„K takovému scénáři se jen tak nedostanete," tvrdí Patrik Děrgel o novém seriálu Děcko | Kinobox.cz

„K takovému scénáři se jen tak nedostanete," tvrdí Patrik Děrgel o novém seriálu Děcko

„K takovému scénáři se jen tak nedostanete," tvrdí Patrik Děrgel o novém seriálu Děcko
Děcko | Lukáš Oujeský / Česká televize
Už v pátek bude mít na televizních obrazovkách premiéru seriál České televize Děcko, jenž pojednává o úskalích přímé adopce. Patrik Děrgel v něm hraje jednoho ze zájemců, který si na rozdíl od své partnerky (Eva Hacurová) není tak úplně jistý, zda dítě chce. O herecké chemii a vrstevnatosti scénáře se rozpovídal pro Kinobox.
Jako pár jste s Evou Hacurovou působili dost přirozeně, jak jste se pro tu roli sžívali?
Fakt? To jsem rád! Je to náhoda, ta chemie zafungovala vlastně hned, jak jsme se uviděli na castingu. Měl jsem to štěstí, že jsem měl Evu jako castingovou partnerku, do té doby jsem ji neznal. Hráli jsme jeden z těch dialogů a byl jsem úplně v šoku, ještě nikdy se mi nehrálo na první dobrou s někým cizím takhle dobře. Je výborná, já se jen vezl vedle ní a bylo to nádherný. Podle mě to, o čem mluvíte, vzniklo vlastně už tam. Je to jen o naladění dvou lidí. 
Patrik Děrgel
Patrik Děrgel

Herec

5.5
Jak často se něco takového děje?
No právě! Děje se to hrozně málo. Já bych to chtěl častěji, pak je vše o dost snazší. Spoustu věcí si nemusíte říkat, dobře se vám obecně tráví čas a během hraní vás baví se na toho kolegu koukat, hlavně se na něj chcete koukat. Nikdy totiž nevíte, čím vás překvapí, co bude dělat a co bude mít v očích. A to Eva všechno nabízí. Děje se to málo. S kolegy je mi dobře, to samozřejmě, ale takhle extrémní, jako u té Evy, to je výjimečná věc a člověk si toho musí vážit.
Během prvních dvou epizod udělaly obě postavy dost velký skok, budou se vyvíjet dál?
Budou, a je to něco, co je skvělý. Je to dobře napsaný scénář, krom těch emocí, nadhledu a určitého humoru má podle mě samozřejmě tu osvětu ohledně celého toho tématu, ale také určitou propracovanost postav. Jak v té hlavní roli, tak i u vedlejších. To z toho pro mě dělá vícevrstvou záležitost. Když jsem to četl, to prostě poznáte, najednou to chcete číst celé. A když vám nedodají celý scénář, jste napjatý, říkáte si „Hej, kdy už to bude?” I při tom čtení to ve mně vzbuzovalo emoce. Navíc ty věci, které tam jsou, nejsou jen tak ledabylé, nahodilé. To, co se ukáže v prvních dvou dílech, je ve třetím díle vypointované. Ten scénář je zkrátka příliš dobře napsaný.
Děcko
Děcko
Děcko
Děcko
Děcko
Když vám poslali scénář poprvé, byl to scénář k celému seriálu?
Ne, jen prvních asi šest dílů, pak další dva a pak další dva.
A už při prvních šesti jste na to kývnul?
Jo, bylo to skvělé. 
Co vás na té postavě zaujalo?
Právě ta plasticita a ten vývoj. A téma, protože ta postava, respektive všechny, které se ucházejí o to dítě, jsou hozeny do krajní situace. A ta krajní situace je – má se narodit dítě, které bude naše. To každého donutí uvažovat nad věcmi, které by si do té doby neuvědomil. A mně se strašně líbí, že právě tady ta vyhraněná situace otevírá komůrky v duších těch lidí, o kterých ani nevěděli. Myslíme si, že máme všechno nalajnované, že to chceme, a čím víc se blíží chvíle, kdy to dostaneme, vyvstanou pochybnosti, otázky a vůbec poznávání sebe navzájem s partnerem. Je to něco neuvěřitelného, zároveň něco, co člověka prověří. To mě na tom lákalo, k takovému scénáři se nedostanete jen tak. 
Podívejte se také na nejlepší dramatické seriály nebo na nejlepší rodinné seriály.
Zdroj: Kinobox