie v Atlantic City).

Nechybí samozřejmě celá řada autorských licencí, které divák v povznesené náladě s poklidem přejde a ve výsledku ocení; i když má "sedumdesátky" nastudované z všemožných dobových dokumentů a knih sebelíp. Ostatně, Scorsese i Jagger tu dobu naplno prožívali, projekt si vysnili / částečně zafinancovali a na stará kolena nemají potřebu dělat ji takovou, jaká nebyla. Jen ať posluchači Lady Gaga a Justina Biebera zakusí staromilskou lásku k hudbě, která se neobešla bez gramofonu. A vinylu.

Pilot Vinylu končí spolu s rokem 1973. Brzy bude na vzestupu punk, disco a hip hop. Entrée se Scorsesemu zdařilo znamenitě. Doufám, že drive seriálu vydrží i pod taktovkou jiných režisérů série.

Hodnocení pilotu: 75%

P.S.: Po premiérovém uvedení si jednotlivé epizody Vinylu můžete zdarma přehrát zde.