„Natáčení Párty Hárder bylo dlouhou bolavou kalbou proti naší vůli,“ říká režisér Pohl

Párty Hárder se po distribuci v kinech dostal na Netflix. Jak náročné bylo zrození filmu?

Velice náročné! Nemyslím ani tak samotná realizace a shánění financí, ale celková časová náročnost – zhruba 25 natáčecích dní, 50 dní ve střižně, spousta z nich nočky a to ani nepočítám různý přípravný fáze, schůzky, sračky. Finišuju do toho ještě další dvě věci – album a hru, plus do toho koncerty, a musím říct, že už jsem celkově dost unavenej. Film už je ale hotov, takže ta nejnáročnější část je za mnou.

Předchozí Párty Hárd sice byla v kinech, ale o klasickou distribuci nešlo. Film vidělo na YouTube přes milion diváků. Byl to impulz zkusit spolu s Párty Hárder kino? Bylo těžké najít distributora?

Impulz byl už úspěch jedničky v kinech, kde na to přišlo přes 11 tisíc lidí – bez nějaký větší reklamy, jenom díky šeptandě. Kdyby to nestopla korona, dorazilo by jich určitě víc. Nahodit to zadarmo na YouTube už byl vlastně takovej plán, jak si připravit půdu pro pokračovaní. Prostě oslovit tím co nejvíc lidí, a to se podařilo. Distributor byl z našeho úspěchu ohromen a téměř okamžitě nám potvrdil spolupráci.

Ale vlastně docela jo. Pro mě je to taková hra a baví mě, jak na to lidi reagujou – to se moc nedá předem odhadnout. Největším oceněním je však smějící se obecenstvo.

Vyrostl jsem na Český sodě, Simpsonových, South Parku, časopisu Sorry. To můj humor formovalo asi nejvíc a nemyslím si, že by bylo něco, z čeho by se sranda nedala udělat. Vždycky je to o úhlu pohledu.

Teď natáčení filmu. Měli jsme každej den náročný 12 až 14hodinový šichty, kdy to člověk prostě bez piv nebyl schopnej dát, takže to byla jedna dlouhá bolestivá kalba proti naší vůli.

Vyloženě satisfakci jsem necítil, ale byl jsem rád, že jsem mohl tuto kauzu důstojně uzavřít. Mimochodem Ortel je v našem filmu přeneseně taky! Má to Aňa Geislerová ve svém filmu? Nemyslím si.

Před časem jste měl proslov pro ty, co hlasovali ve Slavíkovi 2021. V závěru jste řekl, že by měli být vůči popovým interpretům náročnější a neměli se spokojit s brakem a kýčem. Dá se to vztáhnout i na tuzemskou kinematografii?

Určitě dá. Tady bych to spíš nazval pásovou výrobou romantických komedií. Výhodou špatné české filmové tvorby je ale to, že se jí člověk vlastně může dost dobře vyhnout. To se ale o popmusic říct nedá, ta se na vás hrne odevšad a často se jí nedá uniknout, proto je potřeba na její konto volit ostřejší rétoriku – označit je za zmrdy!

Občas člověk zaslechne, že kdyby se dnes vysílala Česká soda nebo Monthy Python , neměli by kvůli korektnosti a nastavení společnosti šanci. Jaký máte názor vy?

Myslím, že to u nás snad není tak žhavý, jen už to spíš nikdo neumí tak dobře dělat – lidi by se u toho podle mě bavili pořád stejně. Pokud si ale člověk pustí nějaký zahraniční stand-upy třeba na Netflixu, tak ty jsou občas taky krásně za hranou.

Tak film a hra jsou fiktivní příběhy, tam proniká maximálně můj humor a nějaký popkulturní povědomí. Možná paradoxně nejvíc osobních věcí a pocitů proniká do hudby, i když je to často zaobalený nebo nadnesený. Všechno jsou to ale jen takový záblesky, nemám potřebu si z tvorby dělat deníček.

Nic z toho tam neproniklo a ani to nemám v plánu, snažím se tvorbou spíš odpoutat od reality, aby člověk na chvíli přišel na jiný myšlenky, pobavil se.

Natáčení filmu Prokopat se ven před lety zkrachovalo, dvakrát jste nedostali grantové peníze. Budete o realizaci filmu pojednávajícího o divokých devadesátkách usilovat nadále?

Ne. Respektive ne v tý podobě, v jaký to bylo, a ne s mojí účastí.

Obohatil jsem ji coby Lord Hoven krásnými nápisy po zdech! Stále čekám na pozvánku do přednáškových sálů.